Spock's Beard - Snow (2002)

Takřka při každém poslechu tohoto vyjímečného díla kapely Spock´s Beard, své myšlenky obrací k dílu vydanému o více jak dvě desetiletí dříve, art-rockovému klenotu a možnému předobrazu, albu Lamb Lies Down on Broadway od ikon žánru Genesis.

Deska Snow je k jehněti často přirovnávána nejen z důvodu podobné koncepce, ale i způsobem svého hudebního vnímání, celkového poslelství a náhledu na obě kapely, co by na tahouny rockové progresivní scény v etapách, ve kterých působili a udávali tón. Tak, jak byli Genesis giganti a nekorunovaní králové umělecké větve sofistikované muziky let sedmdesátých, byli i S. B. podobně velebeni za svůj nezpochybnitelný podíl v letech devadesátých.

Mezi námi se však najdou i odpůrci tohoto alba. Zazlívají desce přílišnou podobnost s výše jmenovaným, rozvleklou a spořeji nápaditou strukturu, či přílišný přeslazený opar, který se nad nahrávkou podle jejich vnímání vznáší. Snow není vůbec snadno stravitelným pokrmem, ale pokud si dá posluchač tu práci, věřím, že bude a u někoho to může trvat i několik let, po zásluze odměněn. Studnice nápadů kapely na desce kulminuje ke svému vrcholu. Ten však dle mnohých škarohlídků "odborníků", přeťal soubor ihned, už svým debutu z pětadevadesátého.

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je nesmírně těžké ukázat z první šestice společných alb s Nealem Morseem na jasného vítěze. Pro někoho to může být právě debutní materiál, pro jiného deska druhá, či velkolepá nahrávka č. V. Osobně mám rád všechna jejich díla, debut, trojku a pětku o nějaký ten milimetr navíc. Pak je tu ovšem nahrávka recenzovaná, která se těžko kategorizuje a pokud nevyvine posluchač dostatečné úsilí k tomu, aby ji pochopil a přijal, nemůže ji v plném rozsahu nikdy patřičně docenit.

Ač celková stopáž roztažena přes 2 cd vyzařuje obludným dojmem, právě ten koncept poskládaný z tak velkého počtu krátkých skladeb působí vzdušně a nepřivádí diváka na zcestí, která se mu často dějí při poslechu dvacetiminutových suit, u kterých už v první třetině netuší, o co kapele vlastně šlo. Vše se vám pak snadněji zatemňuje a určité navazující sekvence jsou až příliš předvídatelné a nudné. Zde nic takového nehrozí. Stejně jako u jehněte se doba jednotlivých skladeb pohybuje v rozmezí 4-6 minut.

Navazující posloupnost jednotlivých čísel a jejich motivů nevyznívá nikterak kostrbatě. Ba naopak, logika věci působí na Snow lehkonohým dojmem. S. B. vždy byla a je kapelou prvotřídních instrumentalistů, o tom se tu vůbec nemusíme bavit. Co by ale byla hráčům platná jejich hvězdná erudice, když by zkomponovaný materiál nevykazoval dostatek vnitřní síly, slušný objem nápaditosti a aranžérské zarputilosti. Právě v těchto "hudebních veličinách" tkví síla Snow. Chlapcům se povedlo sestavit dostatečně silný materiál na to, aby dokázal udržet posluchačovu pozornost po téměř dvě hodiny čistého času. Z hlediska tak obrovské plochy je zapotřebí, aby byly energické motivy pravidelně prostřídávány s volně plynoucími pasážemi a vše se dělo nenásilně a s patřičnou grácií. Když jsou takové kusy navíc spojeny silnou dávkou atmosféry a vyzařují z nich emoce provázané s textovou složkou a příběhem a není jim cizí vlastní sebereflexe, stojí před námi ucelené, takřka geniální dílo, na které už může být jeho autor, či autoři patřičně hrdi.

reagovat

Pegas @ 29.12.2019 13:01:09
Tuhle desku mám od jejího vydání, líbila se mi, ale strašně dlouho jsem ji celou neslyšel, měl bych si jí připomenout. Myslím, že při pohledu zpět už je toto spíše taková sólovka Neala Morse, protože ten koncept zde použitý recykluje snad na všech dalších deskách.

EasyRocker @ 29.12.2019 13:19:50
Ale tak pořád je to progová klasika, o tom žádná debata. Můj názor se vlastně nezměnil - vynikající dílo, ale vnímám tam určité vatové kousky, někde je to až příliš sebestředná exhibice (hlavně od Rya). Ale námět a prokomponovanost to posouvá hodně nahoru.

Mayak @ 29.12.2019 14:19:52
Takto, v rozšírenej (kompletnej) zostave všetkých zásadných muzikantov, ktorí prešli reálne kapelou, som ich videl na svoje oči a počul na svoje uši v Loreley 2016 ... môj piaty a súčasne najväčší koncert Spock's Beard ...

>> odkaz

>> odkaz

>> odkaz

steve @ 29.12.2019 14:34:41
SB patří mezi moje oblíbené kapely, ale nejde porovnávat prog z devadesátek s nejméně o dva stupně kvalitnějším progresivním rockem o dvacet let starším. Přičemž jeden stupeň dolů sestoupil už v osmé dekádě. Genesis měli k dispozici množství nevyzkoušených a nových postupů, které se později pouze recyklovali. A když se posuneme o další dvě dekády dál, do dnešních dnů, a postavíme vedle sebe Snow a nějaké podobně výrazné dvojalbum, třeba Resistance od Iq je cítit další výrazný úbytek invence. Nejde donekonečna vymýšlet pořád něco nového. Stupnice je jen jedna a všechno už tu kdysi bylo. Ani nové technologické možnosti neposunou genialitu umělců na neobjevený level. To je realita. Jehně by si zasloužilo deset bodů, Snow pět a Resistance..........

muf @ 29.12.2019 16:06:22
Snow je i u mě jedna z nejoblíbenějších od SB. Pěkně jsi to sepsal Horyno. Možná mám oproti některým ve fóru výhodu: prog poslouchám jen posledních cca 12 let. Nejsem tedy zatížen historií, kdo, kdy a s čím přišel první a kdo to kam posunul. Je mi tak nějak jedno. Rozlišují pouze líbí a nelíbí. Samozřejmě si uvědomuji, kdy která kapela působila. Všechny 3 zmiňované SB, Genesis, IQ mám hrozně rád. Dokonce i nové Resistance. Protože mě to baví poslouchat. Velmi často si totiž říkám, jak je super, když rockeři v letech mají stále co říct a nebalí kufry. Ono to totiž jsou lidi z generace mého otce a tady moc aktivních ve svém okolí nevidím.

jirka 7200 @ 29.12.2019 16:52:01
Pokud si chcete toto album vychutnat naplno, tak bych doporučil jeho live verzi, o které jsem se tu kdysi zmiňoval....

>> odkaz

Brano @ 30.12.2019 15:54:52
Tento koncepčný dvoj-album mám rád ešte od čias jeho vydania.Možno preto,lebo mi tak pripomína milované Lamb Lies Down On Broadway,ktoré ma sprevádza fakticky celý život.Kolegu Horynu treba oceniť za jeho snahu a usilovnosť a poďakovať,že nás celý rok zásobuje kvalitnými recenziami.

horyna @ 30.12.2019 16:43:46
Je mi ctí! Je mi ctí být v takto vybrané společnosti mezi fajnšmekry a lidmi, kteří muzikou podobně jako já žijí. Děkuji všem tvůrcům, recenzentům i náhodným přispívajícím za provoz, rozkvět a podporu Progboardu. Je to nevysychající studna inspirace.

EasyRocker @ 30.12.2019 17:46:13
Amen! Pro inspiraci sem chodím týden co týden.

steve @ 30.12.2019 17:50:12
Taky se přidám. Progboard je fenomén a nejlepší rádce.

muf @ 30.12.2019 18:24:48
I pro mě je to hlavní zdroj inspirace. A jelikož lidí s podobným vkusem v okolí moc nemám, tak je to pro mě i napojení na partu s podobnou vášní.

Jarda P @ 31.12.2019 06:39:14
Pro mě začínají Spock´s Beard až odchodem Neila Morse. Poměřovat toto 2CD s jehnětem mi přijde jako nepovedený vtip.

john l @ 31.12.2019 11:59:07
Neal odešel na vrcholu, tohle se překonat už nedalo. Na to, o jak komplexní jde dílo, je hodně písničkové a srozumitelné. Další etapa je podle mě pokrokovější. Ty videa jsou suprový.

PaloM @ 31.12.2019 12:41:03
Marek - a ďalší v reakciách: stále spomínate - koncepčný album, námet podobný Lamb Lies.... Prosím Vás, môžte mi v rozsahu aspoň 10 viet popísať dej, o čo v podstate v príbehu ide? A prečo sa to volá Snow? Ide o drogu? Ja som začal počúvať kapelu až neskôr a mám 2 štúdiovky 2013,2015. Vopred ďakujem

Pegas @ 31.12.2019 13:48:13
PaloM: Příběh je nastíněný třeba tady >> odkaz a jestli se dobře pamatuji, Snow je přezdívka hlavního hrdiny, který je albín.

PaloM @ 31.12.2019 14:36:37
Ďakujem Pegas, bohato stačí.

Snow som si kúpil v čase jeho vydania na odporúčanie istého Mika Portnoya,bubeníka skupiny Dream Theater :-).Nie ,nepoznám sa s Portnoyom,také šťastie nemám,iba som v tej dobe čítal jeden článok v ktorom sa Portnoy nadchýnal týmto albumom a označil ho za album roku.Jedná sa skutočne o veľkolepé monotématické koncepčné dielo na ploche dvoch diskov,pripomínajúce legendárne jahňa od Genesis a to nielen hudobnou formou,ale aj miestom konania deja(New York).Zároveň je Snow akousi labuťou piesňou Neala Morsa v skupine Spock´s Beard,ktorú následne potom opustil a venoval sa ďalej už iba sólovej tvorbe.Čo nájdete na tomto dvojalbume?Napätie ,dramatičnosť,strhujúci dej,náročné inštrumentálne pasáže,ale aj jemné symfonické plochy a harmónie.Melodický progrock/neoprog s neprepočuteľnými odkazmi na Genesis ale napríklad i na Queen,viď. klavírna vsuvka v Love Beyond Words,silne pripomínajúca legendárny song Love of my life.Dosť cítiť najmä vplyv Genesis z obdobia albumu Wind and Wuthering napríklad v refréne Open Wide the Food Gates.V Devils got my throat,ktorá pojednáva o alkoholovej závislosti si Neal Morse sympaticky zachrapčí...a sme vo finále prvého disku v podobe neopočúvateľnej hitovky Wind at my back,ktorá je právom čerešničkou na torte.Strastiplná cesta mladíka menom Snow labyrintom veľkomesta plnom nerestí pokračuje na disku číslo 2.Po vstupnej overtúre a rockovej 4th of July zaujme najme krehotinka Carie,ktorú Neal skomponoval 11.septembra 2001 počas cesty autom,keď sa z rádia dozvedel o útokoch na dvojičky.All is vanity-všetko je márnosť-jasné to posolstvo a Freak Boy 1-2 majú účinok strhnutej lavíny.A sme vo finále.Nespútané klávesové orgie Rya Okumota,priam sakrálna I will go a zhrnutie celej dvojplatne v podobe Made alive/Wind at my back.Čo dodať na záver?Snow ma zaujal pred desiatymi rokmi,baví ma aj teraz a ako poznám sám seba,tak ma bude baviť aj o desať rokov,ak dovtedy neotrčím kopytá,alebo neohluchnem.Ak sa vám páči Jahňa od Genesis,Stena od Pink Floyd,Quadrophonia alebo Tommy od The Who,alebo trebárs aj Jesus Christ Superstar...tak Snow je pre vás dielo ako namieru ušité.
reagovat

Mohyla @ 14.03.2012 17:44:57
Trošku sa pochválim, vlastním limitovanú edíciu, v krásnom obale a s tretím bonusovým CD. Tak, seba som už pochválii a teraz pochválim ešte Braňa za recenziu a SB za kvalitný album, štyri hviezdy sedia!

Rukopis Morsea je samozřejmě převažující a jasně čitelný, takže si do sytosti užijete bombastických, až nepokrytě popových melodií (Solitary Soul, Carie, Stranger in a Strange Land, ale hlavně bombastická hitovka Wind at my Back, která se tu nachází hned ve dvou verzích). Na kytarovou tvář předchozí desky pak navazuje třeba The 39th Street Blues (I´m Sick). Kapela pochopitelně nezapomíná ani na progresi, a tak si na ploše dvou disků vychutnáte pořádnou porci moderního progu, zřetelně ovlivněného např. titány Yes, Genesis či Gentle Giant - inspirací posledními ve vokálních harmoniích se ostatně SB nikdy netajili. Přesto se mi zdá, že zejména v úvodní a závěrečné části druhého CD se jinak suverénní kapela nevyhnula skladatelsky hlušším místům (Second Overture, Reflection, instrumentální sóla v závěru). I přes tuto drobnou výhradu však nelze než tuto dvojitou porci progresívního rocku z dílny Spock´s Beard doporučit.
reagovat

Mohyla @ 24.05.2011 09:13:40
EasyRocker: Posledná spoločná doska Neala a skupiny Spock´s Beard je ich dôstojnou rozlúčkou. Nezostáva iné, len sa pripojiť k hodnoteniu.

Snow je poda mojho nazoru vrcholom tvorby SB, a tvori precod medzi dovtedajsou tvorbou SB aj s Nealom Morseom, a jeho solovou tvorbou. Po albume "V" som ocakaval, ze SB trochu zmenia vyraz, ale pravda vo forme "Snow" mi vyrazila dych - ide skutocne o koncepcne album so vsetkym, co k tomu patri, od pribehu az po opakujuce sa motivy, prve husle tu hra "morseovska" melodika, trochu do uzadia sa dostali rozne male experimenty, reprezentovane trochu horsie stravitelnymi skladbami ako "Thoughts", alebo "Great Nothing" z predchadzajucich albumov. Ak mate radi melodicke a jemne progrochove veci - vrelo odporucam. Album vysiel aj v limitovanej 3CD edicii, kde tretie CD obsahuje rozne dema, akusticke verzie (mimo inych aj The Light).
reagovat