EasyRocker - @ 17.10.2019 | #

Sdružení kolem basisty Cliva Mittena a kytaristy Andyho Revella patří k nejpřednějším zástupcům ostrovní neoprogové vlny s IQ, Pendragon, Arenou nebo Pallas. Jejich průlomové Fact and Fiction vyšlo v roce 1982, tedy ještě před debutem Marillion. Jsou tak i stylovými průkopníky.

Už Last Song je dokonalou hudební vizitkou. Chladné Battersbyho klávesy a máme tu i Revellovu riffující kytaru, byť lehce dobově potlačenou. Hudbu vkusně koření atmosférické samplované mezihry. Ostrý Revellův kytarový výjezd a skvělá basová linie a máme tu ostrý potemnělý marš Pressure, korunovaný silovým hrdlem Andyho Searse.
Lehké samplované intro přivádí Jungle. Dobře pro tým pracují Mitten a Battersby. Obskurní nálada, otírající se lehce o novou vlnu. The Craft patří k vrcholovým číslům celé jejich diskografie. Působivá kytarově-klávesová melodie, fantastický Andyho Sears a nazastavitelná jízda bubnů. Ani pánové nemohli odolat modernímu funky trendu, a tak Blue Powder Monkey nese vedle temných litanií kláves výrazně slapující Mittenova basa. Theatre je rychlopalnou čtyřminutovkou, stojící na kooperaci bicích a nápaditých kláves. Revell vypaluje bouřlivé kytarové sólo. Shame opět pumpuje životodárná basa, organicky propojená s klávesami a dojímavým hlasem. This is a War je působivou studenou litanií a široký arzenál klávesových zvuků a samplů ji dává pro album typickou bezvýchodnou postmoderní náladu. A klávesák zahajuje ve velkém stylu i vrcholové finále - přes jedenáct minut Take a Look. Závažný námět strojově odlidštěného světa nádherně odráží i hudba, atakující odlidštěnými nástrojové útoky. Taky vokál Andyho Searse má elitní parametry, vychrlil tu anděly i démony až na dřeň. Skladba se výborně stupňuje až do bouřícího závěru a postupné doznívá... Na bonusovce je mezi živáky a demoverzemi Blondon Fair, volná adaptace poslední skladby. Více než působivý závěr.

Problém s touhle deskou mohou mít odpůrci osmdesátkového chemického zvuku. Je to ovšem záměr, odrážející i závažná témata postmoderního života - technologií a odcizení. Nepohltilo mě tolik jako Fact and Fiction nebo Art and Illusion, ale čtyřku si za sílu hudební výpovědi zaslouží.

Mayak @ 19.10.2019 08:06:36 | #
Easy: pekná propagácia Twelfth Night, díky ...
Vidno tu, ako to vyzeralo v čase ich kulminácie v londýnskom Marquee Clube, vďaka za dokument z Loreley 2010, ale hlavne na poslednom videu z britského Reading Festival 1983 je vidieť, že hrali aj pred desiatkami tisíc divákov s veľkým aplauzom na jednom z najväčších britských festivalov. Pozeral som Band list z roku 1983 a počas troch dní sa tam vystriedali štyri z piatich zásadných kapiel vtedy vznikajúceho neo progu (postupne Pendragon, Pallas, Marillion, Twelfth Night), navyše tam hrali aj Solstice.
Doba, keď žánrotvorní "dinosauri" artrocku boli v ťažkej defenzíve a hudobne tápali v komerčných vodách, alebo proste verejne nefungovali ...

>> odkaz

...a album ktorý recenzuješ, som mal dlhé roky vo vinylovej verzii ...