Tiles - Window Dressing (2004)

Příznivcům kapely Rush určitě neunikla jiná, podobně zaměřená sebranka, pojmenovaná Tiles. Jediným rozdílem je malinko tvrdší zvuk druhých jmenovaných a méně afektovaný projev zpěváka Paula Raricka. O kapelu se stará značka Inside Out Records a tím je z poloviny kvalita zručena. Chapíci jsou zkušení machři a ovládájí svou techniku důstojně a s potřebnou erudicí, hlavně kytarista dokáže obhospodařovat kupříkladu i banjo nebo mandolínu - však je to několikrát krásně slyšet.

Například hned v úvodní dlouhé suitě Window Dressing, která nabídne pohled velkým oknem do apatiky Tiles. V ní se střetává svět všech progrockových elementů smíchaných v jednu krásně hojivou mast. Remember To Forget zní dost syrově, ale když se kapela v refrénu pustí ze řetězu, hodně se bavím. Recept, jak naplnit skladbu zajímavými nápady, melodikou, vznešenými vokály i špetkou originality Tiles znají dopodrobna, zvolenou recepturu míchají třeba v Capture The Flag. Nějakou tu něhu zase dokáží nabídnou prostřednictvím Stop Gap s elektrickými houslemi.

Instrumentální schopnosti souboru přednese napínavá záležitost Tear-Water Tea - ta se skutečně povedla, což ale nemůžu říct o té další, sedmé Unincornicopia. Jde v ní o jakýsi klavírně-houslový duetní (než jsem se ponořil do recenze, měl jsem dojem, že jde o kvintet) hybrid, který nejen že se repertoáru Tiles na hony vymyká, ale ani se sem vůbec nehodí a nahrávku devalvuje - raději jej přeskočme. Jako hojivá mastička jistě funguje předposlední krása Slippers In The Snow.

Je dobře, že studiově končící Rush mají ve svém okolí tak dobré následovníky. Tiles se vyvedli svému učiteli dokonale.
reagovat

Antony @ 01.04.2017 08:56:44
Díky za recenzi mých oblíbených TILES, navíc po tolika letech :)
Poznámka o návaznosti na RUSH je trefná, já osobně TILES považuji za daleko významější skupinu, než jim je obvykle přiznáváno. Každý počin z jejich diskografie je výrazný solitér na poli současného progrocku.

horyna @ 01.04.2017 16:31:22
Tiles jsou výborní, mám všechny jejich nahrávky a v pravidelných intervalech je absorbuji. Tahle je o chloupek tvrdší a méně přístupná, přesto opět velice muzikální a technicky precizní. Za 4,5*

Tak já musím toto album hodnotiti trochu skepticky...je pravda slyšel jsem ho teprve 3 X ale neubráním se dojmu , že album i přesto že v ní nacházím hodně progresivna nemá spojitost jako celek. První dlouhá kompozice mě nebere vůbec, připadá mi to jako lepení jednoho nápadu na druhý....a nesouhlasím ani s názorem s Antonym, že je tu určitá podoba s DT a Treshold, tvrdost ti zmiňovaných kapel nedosauhjí a to tak především zvukem , která je surový bez novátorské produkce. Řekl byh spíše hozený do 70-80 let. Celkové průměr
reagovat

První zjištění - Tiles přitvrdili. Thresholdovsko / Dreamtheaterovské riffy jsou přítomny ve většině skladeb a hlavně atmosféra se blíží těm zmiňovaným DT z období Six Degrees. Je potřeba si na to zvyknout, protože filigránská jemná melodika a technika, kterou mám u Tiles tak rád, se na povrch prodírá jen místy a obtížně. Hlavně tedy první dlouhá kompozice a pak už jen instrumentálky (jsou zde hned tři) se dají považovat za rozvíjení původního myšlenkového odkazu Tiles I. a II. Zbytek je více poplatnější trendům, avšak velmi dobře zvládnutý. Jen ta osobitost se jaksi vytrácí.

Album je k mání také ve speciální limitované edici s bonusovým live CD z evropského 99 turné. Sice je už mám (přímo od kapely s věnováním a podpisy 8-))), ale i tak to potěší.
reagovat