Spock's Beard - Feel Euphoria (2003)

Album Feel Euphoria, potažmo první skladba Onomatopoeia a její drsné úvodní tóny, mi s prvním posluchačským náhledem způsobila nejedno velké překvapení, jež spolu s odchodem dvorního guru Neala Morse neslo proměnu skladatelského procesu a celkového přístupu k nové tvorbě kapely. Stačilo se pouze do desky náležitě ponořit a velice brzo se tato hudební formule ukázala jako jedinou možnou variantou přežití a vývoje této osobité skvadry. Ony charakteristické risy a postupy jsou zde, i na dalších albech opět zastoupeny a tak tedy nějaká markantní změna hudební produkce nehrozí, ovšem celkové pročištění a osobitost nového soundu kapely je více než zřejmá.

A tak tedy po modení a vysutou basou zdynamizované Onomatopoeia- s níž si postupně divák zvyká na nový vokální prvek souboru, přijde nádherná, klasicko-krystalická kytarová práce v jejím středu s náležitě vroucí Nickovou akrobacií.
Druhou The Bottom Line- nese kytarový riff a vesmírný zvuk kláves, jež disponuje obohacujícím účinkem, velké novum je cítit všude okolo, skladba nabírá na síle, s akustikami a skvělou melodií přináší vycizelované progresivní postupy, měnící se tvary a náladovost, kterou navíc podtrhuje neuvěřitelně barevně odstítěné vokální spektrum. Jedinečnost skladby napěchované výraznými motivy a nápady, nás nenechá ani chvíli napochybách že S.B. jedou dále a zcela po své ose.
Totální progová moderna, to je titulní Feel Euphoria- a nutno podotknout že za Neala by podobná skladba ztěží prošla na desku, ona by vlastně vůbec nevznikla a na starší alba by se ani nehodila, dokonale zarážející je hlavně její až punkový závěr.
Shining Star- toť bezbřehá, melodicky krásná kytarová písnička se značně uhrančivou chorusovou drobnokresbou, Nicku, tvůj hlas prostě nemá chybu.
Po přístupnější, rytmicky i vokálně prokomponované East Of Eden, West Of Memphis- s progrockovou bouří v jejím závěru a baladické Ghosts Of Autumn,
je tu suita A Guy Named Sid: otevírá ji intro s instrumentálním fusion odérem, pokračuje rockově dravou částí Same Old Story- v jejímž průběhu doznává Nickův expresivní zpěv dalších podob. Třetí You Don't Know- platí za svrchovaně atmosférickou space věc, tvořenou Ryovými rejstříky a intonačně precizním vokálem s jemnými nuancemi Alanova kytarového sóla. Judge- hyper moderní doba plná nových zvuků v interpretačních možnostech kapely, která nechce být upozaděna. Předposlední Sid's Boys Choir- předvádí vokálně zdatné artistické číslo a ujišťuje nás, že i v pozměněném složení, dokáží pánové tvořit originální zpěvné motivy. Závěr této dlouhometrážní dělené kompozice, obstarává hutnými riffy protknuta píseň Change.
Poslední, volně ložená Carry On- spíše bilancuje a možná i balancuje nad novou dobou, jež pro kapelu právě nastává.

Nutno podotknout, že nový vokální prvek v osobě Nicka D'Virgilia, je pro mne, z oněch tří zpěváků, kteří se zatím v kapele do těchto dnů vystřídali, tím nejpřitažlivějším, nejosobitějším a také nejsvéraznějším.
reagovat

horyna @ 05.08.2016 07:56:52
OK, Easy, co ty a tahle deska, nebo S. B. všeobecně???

EasyRocker @ 05.08.2016 08:10:55
horyna: tak desky s Nealem miluju, každá je pro mě opravdu mimořádná, ale nezatratil jsem je ani potom, právě naopak, stále patří k mému topu v progresívním roku... Tohle album u mě za ****. Takovým osobním vrcholem bude asi vždycky trojka The Kindness..., V a Snow. Ale i debut je skvostný :-)

horyna @ 05.08.2016 08:17:22
Kindness a V. mám taky moc rád, je to pořád top kapela, drží si neuvěřitelně laťku nahoře, poslední fošna se mi líbí převelice.
Tak a jdem do jného soudku. Další odkaz--

kamila @ 05.08.2016 11:18:38
Feel E. bylo jedno z prvních alb spoků, které se ke mě dostalo a stále mu patří přední příčky, že jsem ho ale už dlouhatánskou dobu neslyšela

V roku 2002,po dvojalbume Snow odchádza zo Spock´s beard charizmatický líder Neal Morse.Vtedy mi to pripadalo nemysliteľné,aby kapela pokračovala bez neho.Ale nikto nie je nenahraditeľný.SB nemuseli hľadať nového speváka,mali ho totiž priamo v kapele.Nick D´Virgilio,roky v tieni Neala Morsa sa ukázal ako dobrý spevák.Jeho hlasový prejav je trochu iný ako Nealov.Je omnoho agresívnejší,prenikavejší,rockovejší.Ešte k osobe Nicka D´Virgilia by som chcel dodať fakt,že v roku 1997 si zabubnoval aj na albume Calling all stations legendárnych Genesis.Prvú skladbu s divným názvom Onomatopoeia som počul prvýkrát z éteru niekedy v máji 2003.Bolo to v relácii Frndžalica,venovanej progrockovej a progmetalovej hudbe,vysielanej dnes už neexistujúcim rádiom Nitra.Túto reláciu uvádzal starý 105kilový kábel Raymond Kaňa :-)...nuž čo k tomu dodať,bola to dobrá relácia,škoda jej.Vtedy som si túto skladbu nahral na kazetu ,počúval som ju dookola a nevychádzal z údivu.SB teda riadne pritvrdili!Neskôr som si kúpil CD a skutočne...SB sa vzdialili od melodického symfonického progrocku a začali sa uberať priamočiarejším rockovým smerom.Chcel by som upozorniť ešte na šesťdielnu kompozíciu A guy named Sid,ktorá evokuje staré progrockové časy...ja som bol z nej dosť namäkko a je tak tomu vlastne doteraz.Trochu slabá skladba je titulná experimentálna Feel euphoria a bonusovú From the messenger si mohli páni fakt odpustiť :-(.Inak celkom dobrý rockový album za 3,5 hviezdičky.A keďže som mal SB vždy rád,zaokrúhlujem smerom nahor.
reagovat

Spock`s Beard bez Neala Morsea. Prvy album, ktory vydali bez osoby, na ktorej cely SB cely cas od vzniku stal aspon sa tak zdalo:) nedopadol vobec, ale vobec zle!
V prvom rade treba povedat, ze osobne som sa vobec neobaval prevzatia spevu bubenikom (a nielen bubenikom) skupiny, Nickom D`Virgiliom, ktory uz jednak na svojom solovej drahe (NDV), ale aj na predchadzajucom SB CD Snow dokazal, ze mu to ide, a na tejto forsni to len potvrdil - za nastupnictvo po Nealovi sa hanbit nemusi, skor naopak - kapela ma teraz iny, originalnejsi vyraz, a povedal by som, ze ak Nela na svojej solovej drahe pokracuje v tom, co bolo nacate na albume Snow, povodna kapela sa posunula trochu k surovsiemu zvuku. Za vydarene skladby pokladam Onomatopeia (valcuje to:), The Bottom Line, sladaky Shining Star a Ghosts Of Autumn (rozhodne jedno z tych najlepsich, co SB v tomto smre vyprodukovali), zaujimava je aj 6dielna skladba A Guy Named Sid, naopak, za trochu zbytocne pokladam skladby typu Feel Euphoria a From The Messenger. Nebyt tychto zarezov do pazby, dal by som kludne styri body.

reagovat

Zdeněk @ 09.02.2007 00:00:00
Dle mého názoru velká nuda.
Spíše pro znalce pro ucelení diskografie.
2 ** , více ne.