Reakce na recenzi:

horyna - @ 05.08.2016

Album Feel Euphoria, potažmo první skladba Onomatopoeia a její drsné úvodní tóny, mi s prvním posluchačským náhledem způsobila nejedno velké překvapení, jež spolu s odchodem dvorního guru Neala Morse neslo proměnu skladatelského procesu a celkového přístupu k nové tvorbě kapely. Stačilo se pouze do desky náležitě ponořit a velice brzo se tato hudební formule ukázala jako jedinou možnou variantou přežití a vývoje této osobité skvadry. Ony charakteristické risy a postupy jsou zde, i na dalších albech opět zastoupeny a tak tedy nějaká markantní změna hudební produkce nehrozí, ovšem celkové pročištění a osobitost nového soundu kapely je více než zřejmá.

A tak tedy po modení a vysutou basou zdynamizované Onomatopoeia- s níž si postupně divák zvyká na nový vokální prvek souboru, přijde nádherná, klasicko-krystalická kytarová práce v jejím středu s náležitě vroucí Nickovou akrobacií.
Druhou The Bottom Line- nese kytarový riff a vesmírný zvuk kláves, jež disponuje obohacujícím účinkem, velké novum je cítit všude okolo, skladba nabírá na síle, s akustikami a skvělou melodií přináší vycizelované progresivní postupy, měnící se tvary a náladovost, kterou navíc podtrhuje neuvěřitelně barevně odstítěné vokální spektrum. Jedinečnost skladby napěchované výraznými motivy a nápady, nás nenechá ani chvíli napochybách že S.B. jedou dále a zcela po své ose.
Totální progová moderna, to je titulní Feel Euphoria- a nutno podotknout že za Neala by podobná skladba ztěží prošla na desku, ona by vlastně vůbec nevznikla a na starší alba by se ani nehodila, dokonale zarážející je hlavně její až punkový závěr.
Shining Star- toť bezbřehá, melodicky krásná kytarová písnička se značně uhrančivou chorusovou drobnokresbou, Nicku, tvůj hlas prostě nemá chybu.
Po přístupnější, rytmicky i vokálně prokomponované East Of Eden, West Of Memphis- s progrockovou bouří v jejím závěru a baladické Ghosts Of Autumn,
je tu suita A Guy Named Sid: otevírá ji intro s instrumentálním fusion odérem, pokračuje rockově dravou částí Same Old Story- v jejímž průběhu doznává Nickův expresivní zpěv dalších podob. Třetí You Don't Know- platí za svrchovaně atmosférickou space věc, tvořenou Ryovými rejstříky a intonačně precizním vokálem s jemnými nuancemi Alanova kytarového sóla. Judge- hyper moderní doba plná nových zvuků v interpretačních možnostech kapely, která nechce být upozaděna. Předposlední Sid's Boys Choir- předvádí vokálně zdatné artistické číslo a ujišťuje nás, že i v pozměněném složení, dokáží pánové tvořit originální zpěvné motivy. Závěr této dlouhometrážní dělené kompozice, obstarává hutnými riffy protknuta píseň Change.
Poslední, volně ložená Carry On- spíše bilancuje a možná i balancuje nad novou dobou, jež pro kapelu právě nastává.

Nutno podotknout, že nový vokální prvek v osobě Nicka D'Virgilia, je pro mne, z oněch tří zpěváků, kteří se zatím v kapele do těchto dnů vystřídali, tím nejpřitažlivějším, nejosobitějším a také nejsvéraznějším.