Reakce na recenzi:

steve - @ 31.03.2017

Příznivcům kapely Rush určitě neunikla jiná, podobně zaměřená sebranka, pojmenovaná Tiles. Jediným rozdílem je malinko tvrdší zvuk druhých jmenovaných a méně afektovaný projev zpěváka Paula Raricka. O kapelu se stará značka Inside Out Records a tím je z poloviny kvalita zručena. Chapíci jsou zkušení machři a ovládájí svou techniku důstojně a s potřebnou erudicí, hlavně kytarista dokáže obhospodařovat kupříkladu i banjo nebo mandolínu - však je to několikrát krásně slyšet.

Například hned v úvodní dlouhé suitě Window Dressing, která nabídne pohled velkým oknem do apatiky Tiles. V ní se střetává svět všech progrockových elementů smíchaných v jednu krásně hojivou mast. Remember To Forget zní dost syrově, ale když se kapela v refrénu pustí ze řetězu, hodně se bavím. Recept, jak naplnit skladbu zajímavými nápady, melodikou, vznešenými vokály i špetkou originality Tiles znají dopodrobna, zvolenou recepturu míchají třeba v Capture The Flag. Nějakou tu něhu zase dokáží nabídnou prostřednictvím Stop Gap s elektrickými houslemi.

Instrumentální schopnosti souboru přednese napínavá záležitost Tear-Water Tea - ta se skutečně povedla, což ale nemůžu říct o té další, sedmé Unincornicopia. Jde v ní o jakýsi klavírně-houslový duetní (než jsem se ponořil do recenze, měl jsem dojem, že jde o kvintet) hybrid, který nejen že se repertoáru Tiles na hony vymyká, ale ani se sem vůbec nehodí a nahrávku devalvuje - raději jej přeskočme. Jako hojivá mastička jistě funguje předposlední krása Slippers In The Snow.

Je dobře, že studiově končící Rush mají ve svém okolí tak dobré následovníky. Tiles se vyvedli svému učiteli dokonale.