Uriah Heep / Very 'eavy...Very 'umble (1970)

Na prvotiny rockových kapel, které v budoucích letech udělají svým zvukem a skladbami díru do světa, byl rok 1970 na britských ostrovech docela plodný. Jen považte: Hawkwind, Atomic Rooster, Black Sabbath, UFO, Wishbone Ash, Gentle Giant, Emerson, Lake & Palmer... a také Uriah Heep. Debut ...Very 'Eavy ...Very 'Umble nese známky vývoje, který kapela během natáčení prodělávala, a také pomyslný příslib plodných let budoucích.

První trojice skladeb alba je výborná. Varhanní buldozer v Gipsy si svou divokostí nijak nezadá s destruktivním rockem, jaký jen pár dnů před nimi na svém albu In Rock představili Deep Purple. Riffový základ Walking in Your Shadow v sobě má něco ze síly a důrazu tehdejších Taste Roryho Gallaghera, ve vokálech už ale zní ono unikátní "to" - souzvuk, za který by o několik let později lecjaká méně úspěšná rocková kapela dala nevímco. Come Away Melinda (už dávno nešlo o cajdák, který za mořem roku 1963 proslavil Harry Belafonte - jeho krajan Tim Rose mu o čtyři roky později dal dospělejší aranži a patřičnou naléhavost) je v podání Uriah Heep trefou do černého - tuhle upřímně něžnou a přitom osudovou polohu se v hardrockových kapelách zvládnout příliš často nedařilo. Problém přichází s Lucy Blues. Jde o sice dobře řemeslně zvládnutý kus muziky, ale na ostatních skladbách desky kapela ukazuje, že tuhle zastávku už ve svém vývoji minula a nemá zapotřebí se k ní více vracet. Zpestření se nekoná, spíše během pěti minut trvání skladby přešlapujeme na místě.

Druhá strana desky servíruje tvrdý kytarový kousek Dreammare, který se mi (při znalosti dalšího vývoje zvuku kapely) jeví asi jako nejdále dopředu se vydávající. S jeho šlapavým následníkem Real Turned On už se kamarádím trošku méně, ale pořád se mi tahle riffová práce se zdvojenou kytarou líbí víc, než "slepenec" I´ll Keep on Trying. Funébrmarš, kytarová šavlovačka a soulová mezipasáž mi k rockovému zbytku nepasují ani trošku. Naopak troška jazzových impulsů dokázala (podobně, jak to fungovalo třeba u raných Yes) rozpumpovat skladbu Wake up (Set Your Sights) do parádních obrátek, ale také jí dodala klidnou a kontemplativní závěrečnou pasáž.

Ačkoli deska ...Very 'Eavy ...Very 'Umble vypadá (až na dvě výjimky) docela kompaktně a chytlavě, je znát, že si kapela pro inspiraci ještě chodila i jinam než k vlastním múzám. U debutu to můžeme brát za pochopitelnou (a omluvitelnou, pokud je vůbec co omlouvat) věc, těžko v něm ale pak hledat umělecký majstrštyk - zvlášť když kapela na dalších albech předložila daleko ucelenější a ještě více svébytné koncepty. Solidní tři a půl hvězdičky zaokrouhlím dolů.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Very 'eavy...Very 'umble
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep