Reakce na recenzi:

catcher - @ 08.02.2010

Debutové album kapely, která ještě v době nahrávání těchto snímků nevěděla, že ponese jméno později hodně proslavené, se svým stylem a datem vydání přesně trefilo do doby, těhotné změnami, které připravil kvas konce šedesátých let na poli rockové hudby. Pár měsíců před ním vyšlo eponymní album Black Sabbath a první reakce na něj dávaly hudebním producentům tušit, že o tento druh muziky bude velký zájem.
Gerry Bron prosadil kontrakt u zavedené značky Vertigo, kapela Spice sebrala aktuální materiál a šlo se do studia. V průběhu frekvencí se jádru kapely (Box, Byron, Newton) s alternujícími bicmeny (Alex Napier, Nigel “Ollie” Olsson) a novicem u kláves (Ken Hensley, ten je ještě na některých kouscích zastoupen multiinstrumentalistou Colinem Woodem a dle některých informací i Roy Sharlandem) podařilo nasnímat velmi zajímavý materiál.
Vinyl byl zabalen do mimořádně efektního rozkládacího obalu, jehož přední strana poměrně věrně evokuje potemnělou atmosféru většiny skladeb (uvnitř obalu byl zdařilý snímek “On Stage” s logem z přední strany obalu v pozadí za kapelou), celkově s ohledem na ostatní produkci té doby nadstandardní provedení. Volba nového jména kapely se ukázala rovněž jako velmi dobrý tah, neobvyklý a zvukomalebný název zabral, aniž (s vyjímkou čtenářů děl Charlese Dickense - kolik jich ale mezi “máničkami” bylo?) kdo věděl , co znamená.
Co se týče zvukové produkce, výběr skladeb vycházel z možností “začínající” kapely, která chce hrát až na vyjímky svůj repertoár. Jednalo se vesměs o snímky nazkoušené na koncertech Spice plus jeden cover. Stylově je ještě album poměrně nevyrovnané, jakoby kapela zkoušela, co jí nejlépe sedne. Svou roli zřejmě sehrál i nepříliš zaplněný “šuplík” autorských skladeb kapely , ale tak už to u rychlých debutů chodí . Zvukově jde o průměr, některé věci (třeba 2.) mají zvuk docela odfláknutý, jakoby plechový. Ale psal se rok 1970, tedy nic neobvyklého, nadto u dosud neznámé kapely.
Už úvodní kousek Gypsy je mistrným skloubením ostrých kláves, heavyrockového spodku, hypnotických kytarových figur a vemlouvavého projevu mimořádně originálního frontmana, který, jak se později ukáže, se stane na (tehdy relativně dlouhých) šest let poznávacím znamením a ochrannou známkou nové kapely. Full Length verze tého skladby má i po čtyřiceti letech drive, její aranžmá a zejména vokální přednes nezevšedněl ani po tak dlouhé době. 4,3
Ořezaný Single Edit skladby (viz bonus na CD) je slabým odvarem.
Walking In Your Shadow je ve středním tempu se hrnoucí kytarový duet (tentokrát s absencí kláves, druhou kytaru hraje tedy pravděpodobně Mr. Hensley. Ve výškách Byronova hlasu jsou patrné ještě určité rezervy. Strojový rytmus snímku a možná až příliš úsporné aranžmá z něj dělá pouhou vzpomínku na staré časy. 2,8
Come Away Melinda je v rámci alba odbočením do popíkových vod. Když už cover, mohli vybrat citlivěji (viz např. Deep Purple – Hey Joe). Nicméně ve ztišené poloze je zde prezentována krásná barva Davidova hlasu, jen ty “sláčiky” bych zrovna na téhle desce oželel. 2,0
Lucy Blues je dalším repertoárovým zpestřením desky výletem do oblasti později již nenavštívené. Tento styl je kapele (Spice) hodně vzdálený, nicméně jejich nový klávesák s ním určité zkušenosti má a na feelingu skladby je to znát. Nakonec i David se nahrávky zhostil se ctí, i když to není jeho “cup of tea”. 3,6
Dreammare otevírá druhou stranu vinylu opět kytarovkou s poněkud těžkým zadkem, ale zde již s mnohem bohatšími aranžemi, hammondkami v úvodu, vokálními harmoniemi typickými pro pozdější období (viz např. Tears In My Eyes) a Kenovým útokem na druhé frontě – slide kytarou, která zejména v závěru skvěle podbarvuje možná trochu těžkopádné vícehlasy. 3,7
Real Turned On je klonem Walking … z první strany, ovšem s větším drivem a to opět zejména díky slide kytaře Kena. Bylo by docela zajímavé poslechnout si celé album, nahrané tímto stylem heavy + slide guitar, s absencí kláves, má to něco do sebe … Myslím, že Mr. Hensley by se uchytil i s pouhou kytarou … 3,3
Keep On Trying je členitá skladba s využitím všeho, co v dané chvíli kapela měla k dispozici. Propracované aranže, promyšlená stavba snímku a Mickova kytara s občasným kvákadlem podbarvená hammondkami spolu se zárodky typických uriášovských vícehlasů bohatě uplatněných v následujícím období pro mě dělá z této skladby pomyslný vrchol alba. Zdá se mi skoro neuvěřitelné, že alespoň na této skladbě skladatelsky neparticipuje Mr. Hensley, protože některé okamžiky zde přímo odkazují na jeho pozdější legendární pecky. 4,5
Wake Up (Set Your Sights) je na závěr alba zařazená opět trochu “out of range”, najazzlá (viz bicí) rytmicky svižná věc s výbornou basou (Newton se asi ve studiu zapotil), opět s výrazným Davidovým vokálem. Se zbytkem alba korespondující asi jako Melinda, ale hudebně o třídu výš. 3,3
Jak jste si všimli, s ohledem na značnou nesourodost materiálu tohoto alba jsem hodnotil po skladbách a výsledná známka je aritmetckým průměrem : 3,44, - tedy zaokrouhleno na tři hvězdy. Je to málo ?
S ohledem na skutečnost, že z následujících alb mám naposlouchánu po těch letech doslova každou notu a musím na ně brát ohled, se mi hodnocení zdá přiměřené. Tím ovšem netvrdím, že deska není velmi dobrá. Pro mě představuje vstup budoucí skvělé kapely do světa bigbítu v tu správnou dobu za použití materiálu, který měli tehdy k dispozici. Je to takový přerod Spice s doprovodným hemžením na postech kláves a bicích v novou kapelu se jménem později zařazeným mezi skutečné rockové legendy. Jako archiválie a dokument o vývoji kapely je tato deska pro příznivce kapely nepostradatelná.