horyna - @ 09.01.2019 | #

Jméno John Wetton se v rockových kruzích skloňuje s úctou a patřičným respektem. Tento uznávaný zpěvák a hráč na baskytaru na velice vysoké úrovni zůstane už navždy spjat především s tvorbou King Crimson a "svými" Asia - tudíž souborem, který bývá často označován za jednu z prvních supergroup. To je většinou kapela, kterou tvoří špičkoví muzikanti zvučných jmen. Ale ještě před tím stihl John Wetton s jinými spoluhráči z kategorie "nadmuzikantů" postavit další neméně působivý projekt s názvem UK. Ten se sice netěší takové známosti jako vyjmenované kapely či účinkování na albech Uriah Heep nebo Family, do rockových análů se však zapsal stejně zlatým a výrazným písmem, jako jakýkoliv jiný zde jmenovaný projekt.

Spolu s trojicí Bill Bruford - bicí, Allan Holdsworth - kytara a Eddie Jobson - klávesy + housle, vytvořili nadmíru interesatní tým, který na svém startu porodil tento úchvatný debutní materiál. Pokud ho budeme chtít alespoň malinko stylově zařadit, k jeho příměru budeme potřebovat slova jako jsou fusion, jazz, jazz-rock a okrajově i hard-rock. UK tak mohou bez problému stanout po boku jim podobných kapel jako jsou Brand X či Mahavishnu Orchestra.

Úvod obstarává na poměry stylu, kterým se kapela prezentuje, poměrně hitová a na působivých klávesových pochodech postavená věc In the Dead of Night. Volně plynoucí By the Light of Day s decentním dotekem houslí modeluje krajinu v docela jiném, ležérnějším tónu, který je podpořen patřičnou dávkou sentimentu. Se třetí Presto Vivace and Reprise se vrací úvodní motiv a od čtvrté Thirty Years až po konečnou Mental Medication, se tvorbou UK nesou dvě zcela rozličné hudební složky, které si dovolují tito páni muzikanti vzájemně mísit a mistrovsky propojovat. Složku s nápisem technika řídí především Brufordovy změny rytmu a Holdsworthova akademická hra, atmosféru zase mají pod palcem klávesové proměny a podmanivě táhlé houslové party Eddie Jobsona. Přestože se Bruford spolu s Wettonem sešli ve Frippových King Crimson, hudba debutu UK té na "Larks' Tongues" podobna není, což je jenom dobře. Jedná se však o podobně komplexní dílo, které pracuje s hráčskou ekvilibristikou na obdobných 150%.

Vynikající hráčský potenciál tohoto projektu vydržel v tomto složení pro pouhé jedno album. Deska U. K. je ovšem natolik silným kusem, že by neměla chybět ve sbírce žádného milovníka fusion muziky.

Mayak @ 11.01.2019 08:24:20 | #
V prvom rade, veľmi si vážim Marka (horynu), lebo je dlhšiu dobu jednoznačne najplodnejší recenzent, má evidentne prehľad a jeho vzťah ku progu (hudbe) je úprimný a spontánny a v neposlednom rade ho vnímam veľmi pozitívne aj z aspektu ľudského (osobná skúsenosť) ...
Subžánrové delenie hudby je síce záležitosť orientačná, ale má svoj zmysel, ako čokoľvek (vec, alebo činnosť), čo sa dá systematizovať a kategorizovať kvôli lepšiemu prehľadu.
Hranice subžánrov (a v hudbe to platí obzvlášť) sú veľmi, veľmi relatívne a takmer každý deň nám ukazuje, že fúzovať, miešať a prelínať sa dá prakticky všetko so všetkým.
... nemyslel so to zle, ani nejako "nadradene", len U.K. som vnímal a budem vnímať, ako zásadnú kapelu, ktorá má podstatne bližšie ku veličinám art rocku (a súčasne úplne rovnocenne patrí medzi nich), ako sú hlavne King Crimson a Van der Graaf Generator, ako Markom v recenzii spomenuté kapely.
Je to síce v prvom rade môj subjektívny pohľad/vnímanie, ale za roky, čo sa venujem progu (hudbe) sa môj pohľad/vnímanie opiera o dlhodobú štandardnú kategorizáciu progresívnych foriem hudby, ktorá je v podstate vo svete (printové i elektronické médiá, recenzenti i znalá verejnosť) rešpektovaná ...