Saga - Steel Umbrellas (1994)

Při poslechu alba Steel Umbrellas si posluchač rázem uvědomí, že Saga v devadesátých letech vlastně tvořila naprosto revoluční alba. Už návrat na pódia a do studií s předešlou deskou, mnohem víc kytarověji laděnou, znamená malou revoluci v jejich pojetí. Deska následující této, Generation 13 je vlastně maximálně vypointované progresivní dílo podřízené příběhu a technickým možnostem kapelníků. A její následovník The Pleasure and the Pain je zase případ, jak to může zkončit, když kapela svým experimentálním choutkám podlehne, neuhlídá si objevitelský pocit dokonalosti a silně přetlačí. Záměrně jsem si hodnocení S.U. nechala jako poslední, poněvač je opět úplně jiná, sice si taky tyká s revolučními technologiemi a vývojem uvnitř ansámblu, ale tady má kapela vše podchyceno, ohlídáno a do puntíků ji to vychází. Modernější přístup je cítit na každým kroku, jsou to samply, občasný jazzový sklony, sklouznutí k fusion, ale i třeba přimíchání funky.

Why Not? do toho vlítne svým funky záběrem pěkně od podlahy, skladba zní čerstvě a neokoukaně Jim Gilmour se činí k nepoznání. (You Were) Never Alone působí přec tradičněji, hlavně ve sborech, překrásných sborech a něžných akustikách. Třetí Bet on This, to je nová Saga ve svém fusion přístupu a svěžím komponování. Osobní vrcholek vidím v Shake That Tree se sladkým hláskem slavice Pauly Mattioli kde se kapela vydává na tenký led experimentální popové melodie a artových tvarů, na led který ale nemá snahu prasknout. Hodně programingu slibuje píseň Password Pirate/Access Code/Password, nemám nic proti, tahle nová tvář kapely mě sedí. Baladička I Walk With You, další cený poklad do sbírky něžných Saga-balad. Push it nás pěkně nakope ráznými tempy a živočišností a následující Steamroller funkuje a poskakuje s oživující dechovou sekcí. Láska, touha, pocity něžností a vřelá objetí, to vše ve mě proniká s laskavou smyslností písničky Say Goodbye to Hollywood, přesně pro tohle Sagu tak miluju. A jedéém, jazujéém s poslední peckou Feed the Fire, bomba, fakt naprostá paráda z repertoáru tédle kapely.

Když album v 94 vyšlo jejich muziku jsem vůbec neznala, vlastně ani název kapely mi nic neříkal, ale ten obal v obchoďáku si dobře pamatuju, koukala jsem na něj a říkala si, co tohle je asi zač, no a po pár letech na něj koukám, říkám si, vypadá vkusně originálně a hlavně obsažená hudba, ta mě dostává do kolen:)


reagovat

Brano @ 04.09.2016 15:43:48
Tiež ma zaujal ten obal.Taký dáždnik môže dobre priťahovať blesky :-)

kamila @ 04.09.2016 16:06:36
Ocelovej určitě:) a muzikózně, ty jako Saga znalec, asi s deskou problém nemáš? U mě si stoji hodně dóbře.

horyna @ 07.09.2016 11:02:20
Kamila: vidím že stále úspěšně pokračuješ v dobývání recenzí na Sagu, hodláš přidávat i alba z jejich začátků? Tohle patří mezi jejich nejlepší, navíc silně inovátorské věci, funky tu pěkně vystrkuje růžky. Jen tak dál.

Jarda P @ 07.09.2016 11:19:33
V poslední době jsem rozšířil sbírku o dalších 8 alb, ale tato mezi ně nepatří. Není to typická Saga a pašování jiných stylů mi u jejich hudby vadí.

horyna @ 07.09.2016 11:37:51
Jarda P: tak se pochlub, která to jsou? :-) A které je u tebe top, schválně ?

Jarda P @ 07.09.2016 13:20:07
Horyna: Security, Gen.13, House Of C., Full C., Network, Trust, 10 000 Days, 20/20. Nejvíc se mi líbí House, 10 000 Days a 20/20.

b.wolf @ 07.09.2016 18:20:28
Když jsem pořídil kdysi MC s touto nahrávkou, už po prvním poslechu přišlo ne rozčarování, ale primo zklamání. To přetrvalo dodnes, naštěstí následovala Generation 13, tím si to Sága vyzehlila. Tenhle ulet zkratka není Sága. Bez hodnocení.

yngwie3 @ 03.05.2019 07:01:57
Kam zmizla tá energia zo Security of Illusion ? ...
Je Ian Crichton ten istý Ian Crichton ? ...
Nepoznať hlas Michaela Sadlera, nepoviem že je to Saga ...

Možno nastalo kľudnejšie obdobie a nápady neprichádzali, ale to sa stáva ...

Steel Ubrellas? Why Not? :-)
Saga tu je v pro ní ne zrovna přirozené poloze. Místy, kdyby nezpíval Sadler, tak bych ani nevěřil, že jsou to oni. Pestrý koktejl funky rytmů, zajímavě pojaté doprovodné vokály a tak trochu techno experimenty např. ve skladbě Password Pirate, to tu opravdu ještě nebylo. Nakonec ale proč ne? Deska se výborně poslouchá, vše bezchybně a parádně zahrané.
V souvislosti se Steel Umbrellas bych ještě zmínil jednu skutečnost. Je zajímavé, kolik různých edic této desky je k mání. Například vydání, které vlastním, neobsahuje skladbu (Walking On) Thin Ice. Místo ní je zařazená vynikající Push It. Album se opravdu skvěle poslouchá od začátku do konce. K vrcholovým kouskům nepochybně patří Bet On This nebo Feed The Fire s neskutečně šlapající rytmikou.
reagovat