Uriah Heep - Very 'eavy...Very 'umble (1970)

Na prvotiny rockových kapel, které v budoucích letech udělají svým zvukem a skladbami díru do světa, byl rok 1970 na britských ostrovech docela plodný. Jen považte: Hawkwind, Atomic Rooster, Black Sabbath, UFO, Wishbone Ash, Gentle Giant, Emerson, Lake & Palmer... a také Uriah Heep. Debut ...Very 'Eavy ...Very 'Umble nese známky vývoje, který kapela během natáčení prodělávala, a také pomyslný příslib plodných let budoucích.

První trojice skladeb alba je výborná. Varhanní buldozer v Gipsy si svou divokostí nijak nezadá s destruktivním rockem, jaký jen pár dnů před nimi na svém albu In Rock představili Deep Purple. Riffový základ Walking in Your Shadow v sobě má něco ze síly a důrazu tehdejších Taste Roryho Gallaghera, ve vokálech už ale zní ono unikátní "to" - souzvuk, za který by o několik let později lecjaká méně úspěšná rocková kapela dala nevímco. Come Away Melinda (už dávno nešlo o cajdák, který za mořem roku 1963 proslavil Harry Belafonte - jeho krajan Tim Rose mu o čtyři roky později dal dospělejší aranži a patřičnou naléhavost) je v podání Uriah Heep trefou do černého - tuhle upřímně něžnou a přitom osudovou polohu se v hardrockových kapelách zvládnout příliš často nedařilo. Problém přichází s Lucy Blues. Jde o sice dobře řemeslně zvládnutý kus muziky, ale na ostatních skladbách desky kapela ukazuje, že tuhle zastávku už ve svém vývoji minula a nemá zapotřebí se k ní více vracet. Zpestření se nekoná, spíše během pěti minut trvání skladby přešlapujeme na místě.

Druhá strana desky servíruje tvrdý kytarový kousek Dreammare, který se mi (při znalosti dalšího vývoje zvuku kapely) jeví asi jako nejdále dopředu se vydávající. S jeho šlapavým následníkem Real Turned On už se kamarádím trošku méně, ale pořád se mi tahle riffová práce se zdvojenou kytarou líbí víc, než "slepenec" I´ll Keep on Trying. Funébrmarš, kytarová šavlovačka a soulová mezipasáž mi k rockovému zbytku nepasují ani trošku. Naopak troška jazzových impulsů dokázala (podobně, jak to fungovalo třeba u raných Yes) rozpumpovat skladbu Wake up (Set Your Sights) do parádních obrátek, ale také jí dodala klidnou a kontemplativní závěrečnou pasáž.

Ačkoli deska ...Very 'Eavy ...Very 'Umble vypadá (až na dvě výjimky) docela kompaktně a chytlavě, je znát, že si kapela pro inspiraci ještě chodila i jinam než k vlastním múzám. U debutu to můžeme brát za pochopitelnou (a omluvitelnou, pokud je vůbec co omlouvat) věc, těžko v něm ale pak hledat umělecký majstrštyk - zvlášť když kapela na dalších albech předložila daleko ucelenější a ještě více svébytné koncepty. Solidní tři a půl hvězdičky zaokrouhlím dolů.
reagovat

zdenek3 @ 06.06.2019 22:26:13
No nevím Dát průměr za takto skvělou desku mi přijde nefér. No nic.

vmagistr @ 06.06.2019 22:59:51
zdenek3: V mně známé části diskografie kapely mám minimálně půltucet oblíbenějších desek. Tři hvězdičky tu pro mě i přesto znamenají dobré album, které poslouchám rád.

horyna @ 07.06.2019 06:30:51
Když jsem propadl kouzlu Uriah Heep a začal postupně jejich desky sbírat, debutu jsem dlouho nevěřil a jeho pořízení neustále odkládal. Nakonec jsem ho naposlouchal a pak i s chutí přikoupil. Dnes jej miluju SKORO stejně jako desky následující. Pro rozlišení bodování v jejich diskografii, je to i pro mne 3,5-4*

bullb @ 07.06.2019 06:34:15
Toto sú pre mňa dôverne známe končiny, v ktorých sa pohybujem s istotou. Výstižná recenzia a aj hodnotenie. Len kvôli rešpektu sa bojím dať 3*.

zdenek3 @ 07.06.2019 15:36:29
vmagistr

Když půl tucet minimálně je lepších , tedy 6 LP, tak je zde šoupni.

Zajímá mne, co je tak výrazně lepší než ´Umble.

vmagistr @ 07.06.2019 15:45:48
zdenek3: Postupně se dočkáš.

PaloM @ 08.06.2019 19:06:57
Seriózne hodnotenie. Ktorých 6 albumov je lepších? No predsa ďalších 6 v chronologickom poradí :-)

zdenek3 @ 09.06.2019 14:13:27
No to si já právě nemyslím. Pro mne jsou jednoznačně nejlepší všechny tři první alba.
Pak už to jde, sice ze začátku pomalu,(další čtyři alba), ale jistě s kvalitou dolů kopcem.

vmagistr @ 09.06.2019 14:21:56
zdenek3: Spousta lidí, spousta chutí. Tobě se nejvíce líbí první tři alba, mně zase druhé, třetí a čtvrté, Palo to má ještě trošku jinak. Všechno jsou to naše subjektivní názory, které tu mohou bez jakýchkoli potíží koexistovat.

zdenek3 @ 09.06.2019 16:32:47
Ono je to mnohdy tak, jak člověk s těmi kapelami vyrůstal, tak mu prostě přirostly ty první nejvíc k srdci. Stejně to tak mám u Queenů, Black Sabbath a pod.
Ale například u Deep Purple to mám jinak, stejně jako u Led Zeppelin.

Ale jak říkáš, každému, co mu chutná. Naštěstí je výběr jako veliký.

Debutní nahrávka Very 'eavy...Very 'umble, kterou Uriah Heep vynesli na světlo boží uprostřed roku 1970, nevzbudila v očích kritiků nějaké velké naděje ani přísliby do budoucna. A přiznejme si, že ani velká část fanoušků z ní nebyla jaksepatří odvázaná. Za necelé dva roky je už situace odlišná a tahle určitě zajímavá sbírka zažívá velkou restauraci a nejde zrovna o tu zahradní. Dnes se v její přítomnosti používá fráze klasická deska, která startuje nejimpozantnější etapu dějin souboru.

Není to žádný jednoznačný a stěžejní kousek; je z ní cítit že se kapela postupně sehrává a k úplnému vyprofilování dojde až se Salisbury, přesto je pro rockového fanouška její formát nezaměnitelný a záměrně se jí vyhýbat by bylo trestuhodné. Kapela si v budoucnu bude často půjčovat skladby cizích autorů a začátky takového počínání jsou vystopovatelné právě na debutu. S výběrem skladby Come Away Melinda měli pánové šťastnou ruku a ta je - vedle stálice Gypsy, průzračné Walking in Your Shadow, svěží Real Turned On a ze řetězu odpoutané Wake up - hvězdou tohoto nosiče. Šestileté úspěšné účinkování trojice David Byron, Ken Hensley, Mick Box se započalo právě tady.
reagovat

Gattolino @ 25.01.2021 23:03:57
Pardon, ale minimálně v Byronově éře neexistuje, co si vybavuji, ani jediná skladba od cizího autora, kromě již zmiňované Melindy na prvotině. A myslím že i po Byronovi kapela pokrývala tvorbu výhradně z vlastních řad, i když tam si nejsem na 100% jist. Ale v klasické sestavě s Davidem Byronem si jist jsem.

Asi se všichni shodneme, že Uriah Heep vystoupali na vrchol v letech 1971 a 1972. Už debut pro mě má ale obrovskou cenu, netajím, že i silně nostalgickou, protože právě toto album bylo jedním z prvních, co jsem si kdy na CD koupil. Ač jsem byl možná malinko zklamaný (byl jsem ještě dítě), postupně jsem přišel na to, že je deska vskutku geniální...

Už samotný úvod mluví za vše. Neskutečně brutální Gypsy s drtivým riffem a řezavými klávesami... Ukažte mi tvrdší song té doby! Hotová apokalypsa, jak zvukově, tak nasazením.

Mám ale rád i další, méně nápadné skladby. Walking In Your Shadow má zvláštně poťouchlou náladu, kterou si hned zamilujete. Zajímavé je, že po úvodním peklu zní najednou Uriah Heep podstatně klidněji, tradičněji. Jako by začátek natočil někdo jiný...

Co dál? Například Dreammare je úžasná nebo finální jazzovka Wake Up (možná druhý vrchol alba).

Diskutabilní jsou snad jen dvě skladby - akustická Come Away Melinda, která je sice hezká, ale nikdy mi k albu příliš neseděla, a barová Lucy Blues, se kterou osobně nemám problém, ale chápu, když ji někteří fanoušci nezkousnou.

Very ´eavy... drtím v přehrávači často. Je to klasika a jeden z nejlepších debutů. A ten obal!!!
reagovat

Martin H @ 05.11.2016 14:20:03
Ano, ten obal je vynikající. Debut Uriah Heep je parádní, ale to, co se děje na albu Look At Yourself, podle mě nepřekoná. U mě za 4*.

Snake @ 05.11.2016 16:09:51
Gypsy je fantastická pecka a Hensley tam z těch varhan ždímá zvuky takřka ďábelské. Hotové inferno. Hodně se mi líbí i sedmička I'll Keep On Trying a rád mám mellotronem podbarvenej cajdáček Come Away Melinda, aj rytmickou "divočárnu" Wake Up...

Obal je pěknej, zvuk - na rok 1970 - přímo exkluzivní. Viděl bych to na 3,5 - alba "Look At Yourself" i "Demons And Wizards" mám raději - ale s ohledem na opravdu skvostnou produkci to zatáhnu směrem nahoru. A díky za recenzi.

Very 'eavy...Very 'umble patří mezi mé vůbec nejoblíbenější rockovo-debutové desky, sice ještě nedosahuje kvalit dob příštích, které u této kapel už klepou na dveře a budou klepat celkem často, stojí rozhodně za pozornost. Gypsy je až moc provařená a přeexponovaná, zato druhou Walking...ze srdce zbožňuju, stejně jako něžnou baladu Come... Z Lucy Blues je cítit stařičká hudba z delty a i zbytek stojí za pozornost, třeba poslední parádní jazzovka Wake up. Uriáše mám strašně ráda, skoro celé období s Hansleyem, tenkrát to teprve začínalo, už je to přes pětačtyřicet let, uf, sice jsem tenkrát ještě nebyla na světě, ale z vyprávění vím že to musela být úžasně kreativní doba.


reagovat

Balů @ 08.08.2016 10:47:17
Tak to je trefa-moje zamilovaná deska. Snad jen Lucy blues se tam moc nehodí,ale jinak je zajímavá tím, že se na ní podílí více autorů. Není ještě zválcovaná Hensleyem.
Tím nechci říci ,že se mi jeho skladby nelíbí-některé dokonce moc moc. Ale je také pravda,že jeho nadstandardní vztah s producentem Bronem vlastně nakonec udělaly z UH kapelu jednoho skladatele a ten když se vyčerpal tak odešel .
Ale jsou to moji miláčkové a konečně jsem zkompletoval jejich Byronovsku éru na vinylech.
Dík za pěknou recenzi.

Jarda P @ 08.08.2016 11:15:32
Nemyslím, že by z Uriah Heep udělal kapelu jednoho skladatele Hensleyho vztah s Gary Bronem. Tím jsou jednoznačně jeho nedostižné kvality jako skladatele. Stačí srovnat jeho skladby se skladbami zbytku kapely od Salisbury dále. Na jedničce se ostatní vyčerpali a na dalších deskách už to bylo slabší.
Prvních 5 alb hodnotím maximálně, od Sweet Freedom bych po půl hvězdě ubíral. To ale neznamená, že se mi nelíbí. Byronovo období mám rád celé.

Balů @ 08.08.2016 11:30:29
Teď jsem si vzpomněl na první Lucifer ´s Friend z roku 1970 s J. Lawtonem.
Dojem z muziky je jako kdyby to natáčeli ve vedlejším studiu U. Heep.
Velmi podobná nálada skladeb a samozřejmě taky pěkný nářez.
A Lawton pěje velmi podobně Byronovi.

horyna @ 10.08.2016 07:28:26
Myslím že solidní deska, něco z příští produkce kapely jakoby ještě postrádá, přesto už na tak povedeném debutu jsou cítit velké ambice souboru. Salisbury bude ovšem ještě daleko lepší.

Voytus @ 10.08.2016 13:11:58
Také se připojuji ke chvále tohoto debutu. Zajímavé hledání vlastní tváře, viz Lucy Blues - je zajímavé slyšet "operního" Byrona v takové poloze. Kromě mé oblíbené Walking in Your Shadow je tu také skvělá psychedelie Dreammare z pera basáka Newtona (a já tam slyším i The Gods, s nimiž hrál Hensley), případně dvojice Keep on trying a Wake up - ta najazzlá rytmika je fakt výborná.

Že by se členové autorsky vyloženě vyčerpali, to bych netvrdil,však na každém dalším albu nějaký ten příspěvek mají. Jen Hensley to tak nějak sypal z rukávu, žádný div, že autorsky převážil. Nicméně, důkazem, že i ostatní měli songy, které chtěli prosadit, budiž píseň Who Needs Me od Kerslakea na desce Firefly, která je napsaná právě jako reakce na to, že od Hensleyho bral Bron v podstatě cokoli.

Uriah Heep, to je dnes už naprosto nezpochybnitelná klasika. Byronův napjatý vokál, Hensleyho divoké klávesy, Boxova tvrdá kytara a naprosto skvěle sladěná rytmika Newton-Olsson tvoří dohromady naprosto jedinečný hudební celek, který nemá v rockové historii obdoby. Je zajímavé, že je to patrné již na jejich debutové desce.
Tento hudební počin, významný pro všechny oblasti rockového světa, otevírá legendární nářez GYPSY. Tvrdá, nekompromisní, ale zároveň barevná hudba skvěle souzní se sice vcelku jednoduchým, avšak dobrým textem, který Byron podává s neuvěřitelným feelingem, je právem oceňována i nejmladší bigbeatovou generaci. Instrumentalisté sice pracují s jednoduchými tématy, ale to nevadí, nebot´ jejich přímo totální nasazení to jenom potvrzuje. Po avantgardním závěru této výjimečné skladby začíná WALKING IN YOUR SHADOW, taktéž zajímavá věc. Sice není tak vypjatá, ale stojí opět na poutavém hudebním tématu a bude vám ještě dlouho znít v hlavě. Po této písni nastává zlom. Uriáši opouští hard-rockové schéma a v COME AWAY MELINDA dokazují, že zvládnou zahrát i příjemnou, nepodbízející beatovou baladu. A to není všechno! Další skladba je skvělé, pomalé LUCY BLUES. Byron teda zrovna není typ zpěváka, jehož hudební vody by byly vyloženě černé, ale právě díky tomu tahle bluesovka působí velice osobitě a netradičně. To však není nic proti následující DREAMMARE, dobré, tvrdé, uriášovce, jak ji máme rádi. Šílené Hensleyho hammondky, odvázaná Boxova kytara a hlavně ty skvělé vokály, to je hlavní devíza celé téhle kapely! V této linii pokračují REAL TURNED ON a I´LL KEEP ON TRYING. Na konci ovšem nastává změna a Uriášci nás uvedou ve vytržení skladbou WAKE UP (SET YOUR SIGHTS). No tak tohle je naprosto perfektní art-rock! Jen progrocková kapela dokáže s takovou elegancí propojit ty úžasné náladové a rytmické změny, jaké jsou v téhle skladbě! Každému, kdo to v roce ´70 uslyšel, muselo být jasné, že tento soubor není sezónní záležitostí, že tahle kapela bude patřit mezi opravdu světová jména.
Takže sečteno a podtrženo, méně než pět hvězdiček by bylo rouhání.
reagovat

Borek @ 28.05.2013 12:00:14
Slovům chvály na adresu kapely i alba rozumím, nechápu však vypíchnutí přínosu "naprosto skvěle sladěné rytmiky Newton-Olsson", kterou možno slyšet pouze ve dvou skladbách (u americké verze debutu ani to ne)... Jak k tomu přijde Al Napier? A čtenáři Progboardu?

Petr Gerneš @ 28.05.2013 13:26:16
No, budiž, není to moje nejlepší recenze. Tímto se Alexovi i všem ostatním omlouvám.

Petr Gerneš @ 28.05.2013 13:26:39
Špatně jsem si přečet´ booklet, no!

Dle mého... skvělé album. Z nastupující generace, která momentálně studuje střední školy (aby se pak se vší "parádou" vrhla do práce) neznám vyjma sebe nikoho, kdo by od téhle skvělé kapely slyšel víc než... kdo vůbec o téhle kapele slyšel. Z toho je zřejmé, že nepatřím k pamětníkům, co sháněli nové kusy s několikaletým zpožděním a často nezbývala jiná možnost, než pásky (tím jím nehaním, jen konstatuji).

Very 'eavy... bylo mým prvním poslechnutým albem od skvělých Uriah Heep. Samozřejmě, že hity jako Easy Livin' nebo Gypsy jsem znal předtím, ale album je album, to není písnička z rádia.
Kouzlo pásku, nebo dokonce vinylu, je ale mnohem větší než z CD, přesto mě tato hudba očarovala.

Otvírák Gypsy to je prostě tutovka, k tomu není co dodat. První skladba, co jsem kdy od Uriah Heep slyšel asi nemohla dát lepší vizitku. Metalově nadupaný riff, skvělé vokály i všechny podivné zvuky během sól končí úžasným a trefným "ááááh", prostě nadčasové.
Walking In Your Shadow je můj oblíbený kousek, klasický rock, podceňovaná skladba.
Come Away Melinda a Lucy Blues jsou vzhledem ke zbytku průměrně dobré (oproti spoustě jiné hudby vysoce nadprůměrné) a rozhodně mě nenudily.
Co mě však zaujalo bylo Dreammare, další z podceňovaných kousků. Nevím, jak se tato skladba vytvářela, ale dojem na mě určitě udělala.
Real Turned On udržuje slušný průměr.
I'll Keep On Trying - skvělá bluesovka, škoda, že podobných nestvořila kapela víc.
No a nakonec Wake Up (Set Your Sights), je prostě další výborná skladba, kterou si člověk oblíbí už po prvním poslechu. Obvykle zastávám názor, že album by mělo končit skladbou, která posluchače probere z předchozích minut a zároveň mu dá jasný vzkaz
"tohle jsme my a když skončíme, musíš být spokojen"
I když to není žádná vypalovačka, zanechá dojem, který potrvá dlouho a dlouho.

Sečteno a podtrženo: skvěle.
Nevadí, že ani jednu ze skladeb nenapsal Ken Hensley. Je to opravdu skvělý skladatel a hudebník, ale některá alba, na kterých dominuje výhradně on (Sweet Freedom, High And Mighty) se s Very 'eavy nedají srovnávat.
Dle mého druhé nejlepší album skupiny po Look At Yourself
reagovat

pito63 @ 28.03.2012 19:35:09
Som veľmi potešený, že Uriah Heep majú na týchto stránkach ďalšieho fanúšika. Ešte viac ma teší fakt, že je z radov mladej generácie...
Corsica, vďaka za recenziu "Very 'eavy...Very 'umble"!

Corsica @ 29.03.2012 13:14:15
díky, snad to nebylo moc nepochopitelný

Debut kapely a hneď tak dobrý a zásadný. Kapela Uriah Heep je moja srdcovka a beriem od nej všetko. Samozrejme, Byronovské obdobie je vrchol. David Byron patrí do mojej súkromnej svätej trojice spevákov (Byron, Morrison, Ursiny). Ale k albumu. Taký úvodný vypalovák úvodného albumu kapely má málokto. Gypsy je úžasný ťah na bránu, v ktorom dominuje Ken Hensley, klávesový čarodejník a ešte lepší skladateľ (hoci toto nie je jeho autorská skladba, ale myslím to celkovo). A ten riff - to je už klasika. Nasleduje príjemný rokec Walking in the shadow a krehká balada Come away Melinda, ktorá je jedným z mnohých dôkazov Byronovho jedinečného hlasu. Lucy Blues je ojedinelá skladba ladená do blues v podaní Uriah Heep. Veľmi zaujímavá je aj Dreammare, podmanivá. Jasný ťah na bránu nám opäť prinesie Real turned on. No a to najlepšie ide na koniec. Najprv úžasná skladba s nádhernými vokálmi a rytmikou - I´ll keep on trying a ďalšia podmanivá skladba, moja najobľúbenejšia na albume, Wake up. Celé album mi príde ako jediné svojho druhu v diskografii Uriah Heep, najviac neučesané. A tým aj jedinečné a skvelé. Bonusové skladby v podaní Spice nehodnotím, tie budem hodnotiť na vhodnejšom mieste neskôr. Ale nedá mi napríklad nespomenúť americkú verziu skladby Bird of prey (tá vyšla v inej verzii na druhom albume Uriah Heep). Je pomalšia a uhladenejšia než verzia z albumu Salisbury. Ale tie vokály, tie vokály... Klobúk dolu, Uriah Heep to vedeli s vokálmi ako málokto.
reagovat

hejkal @ 03.07.2011 15:37:35
Súhlasím, je to fakt podarený hard rockový album "se fším fšudy", Uriah Heep však pre mňa vydali aj zásadnejšie diela (hneď druhý album napríklad), takže som pri svojej recenzii hviezdami šetril. Vôbec ti však tvoju nešetrnosť nezazlievam. :)

nowhere_man @ 03.07.2011 15:43:10
hejkal: Ďakujem, že mi nevyčítaš nešetrnosť :) Ja mám tiež názor, že vrcholné dielo UH to nie je. Ale prvých 6 štúdioviek a živák 1973 je pre mňa zlatá séria.

pito63 @ 05.07.2011 09:03:19
nowhere_man
Tvoja "písačka" ma naladila a včera, po dlhšom čase, som album vytiahol z police.
Tvoj kladný vzťah k tejto kapele ma potešil a s napätím očakávam ďalšie recenzie.

nowhere_man @ 11.07.2011 09:53:43
pito63: Dlho som tu nebol, lebo som bol pár dní mimo internet. Ale chcem len napísať, že som rád, že som ťa po dlhšom čase inšpiroval k znovuvypočutiu tohto albumu a uisťujem ťa, že Uriah Heep budem postupne recenzovať a potom sa vrhnem aj na sólo Davida Byrona.

martin69 @ 26.02.2013 16:09:38
Parádní debut! A to, mají ještě to nejlepší před sebou. Hvězdičkami, není nutné v tomto případě vůbec šetřit. Plný počet, je naprosto zasloužený.

zdenek2512 @ 27.02.2013 15:10:46
Ten poznatek o skvělém debutu jsi už tady napsal před dvěma lety. Tak skvělelý zas není Led Zeppelin I. nebo Patti Smith Horses jsou mnohem lepší

Borek @ 28.02.2013 10:01:02
zdenek2512: Vážně je to nutný?

PaloM @ 28.02.2013 10:56:45
Aby som našiel cestu k tomuto albumu, musel som si ho kúpiť. Dovtedy bol pre mňa lepší priemer v rámci Uriah Heep diskografie.
A chvály nikdy nie je dosť, trebárs aj 3x za 9 rokov :-)

Cossack @ 28.02.2013 11:07:29
Zdenku (zdenek2512), nevšiml jsem si, že by Martin (martin69) psal něco o nejlepším debutu všech dob nebo něco podobného… Jen konstatoval, že jde o skvělý debut, s čímž nemusíš souhlasit, ale tím to končí. Uvádění nějakých Tvých (dvou) oblíbenějších debutů je možná zajímavé, určitě však naprosto zbytečné. (Našel bych Ti jich za sebe minimálně několik desítek.)
A fakt, že už to tu kdysi uváděl, potvrzuje jenom, že svůj názor stále nezměnil.

Tak toto je moje nejoblíbenější jejich deska.
Nádherná pecka Gipsy hned na začátek,krása,co dodat.
Walking in your shadow- taky moc povedená věc, rytmus super.
Come away melinda- excelentní zpomalení.
Lucy blues je klasika s nádherným rytmem při kterém mě přepadají chutě si zatacovat...
Další tři songy- taky povedené. nejvíc asi REal turned on.
A je tu závěr- překrásná věc jménem: wake up set your sights...
Moje nejoblíbenější skladba na albu, trefně zvolená na epilog alba...
Ta atmosféra je nepopsatelná.
Nejlepší album co kdy vydali...
reagovat

pito63 @ 02.12.2010 21:17:22
Ďalší fanúšik Uriah Heep?
Ak by si sa nám predstavil, slušne sa prihlásil a vyplnil svoj profil, bolo by to stopercentné...
Moja obľúbená skupina, mám však iných favoritov v diskografii skupiny.

Filozof @ 03.12.2010 07:50:58
Dotaz bokem, ale nemohu se nezeptat - posloucháš taky na lampách?

EL34 @ 17.08.2011 20:45:01
Ahoj
Ano poslouchám na lampách.Ještě když byl čas a chuť ,tak jsem pár lampových zesilovačů zhotovil. Teď už moc nestíhám.

Debutové album kapely, která ještě v době nahrávání těchto snímků nevěděla, že ponese jméno později hodně proslavené, se svým stylem a datem vydání přesně trefilo do doby, těhotné změnami, které připravil kvas konce šedesátých let na poli rockové hudby. Pár měsíců před ním vyšlo eponymní album Black Sabbath a první reakce na něj dávaly hudebním producentům tušit, že o tento druh muziky bude velký zájem.
Gerry Bron prosadil kontrakt u zavedené značky Vertigo, kapela Spice sebrala aktuální materiál a šlo se do studia. V průběhu frekvencí se jádru kapely (Box, Byron, Newton) s alternujícími bicmeny (Alex Napier, Nigel “Ollie” Olsson) a novicem u kláves (Ken Hensley, ten je ještě na některých kouscích zastoupen multiinstrumentalistou Colinem Woodem a dle některých informací i Roy Sharlandem) podařilo nasnímat velmi zajímavý materiál.
Vinyl byl zabalen do mimořádně efektního rozkládacího obalu, jehož přední strana poměrně věrně evokuje potemnělou atmosféru většiny skladeb (uvnitř obalu byl zdařilý snímek “On Stage” s logem z přední strany obalu v pozadí za kapelou), celkově s ohledem na ostatní produkci té doby nadstandardní provedení. Volba nového jména kapely se ukázala rovněž jako velmi dobrý tah, neobvyklý a zvukomalebný název zabral, aniž (s vyjímkou čtenářů děl Charlese Dickense - kolik jich ale mezi “máničkami” bylo?) kdo věděl , co znamená.
Co se týče zvukové produkce, výběr skladeb vycházel z možností “začínající” kapely, která chce hrát až na vyjímky svůj repertoár. Jednalo se vesměs o snímky nazkoušené na koncertech Spice plus jeden cover. Stylově je ještě album poměrně nevyrovnané, jakoby kapela zkoušela, co jí nejlépe sedne. Svou roli zřejmě sehrál i nepříliš zaplněný “šuplík” autorských skladeb kapely , ale tak už to u rychlých debutů chodí . Zvukově jde o průměr, některé věci (třeba 2.) mají zvuk docela odfláknutý, jakoby plechový. Ale psal se rok 1970, tedy nic neobvyklého, nadto u dosud neznámé kapely.
Už úvodní kousek Gypsy je mistrným skloubením ostrých kláves, heavyrockového spodku, hypnotických kytarových figur a vemlouvavého projevu mimořádně originálního frontmana, který, jak se později ukáže, se stane na (tehdy relativně dlouhých) šest let poznávacím znamením a ochrannou známkou nové kapely. Full Length verze tého skladby má i po čtyřiceti letech drive, její aranžmá a zejména vokální přednes nezevšedněl ani po tak dlouhé době. 4,3
Ořezaný Single Edit skladby (viz bonus na CD) je slabým odvarem.
Walking In Your Shadow je ve středním tempu se hrnoucí kytarový duet (tentokrát s absencí kláves, druhou kytaru hraje tedy pravděpodobně Mr. Hensley. Ve výškách Byronova hlasu jsou patrné ještě určité rezervy. Strojový rytmus snímku a možná až příliš úsporné aranžmá z něj dělá pouhou vzpomínku na staré časy. 2,8
Come Away Melinda je v rámci alba odbočením do popíkových vod. Když už cover, mohli vybrat citlivěji (viz např. Deep Purple – Hey Joe). Nicméně ve ztišené poloze je zde prezentována krásná barva Davidova hlasu, jen ty “sláčiky” bych zrovna na téhle desce oželel. 2,0
Lucy Blues je dalším repertoárovým zpestřením desky výletem do oblasti později již nenavštívené. Tento styl je kapele (Spice) hodně vzdálený, nicméně jejich nový klávesák s ním určité zkušenosti má a na feelingu skladby je to znát. Nakonec i David se nahrávky zhostil se ctí, i když to není jeho “cup of tea”. 3,6
Dreammare otevírá druhou stranu vinylu opět kytarovkou s poněkud těžkým zadkem, ale zde již s mnohem bohatšími aranžemi, hammondkami v úvodu, vokálními harmoniemi typickými pro pozdější období (viz např. Tears In My Eyes) a Kenovým útokem na druhé frontě – slide kytarou, která zejména v závěru skvěle podbarvuje možná trochu těžkopádné vícehlasy. 3,7
Real Turned On je klonem Walking … z první strany, ovšem s větším drivem a to opět zejména díky slide kytaře Kena. Bylo by docela zajímavé poslechnout si celé album, nahrané tímto stylem heavy + slide guitar, s absencí kláves, má to něco do sebe … Myslím, že Mr. Hensley by se uchytil i s pouhou kytarou … 3,3
Keep On Trying je členitá skladba s využitím všeho, co v dané chvíli kapela měla k dispozici. Propracované aranže, promyšlená stavba snímku a Mickova kytara s občasným kvákadlem podbarvená hammondkami spolu se zárodky typických uriášovských vícehlasů bohatě uplatněných v následujícím období pro mě dělá z této skladby pomyslný vrchol alba. Zdá se mi skoro neuvěřitelné, že alespoň na této skladbě skladatelsky neparticipuje Mr. Hensley, protože některé okamžiky zde přímo odkazují na jeho pozdější legendární pecky. 4,5
Wake Up (Set Your Sights) je na závěr alba zařazená opět trochu “out of range”, najazzlá (viz bicí) rytmicky svižná věc s výbornou basou (Newton se asi ve studiu zapotil), opět s výrazným Davidovým vokálem. Se zbytkem alba korespondující asi jako Melinda, ale hudebně o třídu výš. 3,3
Jak jste si všimli, s ohledem na značnou nesourodost materiálu tohoto alba jsem hodnotil po skladbách a výsledná známka je aritmetckým průměrem : 3,44, - tedy zaokrouhleno na tři hvězdy. Je to málo ?
S ohledem na skutečnost, že z následujících alb mám naposlouchánu po těch letech doslova každou notu a musím na ně brát ohled, se mi hodnocení zdá přiměřené. Tím ovšem netvrdím, že deska není velmi dobrá. Pro mě představuje vstup budoucí skvělé kapely do světa bigbítu v tu správnou dobu za použití materiálu, který měli tehdy k dispozici. Je to takový přerod Spice s doprovodným hemžením na postech kláves a bicích v novou kapelu se jménem později zařazeným mezi skutečné rockové legendy. Jako archiválie a dokument o vývoji kapely je tato deska pro příznivce kapely nepostradatelná.

reagovat

Jarda P @ 08.02.2010 20:22:00
Hodnocení jednotlivých skladeb je nestandardní, autor musel vážit na laboratorních vahách. Nicméně pro mě jednička UH nejméně na čtyřku, taky s ohledem na to, že se stala stěžejním dílem na školním výletě v 1. ročníku na gymplu, přehrávaném na zapůjčeném přenosném kazeťáku. Prostě nostalgie (ne však v tomto případě), dovede přidat nejednu hvězdičku.

merhaut @ 08.02.2010 21:25:40
Spousta faktografických nepřesností. Některé docela zásadní. Materiál na jedničce UH až na výjimky nepocházel z původně připravovaného LP Spice, v době nahrávání se proto ani nejednalo o žádné nazkoušené skladby z koncertů starších Spice, ale z drtivé většiny o nový materiál. Dále, Hensley na desce zpívá několik sólových partů, nejde tedy o Byrona bez výšek, atakdále, atakdále... jo a rozkládací obal byl v té době naprosto běžný, a Hensley neparticipoval autorsky ani na jedné skladbě, ne jen Keep On Trying, a zase atakdále...

Příště raději jen pocity z muziky, bez snahy o popis událostí...

PaloM @ 09.02.2010 06:01:55
Na strednej škole sme počúvali Live January, na vysokej ostatné štúdiovky 1971 - 1977 a k debutu som sa dostal až v 90.-tych cez požičovňu CD :-) Na prvý raz ma sklamal, ale po ďalších 10 rokoch mám CD rovnako rád ako iné (aj 1-platňové) kapely z prelomu do najkvalitnejšieho rockového desaťročia. Pamätám si aj ja, že 2-obaly LP boli bežné a vyhľadávané - aj československé vydavateľstvá to robili, hoci skromnejšie (Collegium Musicum Live, Zelená pošta, neskôr platne Deža Ursiny, atď.) Najkrajší obal, čo mám, je Yes - Yessongs 3LP a mal som Going for the one, 3-dielny obal.To by bolo na samostatnú časť Progboardu.
S hodnotením hudby na 3 hviezdy súhlasím.

catcher @ 09.02.2010 20:30:17
to merhaut : na rozdíl od Tebe nemám ve zvyku chytat (to catch) někoho za každé slovo, i když můj nick by tomu mohl napovídat, nicméně tady bych si přece jen neodpustil požádat Tě o konkretizaci oněch „zásadních faktografických nepřesností“, protože já si žádných nejsem vědom. Ve zvyku nemám ani šířit informace neověřené, nebo si dokonce vymýšlet, nadto na takovémto místě, kde se pohybuje také spousta dobře informovaných fandů kapely. Za výše uvedenou recenzí si plně stojím a nehodlám na ní nic měnit. Předpokládám, že Tvé nejzásadnější výhrady směřují k nahrávacímu procesu tohoto alba.
Do studia Lansdowne v Londýně šla kapela Spice jako kvarteto (Box, Byron, Newton, Napier) v červenci 1969. Něco nahráli, pak se do studia vrátili v září a prosinci na další frekvence. V prosinci na návrh producenta (Gerry Bron) doplnili do skladeb Melinda a Wake Up klávesy a mellotron (nahrál Colin Wood). Po zjištění , že přidané nástroje v jejich skladbách „sedí“ a obohacují je, se rozhodli poohlédnout se po klávesákovi na plný úvazek (Colina Wooda, spíše k jazzu inlinujícího sidemana a příležitostného učitele hudby, kariéra bigbíťáka moc nelákala). Paul Newton oslovil (kolem vánoc 1969) svého známeho z The Gods Kena Hensleye a ruka byla v rukávě.
Nicméně trvalá přítomnost Kena ve studiu se datuje až od února 1970 (album bylo dokončeno v dubnu) a omezila se na finální mixy s plnou vokální a instrumentální účastí (s vyjímkou Melindy a Wake Up, kde zůstal záznam kláves Colina Wooda).
Tolik informace od podle mě dobře informovaného „historika“ kapely, kterým je autor většiny sleevenotes k remasterovaným edicím CD kapely Robert M. Corich. Tento hudební publicista je rovněž podepsán pod obsáhlou faktografickou historií kapely a vzniku jejích desek, která vyšla jako šedesátistránková příloha k 4CD „A Time of Revelation“. Zde je na stranách 4-6 k debutu mimo jiné uvedeno : S Hensleym kapela ve studiu přehrála („re-recorded“) skladby, které hrávala živě jako Spice (sic!) a přidala nějaký nový materiál (nekonkretizováno, nicméně troufám si odhadnout, že šlo o Dreammare, ve které zpívá Ken sám bez Davida, a Real Turned On, která stojí na jeho typické slide kytaře. To podle mě není „drtivá většina materiálu“.
Na jiném místě je uvedeno, že až do implementace Kena do kapely (plnohodnotně cca únor 1970) fungovali jako Spice, takže změna jména proběhla na popud producenta cca v březnu. Pokud se tedy více než půl roku pohybovali kolem studia, kde připravovali nové album, podle Tebe se nejednalo o přípravu LP Spice ?
Na tom, že Hensley zpívá na desce kromě backgroundů i sólo, se shodneme. Davidovy výšky jsem ovšem kritizoval konkrétně ve skladbě Walking In Your Shadow, kde evidentně Ken sólo nezpívá ... atakdále atakdále ....
Ta poznámka o „nadstandardním“ proveden obalu směrovala spíš k jeho výtvarné kvalitě a působivosti ( o tom že „rozkládací“ obaly byly v té době již poměrně běžné se nemusíme přít, sám jich mám po skříních z té doby plno, mimo jiné i tento). Jeho originalita na rozdíl od paskvilu z amerického vydání alba je nesporná. Mimochodem, je na něm Byronova tvář, focená na popud Boxe. (U focení jsem ale nebyl, tak to berte s rezervou).
Na závěr Tě trochu popíchnu – jako vlastník LP a několika CD vydání recenzovaného titulu jsem se už hodně dávno seznámil s autory jednotlivých skladeb, aspoň tak jak jsou jsou zde uvedeni. Ani z jiných zdrojů jsem nezjistil nic, co by tento fakt zpochybňovalo. Nebudu tedy tvrdit něco jiného, a je mi záhadou kde jsi v mé recenzi došel ke zjištění, že se o to pokouším. Občas se tady do někoho navážíš kvůli užití jazyka v psané formě, paradoxně nás však přesvědčuješ, že sám v mateřštině ani neumíš číst. No ... nic ve zlém.
Uriášům zdar a Davidovi s Kenem zvlášť !

merhaut @ 10.02.2010 00:24:08
S lopotně přeloženýma a nepochopenýma bookletama a s chápavostí psaného slova na mě nechoď. To je tvoje parketa. Máš v tom zkrátka guláš.

Nebudu se rozepisovat, věnuju ti citaci z jednoho rozhovoru, hádej s kým. Můžeš si ji přeložit a popřemýšlet nad těmi slovy.

It seems now that SPICE had the original material enough to make an album and not all of it was incorporated in URIAH HEEP's first album. Why?
I guess we were being quite selective and in hindsight it was the right thing to do as HEEP emerged out of the SPICE thing...

P.S. O UH mám přečtených několik knih, s Kenem i Boxem jsem osobně dělal rozhovory, a to žádné pětiminutovky. Tečka.

catcher @ 10.02.2010 08:59:15
Jistě, pokud nelze zpochybnit zdroj informací, pořád ještě zbývá špatný překlad, popř. jeho nepochopení. Tady se ale jedná o poměrně strohá fakta, ne o báseň George Gordona Byrona. Pokud je ovšem chápu jinak než Ty, mám v tom guláš. Co se dá dělat, budu se s tím muset smířit, na to se neumírá.
Mimochodem, výňatek z Tvého interview jsem si přeložil jako informaci o vyřazení některých skladeb, připravených ve studiu v oné době, z finálního playlistu pro LP. Je to myslím běžná praxe, a v tomto případě, jak píše autor, to bylo i ku prospěchu věci (viz pozdější vydání vyřazených skladeb na albu The Lansdowne Tapes), aby došlo ke stylovému "odpoutání" nové kapely od standardního repertoáru Spice (taková Schoolgirl by byla na albu opravdu jako pěst na oko). Nic víc tam není. A ani jinde jsem nenarazil na to, co tvrdíš Ty, že drtvá většina toho, co nahráli v Lansdowne před příchodem Kena, šla do koše a vpodstatě začali znovu. Styl desky (a to včetně Gypsy) tomu neodpovídá a je dost odlišný od následujících alb. To je taky důvod, proč jsem se o těchto faktech v recenzi zmínil, protože se opravdu jedná o přechod (nebo přerod, chceš-li) jedné kapely v druhou (nakonec, Mr. Corich nazval tuto etapu vývoje kapely "Transition - from Spice to UH", což je myslím velmi trefné).

PostScriptum k Tvému P.S. : Tvoje dlouholetá rozsáhlá publikační činnost stran této kapely je zasvěceným fandům UH dostatečně známá. To však není dle mého názoru důvod k Tvé domněnce, že díky tomu vlastníš v těchto zeměpisných šířkách copyright na veškeré "faktografické" údaje o kapele.
Howgh ...

merhaut @ 10.02.2010 11:30:18
Ten citát byl od Boxe, ten by měl vědět.

Teprve po příchodu Hensleye se do soundu UH dostaly ony typické "uríášovské" vokály, přiznaně uzmuté od jedné americké kapely, kterou měl rád i Box. To taky evidentně netušíš. Kdokoliv si porovná Gods se Spice, musí mu dojít, že v soundu Uriah Heep, i jedničky, je víc z Gods než Spice. Příchodem Kena vznikla kvalitativně jiná situace. Teze ve smyslu, že UH jsou jen přejmenovaní a trochu vylepšení Spice jsou v rozporu s fakty.

stanley @ 10.02.2010 13:23:12
to merhaut:
myslím, že vkládáš catcherovi do úst to, co nenapsal. Ve své první reakci navíc hovoříš o "materiálu", kdežto v poslední reakci o "soundu". To už je dost velký významový posun v Tvé kritice.

Hlavně si ale myslím, že to není podstatné; album je to více než povedené.

merhaut @ 10.02.2010 17:32:25
O materiálu i o soundu.

martin69 @ 19.07.2010 17:59:17
Skvělí debut . Úvodní Gypsy je jednou z mých nejoblíbenějších skladeb U.H.

Nepatřím k fanouškům Uriah Heep a z hard rocku už jsem zřejmě definitivně vyrostl, ale sem tam dostanu chuť zase si pustit tuhle pro mě lehce old-school music. Dneska to padlo na debut Uriah Heep.

Gypsy je klasika, stále dobrá, stále skvělá a rozhodně nejlepší skladba, kterou jsem od UH slyšel a přiznám se, že je asi jediná skladba, kterou bych z této desky upřednostnil. Pozoruhodný je však také bluesový výlet Lucy Blues.

Jinak je to prostě fajný hard-rock, s patřičným patosem, hradbou varhan, ječivých vokálů a s velice solidními muzikantskými výkony.

Pro fanoušky hard-rocku se dozajista jedná dílo u kterého bych se divil, že by jim bylo zahaleno rouškou tajemství. Pro ostatní zřejmě deska bez které se dá bez problému žít i když muzika to rozhodně špatná není. :)
reagovat

Debut jednej zo zásadných hard rockových skupín má pramálo spoločného s neskorším sladkomelodickým hard rockom klasických dosiek (od Look at yourself počnúc).

Gro tvorí tvrdý hard rock nie nepodobný mixu Deep Purple a Led Zeppelin, kde sa už nachádza jedna z veľkých skladieb, Gypsy.

Rozhodne by som nováčikom, ktorí sa chcú zoznámiť so skupinou, neodporúčal začať tu.

Pre nás ostatných, slušný debut za 3,5 *.
reagovat

Filozof @ 17.11.2007 13:46:24
Tak kamaráde, tos mne teda šoknul. Jen výjimečně reaguji na recenze, ale tenokrát musím.

Pro všechny, kdo chtějí s UH začít - názor hejkala je velmi subjektivní a také velmi zřídkavý. Pokud já vím, první dvě alba platí jednoznačně k absolutnímu vrcholu UH, především jejich opus magnum - suita Salisbury.
Jako že jinde se diví, proč jsou u nás UH právě tak populární (srovnatelně s JT, DP. LZ) a nepovažují je obecně (mimo německy mluvící země) za takovou špičku, zde uznávají i největší škarohlídi, že jde o TOP muziku. Nenechte se odradit. Párkrát poslechněte a klidně začněte jedničkou či dvojkou.

hejkal @ 08.11.2007 09:10:53
Hej, hej, občas sa prekvapeniam nevyhneme :)

Už som sa tuším niekde vyjadril (u Genesis), ale to, že si väčšina niečo myslí, ma až tak neberie. Akceptujem názor iných, ale nemám problém vyjadriť svoj, hoci odlišný. Navyše, to, čo je väčšinovým názorom, nemusí byť zaručene pravda :).



Každopádne je pravda, že je to subjektívne hodnotenie, a aj s tým, že UH je top muzička.

Čo sa týka toho, že by mal nováčik niekde okolo "hitoviek", za tým si stojím. Aj Deep Purple je dobré začať počúvať cez Smoke on the water (to je podľa mojej skúsenosti väčšinový štart) a postupne sa prekúsať ďalej.

hejkal @ 08.11.2007 09:12:48
Ups, čo to robí?

Filozof @ 17.11.2007 13:46:33
Já bych prostě byl s radami nováčkům opatrný. Zvláště, pokud víš, že máš menšinový názor. Sám uznáváš, že každému se líbí něco jiné. Jak víme, že nováčkovi se bude líbit zrovna Machine Head a ne úplně jiná muzika na DP III? třeba by ho Smoke On The Water zrovna odradilo.

Mirek Kostlivý @ 08.11.2007 16:15:14
Ono totiž záleží, o jakého nováčka se jedná. Kdo má nemá rád "sladké" a uječené vokály jako používali např. Sweet, Slade, nyní např. Helloween a další podobné německé partičky, tak tou jedničkou můžou začít okamžitě. Debut to byl výborný, skladba Gypsy je geniální. Taky bylo štěstí, že začali ještě koncem 60. let. O pár let by po nich pravděpodobně neštěkl ani ten pes, jako po těch dalších výborných britských (a německých) kapelách, které stačily svojí první deskou přijít již s křížkem po funuse ... Pokud jim ale ještě stačila deska vyjít dříve, než se rozešli. Bohužel byl trh podobnou muzikou už nasycen.

Úvodní klasický "riff", posilovaný postupně basou, bicími, kytarou a už se rozjíždí klasická pecka Gypsy. Dramatická práce se změnami tempa a kadencemi bicí baterie spolu s dramatickým vokálem a hypnotickým motivem vespod tvoří jednu z nejklasičtějších pecek hardrocku vůbec. Joj, tomu říkám klasika.
Daddy, daddy, come and look ... nádherný, procítěný, jemňounký přednes textu malé holčičky se ozve v prostoru nad levou bednou... nádherné, jemné vybrnkávání na akustiku a následně Come Away Melinda... hlubší, odpovídající hlas se vznese zprava z prostoru, rozjíždí se melodrama s textem stejně dramatickým a hlubokým, jako je přednes. Místy mírně gradující pomocí virblu, místy zklidněná pomocí smyčců v pozadí, velmi velmi působivá svojí čarovnou krásou a melancholií. Slyšíte každý povzdech, každé mikrogesto, každé otevření rtů a skupina spolu se zvukařem Vás tak dostává do děje a i když neumíte anglicky a víte, že o texty v muzice téměř nikdy nejde, prostě musíte tentokrát udělat výjimku a sehnat si ho. Uf. To je síla...
A už je tu Lucy Blues. Pokud Vám nějakým zázrakem zimomriavky nebehaly po chrpte při Melindě, nyní se jim již nevyhnete. Tvrdě mlácené, neskutečně působivé heavyblues zasáhne každého. Dokazuje, že ačkoliv UH nemají bluesové kořeny jako třeba JT nebo LZ, umějí ho zahrát - a po svém - což je dobře. Jinde jsem totiž takhle zahrané blues neslyšel. Nádherný klavír hraný v basových rejstřících a do toho silně zatěžkané doby + tradičně výborný (nepříliš bluesový) zpěv. A hromada bluesového citu. K tomu nádherná, opravdu nádherná sóla na varhany, postupně i skvělé vyhrávky klavíru a sólové kytary - tu se doplňující a střídající, onde souznějící... prostě nádhera všech nádher. Fantazie. Hudebně jednoduché, ale nesmírně působivé motivy. Kde? Kde, na které desce? Kde dokázali zopakovat takovouhle sílu?? Nikde!
Tak to jsou jen tři pecky z tohoto skvělého alba, vynikajícího debutu ve vynikající době. Tenkrát bylo sakra co poslouchat. Deska je trochu bita díky mírné nevyrovnanosti. Slabé kusy nemá, ale přeci jen tři výše popsané vystupují jako monumenty až do hardrockového nebe, což se o ostatních zas tak říci nedá. Ale jinak skvělá hudba, byť nijak složitá. Aspoň o to přístupnější. Klasický hardrock na vrcholu sil.
Reedice Castle 1996 (Remastered from original master tapes - faitfully restored artwork) není zvukově nejdokonalejší, jasně je často teba slyšet nástup jednotlivých stop šuměním dobu před samotným zvukem z nich a celkově je zvuk mírně slitý a jedovatý, přesto je pro slušný zážitek nutné rozumnéí zařízení. Nějaké šmrdlání v plasťákách u kompu prostě nemá v hardrocku co dělat.
Reedice obsahuje 3 bonusy, ale nikterak nepostradatelné. Alternativní verze Gypsy a Melindy pouze pro sběratele a dříve nezveřejněná skladba Born In A Trunk potěší, ale dá se bez ní žít.
4 hvězdy

reagovat

Asi půjdu tak trošku proti proudu všeobecně oblíbených písní na této desce. Největší pecky na této - ještě ne tak klasicky uriášovské desce, pro mě jsou jednoznačně Walking In Your Shadow a Lucy Blues. Také se přidávám k názoru, že zvuk alba je naprosto unikátní. Tak nádherně "dřevně" znějící hard rock a zvláštní, mnohoznačný obal, sliboval velké věci do budoucna. URIAH HEEP na tomto albu explodují jako papiňák a je jim jedno, jaký styl a náladu svojí muzikou zasáhnou. Nikdo je tenkrát ještě moc neznal a tak neměli, jako na pozdějších albech, nějakou zvláštní "povinnost" držet sound alba v kolejích, které si vlastně sami časem postavili. Tato deska má mimořádnou náladu a ani po mnoha letech neztratila nic ze svých nesporných kvalit.
reagovat

Gypsy je samozřejmě největší klasika, opravdu úžasně majestátní otvírák alba i celé kariéry UH. Vždycky jsme už při intru padali do vytržení a při klávasovém sóle jsme se mohli zbláznit. Ale s odstupem času je nejúžasnější věcí Wake Up. Hraji si to jen tak na španělce a je to i tak ohromná síla
reagovat

Nikdy bych se nenadál, že na prog stránkách naleznu hard rock jaký provozují URIAH HEEP. Budiž.
Gypsy mne natolik inspirovala, že jsem ji začlenil jako jeden z motivů do své nebohé, nedokončené povídky. Skvělý kousek.
Jemnější tvář ukáže dvojka. Nejjemnější tvář balada Come Away Melinda... kde už jsem ten motiv slyšel? Že by čeští "umělci" v 70. a 80. letech objevovali i útržky skladeb? Jazzová Lucy Blues, milé. Dreammare ukáže, jak se budou Uriáši vyvíjet do budoucna, stejně tak i I'll Keep On Trying. Real Turned On je klasický hardrock, nic víc. Na závěr zajímavě laděný song v područí kláves a baskytary.
V konkurenci svých tří největších souputníku se album ztrácí jako sedmikráska na výstavě orchidejí.

reagovat

Docela mne mrzí, že se při hodnocení alb docela často zapomíná na práci lidí, kteří jsou podepsáni pod výsledným soundem nahrávky (bývají většinou napsáni až těmi malými písmenky pod zvýrazněnými jmény muzikantů). Rád bych proto nejméně v tomto případě upozornil na prvotřídní práci P.Gallena a P.Olliffa, kteří se nemalou měrou postarali o naprosto famózní zvuk nahrávky.A i díky nim, je album Very´eavy dodnes považováno za jeden z nejzdařilejších debutů rockové historie. Dovolím si ještě připomenout nezapomenutelný vokál D.Byrona (př. I´ll Keep On Trying, Wake Up-tolik ve své třetině připomínající muzikál Hair). Opravte mne, ale já si opravdu nevybavuji školenější, vyspělejší a tak s naprostou jistotou používající vokál hned na prvním albu jakékoliv kapely. Budu rád, když dáte vědět nejen mě, ale i ostatním o zdařilejší prvotině minimálně se rovnající Very´eavy...Very´umble.
reagovat

Gattolino @ 12.11.2005 00:00:00
Úžasné prvotiny, které mají v diskografii klíčové místo, jsou podle mne také Led Zeppelin I., Kate Bush - The Kick Inside, King Crimson - In The Court of Crimson King nebo Pavlov´s Dog - Pampered Menial. Jednička Uriášů k nim pochopitelně také patří.

StaKr @ 13.11.2005 00:00:00
Rozhodně, souhlas.

Na hard rocku jsem vyrůstal.Tahle deska nemůže zůstat nepřipomenuta.Velmi dobrá jako všechny od URIAH HEEP s Davidem Byronem a v komplet starý sestavě.
reagovat

První album je zajímavé mimo jiné tím, že Ken tam nic nesložil. Box s Byronem vždycky byli oproti Hensleymu jaksi méně melodičtí a více rockoví, a i tato deska nese jejich pečeť. Byť další alba stavím o stupínek výše, na Very ´eavy cítím snad nejslibnější nájezd k budoucím veledílům ve skladbě Wake Up. Od první noty je zde jasné - rodí se něco mimořádného, byť je zde trochu cítit hledání (Lucy blues asi není ta pravá cesta). Gigant se probouzí ....
reagovat

Pavel @ 16.05.2007 00:00:00
Jsem přesvědčený,že ani nic složit nemohl, protože na této desce Hensley ještě nehrál.

merhaut @ 16.05.2007 00:00:00
což samozřejmě není pravda, že na jedničce Hensley nehrál :-)))))

@ 16.05.2007 00:00:00
DAVID BYRON - Lead Vocals
KEN HENSLEY - Organ, Slide Guitar, Mellotron, Piano and Vocals
MICK BOX - Lead Guitar, Acoustic Guitar, Vocals
PAUL NEWTON - Bass Guitar, Vocals
OLLIE OLSSON - Drums, Percussion

ALEX NAPIER - Drums on all tracks excepting 'Dreammare' & 'Lucy Blues'
COLIN WOOD - Keyboard on 'Melinda' & 'Wake

Jen hledat, víc nic Pavle.

Pavel @ 17.05.2007 00:00:00
Omlouvám se,samozřejmě,že tam Hensley hrál nevím co to do mně vjelo.Asi jsem byl prdlej.

Vynikajicí debut kapely, kterou nikdy moc nebrala kritika... Neřekl bych, že se jedná o kopii Zepellin nebo Purple, jak jim bylo vytýkáno...už kvůli Gypsy nemůžu jinak...
reagovat

První deska U.H. Syrový jednoduchý hardrock- jak už název napovídá "velice těžký, velice skromný".. těžký měl být zvuk, skromné písně.. Hity: "Gypsy" a "Come Away Melinda".. Klasická hardrocková deska.
reagovat