Reakce na recenzi:

Snake - @ 28.11.2013

Před mnoha lety jsem relativně často jezdil na víkendy do Plzně a v sobotním dopoledni pak se železnou pravidelností a jazykem na vestě lítal po music shopech. Většinu času jsem trávil především v Dominikánské ulici, hned vedle náměstí, ale třeba v Americké byl šikovný cd bazar, kde občas narazil jsem na docela zajímavé kousky. A zrovna tak to bylo i s tímhle debutem Shadow Gallery. Kapelu jsem tenkrát vůbec neznal, ovšem hned mě zaujal výtvarný koncept vystaveného cédéčka. Požádal jsem tedy prodavače o samotný disk, vložil jej do chřtánu zde k tomuto účelu umístěného cd přehrávače a od úvodních vteřin zůstal jako opařený. Tehdy mezi mnou a touhle americkou partou vzniklo doslova celoživotní pouto a já si pak každou jejich novinku poctivě a pravidelně kupoval i v případech, že jsem z ní neslyšel byť jedinou notu. Předčasné úmrtí zpěváka Mika Barkera mne ale zasáhlo tak, že jedinou deskou, kterou jsem dosud neslyšel, je zatím poslední Digital Ghosts. Nedokázal jsem si představit Shadow Gallery bez jeho účasti. Ale i v tomto případě jsem se rozhodl to napravit, sbírku doplnit a placka je tak v současné době na cestě. Jak dobré rozhodnutí to bylo ukáže až čas.

Bezejmenné první album, vypuštěné vydavatelstvím Magna Carta v roce 1992 obsahuje sedm kompozic a trvá rovných šedesát minut. Charakterizoval bych jej jako měkčí, velmi emotivní progresivní metal s dominantními klávesami, velmi dobrými instrumentálními výkony, vyjímečnými vokály a žel bohu poměrně slabou a nevyváženou produkcí. Baskytara není až na vyjímky téměř slyšet, také bicí jsou velmi utopené, navíc docela jednoduché a s největší pravděpodobností má je na triku automat. Nejspíš jedná se o nijak upravované původní demo. Koneckonců debut spřízněných Dream Theater po zvukové stránce také nebyl nic moc.

Úvodní šlupka "The Dance of Fools" mi vždycky naprosto spolehlivě zvýší tep, neboť patří k tomu nejlepšímu, co je na desce ke slyšení. Energické pasáže střídají se s těmi emocionálnějšími, je tu také pár kouzelných instrumentálních meziher a od prvního okamžiku kolem prstu si mě omotává andělsky vysoký vokál Mika Barkera. Klávesy jsou naprosto všude, teprve pod nimi krčí se a schovává virtuozní kytara Brendta Allmana.

Následuje pompézní introdukce členitého kousku "Darktown", vzápětí krátkým sólem na flétnu dá o sobě vědět i basista Carl Cadden - James. Opět nenuceně snoubí se tu tvrdost s jemností a velmi dobře působí zhurta odehraná instrumentální masáž v druhé polovině skladby. Zvuk je nicméně poněkud nevyvážený a v tvrdších pasážích zní kapela krapet sterilně.

Jedním z vrcholů desky je pro mne bezesporu v pořadí třetí skladba "Mystified". Již mohutná klasicizující klávesová předehra dává tušit věci nevídané a skutečně jde o neobyčejně působivou baladu s prvotřídním sólovým zpěvem a fantastickými sbory. Emoce z ní doslova prýští proudem a vůbec nedivím se tomu, že někteří fanoušci Shadow Gallery přirovnávají, a nejspíš právě s ohledem na sborový zpěv, i s v tomto směru nedostižitelnými Queen.

Za nejtvrdší flák dala by se označit "Questions at Hand". Rázný začátek, kopákové ataky, melodické intermezzo a pěkně odvázaný konec. Tohle se mi ale nikdy zvlášť nezamlouvalo a mám neodbytný pocit, že na debutovém albu tahle tvrdá poloha Shadow Gallery tak úplně nesedí.

Rozpaky z "Questions at Hand" ovšem napadrť rozmetá následující dvojka - "The Final Hour" a neméně skvělá "Say Goodbye to the Morning". Obě doslova prošpikované nápady, neoklasickými klávesovými i kytarovými sóly a nadpozemskými vokály, dosahujícími neuvěřitelných výšek. Bombastický nástup "Say Goodbye to the Morning" rozbuší srdéčko a fantastický refrén nejspíš každý fanoušek Shadow Gallery zplna hrdla zpívá spolu s kapelou.

Je tu závěr a s ním dlouhatánská, epická pohádka na dobrou noc, "The Queen of the City of Ice". Je to hlavně o akustických kytarách a krásných vokálních melodiích, trpělivý posluchač dočká se i poměrně okázalého vyvrcholení,ale mnohým z nich bude téměř osmnáctiminutová porce nejspíš trochu dlouhá...

Mám za to, že debutové album i přes některé nedostatky nabízí vynikající muziku. Shadow Gallery dokázali, že v nich dříme opravdu silný potenciál a musí se s nimi do budoucna počítat. Mám tuhle desku opravdu rád a ty objektivní tři a půl s radostí zaokrouhlím nahoru.