Reakce na recenzi:

horyna - @ 29.12.2019

Takřka při každém poslechu tohoto vyjímečného díla kapely Spock´s Beard, své myšlenky obrací k dílu vydanému o více jak dvě desetiletí dříve, art-rockovému klenotu a možnému předobrazu, albu Lamb Lies Down on Broadway od ikon žánru Genesis.

Deska Snow je k jehněti často přirovnávána nejen z důvodu podobné koncepce, ale i způsobem svého hudebního vnímání, celkového poslelství a náhledu na obě kapely, co by na tahouny rockové progresivní scény v etapách, ve kterých působili a udávali tón. Tak, jak byli Genesis giganti a nekorunovaní králové umělecké větve sofistikované muziky let sedmdesátých, byli i S. B. podobně velebeni za svůj nezpochybnitelný podíl v letech devadesátých.

Mezi námi se však najdou i odpůrci tohoto alba. Zazlívají desce přílišnou podobnost s výše jmenovaným, rozvleklou a spořeji nápaditou strukturu, či přílišný přeslazený opar, který se nad nahrávkou podle jejich vnímání vznáší. Snow není vůbec snadno stravitelným pokrmem, ale pokud si dá posluchač tu práci, věřím, že bude a u někoho to může trvat i několik let, po zásluze odměněn. Studnice nápadů kapely na desce kulminuje ke svému vrcholu. Ten však dle mnohých škarohlídků "odborníků", přeťal soubor ihned, už svým debutu z pětadevadesátého.

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je nesmírně těžké ukázat z první šestice společných alb s Nealem Morseem na jasného vítěze. Pro někoho to může být právě debutní materiál, pro jiného deska druhá, či velkolepá nahrávka č. V. Osobně mám rád všechna jejich díla, debut, trojku a pětku o nějaký ten milimetr navíc. Pak je tu ovšem nahrávka recenzovaná, která se těžko kategorizuje a pokud nevyvine posluchač dostatečné úsilí k tomu, aby ji pochopil a přijal, nemůže ji v plném rozsahu nikdy patřičně docenit.

Ač celková stopáž roztažena přes 2 cd vyzařuje obludným dojmem, právě ten koncept poskládaný z tak velkého počtu krátkých skladeb působí vzdušně a nepřivádí diváka na zcestí, která se mu často dějí při poslechu dvacetiminutových suit, u kterých už v první třetině netuší, o co kapele vlastně šlo. Vše se vám pak snadněji zatemňuje a určité navazující sekvence jsou až příliš předvídatelné a nudné. Zde nic takového nehrozí. Stejně jako u jehněte se doba jednotlivých skladeb pohybuje v rozmezí 4-6 minut.

Navazující posloupnost jednotlivých čísel a jejich motivů nevyznívá nikterak kostrbatě. Ba naopak, logika věci působí na Snow lehkonohým dojmem. S. B. vždy byla a je kapelou prvotřídních instrumentalistů, o tom se tu vůbec nemusíme bavit. Co by ale byla hráčům platná jejich hvězdná erudice, když by zkomponovaný materiál nevykazoval dostatek vnitřní síly, slušný objem nápaditosti a aranžérské zarputilosti. Právě v těchto "hudebních veličinách" tkví síla Snow. Chlapcům se povedlo sestavit dostatečně silný materiál na to, aby dokázal udržet posluchačovu pozornost po téměř dvě hodiny čistého času. Z hlediska tak obrovské plochy je zapotřebí, aby byly energické motivy pravidelně prostřídávány s volně plynoucími pasážemi a vše se dělo nenásilně a s patřičnou grácií. Když jsou takové kusy navíc spojeny silnou dávkou atmosféry a vyzařují z nich emoce provázané s textovou složkou a příběhem a není jim cizí vlastní sebereflexe, stojí před námi ucelené, takřka geniální dílo, na které už může být jeho autor, či autoři patřičně hrdi.