kamila - @ 08.08.2016 | #

Very 'eavy...Very 'umble patří mezi mé vůbec nejoblíbenější rockovo-debutové desky, sice ještě nedosahuje kvalit dob příštích, které u této kapel už klepou na dveře a budou klepat celkem často, stojí rozhodně za pozornost. Gypsy je až moc provařená a přeexponovaná, zato druhou Walking...ze srdce zbožňuju, stejně jako něžnou baladu Come... Z Lucy Blues je cítit stařičká hudba z delty a i zbytek stojí za pozornost, třeba poslední parádní jazzovka Wake up. Uriáše mám strašně ráda, skoro celé období s Hansleyem, tenkrát to teprve začínalo, už je to přes pětačtyřicet let, uf, sice jsem tenkrát ještě nebyla na světě, ale z vyprávění vím že to musela být úžasně kreativní doba.

Voytus @ 10.08.2016 13:11:58 | #
Také se připojuji ke chvále tohoto debutu. Zajímavé hledání vlastní tváře, viz Lucy Blues - je zajímavé slyšet "operního" Byrona v takové poloze. Kromě mé oblíbené Walking in Your Shadow je tu také skvělá psychedelie Dreammare z pera basáka Newtona (a já tam slyším i The Gods, s nimiž hrál Hensley), případně dvojice Keep on trying a Wake up - ta najazzlá rytmika je fakt výborná.

Že by se členové autorsky vyloženě vyčerpali, to bych netvrdil,však na každém dalším albu nějaký ten příspěvek mají. Jen Hensley to tak nějak sypal z rukávu, žádný div, že autorsky převážil. Nicméně, důkazem, že i ostatní měli songy, které chtěli prosadit, budiž píseň Who Needs Me od Kerslakea na desce Firefly, která je napsaná právě jako reakce na to, že od Hensleyho bral Bron v podstatě cokoli.