Reakce na recenzi:

Michálek - @ 28.05.2013

Osobně mi připadá velice těžké hodnotit prvích pět alb Uriah Heep. Všechna jsou senzační a tak jejich subjektivní vnímání a preference se určitě odvíjejí od takových věcí, jako byla doba, kdy jsme je slyšeli poprvé, co jsme tehdy zrovna dělali a s kým (často i opakovaně). Líbí se mi však úvaha nad tím, jaké album bych doporučil "mladé krvi" k poslouchání jako první.

Určitě mi připadá zcela fantastické, že i po 40 letech stále tahle hudba oslovuje mladou generaci, stejně tak, jako oslovovala nás. Je to tak trochu symbolické. Zatímco my jsme se museli k deskám propracovávat ilegálně, dnešní posluchači se musejí k těmto skvostům prodírat houštinou nadprodukce komerčního balastu. I to je by bylo zajímavé rozebrat, zda je to obtížnější dnes nebo tenkrát. Kdo však hledá, najde, a má pak neskutečné množství kvalitní hudby k objevování.

Po zralé úvaze bych doporučil právě tuto desku, protože obsahuje to zásadní z tvorby UH, navíc ve zcela přijatelné podobě, bez nutnosti pochopení některých hudebních experimentů a postupů, kterých je třeba na Salisbury mnoho a které by mohly negativně ovlivnit vztah k této megaskupině s tak bohatou discografií.

I ten, kdo se dostane The Magicians Birthday zcela náhodou (a netrpí nějakou poruchou intelektu nebo sluchu) musí při úvodní skladbě přinejmenším zbystřit. Hned úvodní vokál je nádhernou esencí obchodní značky UH, a táhne se celou skladbou jako zlatá niť, stejně tak vnímáme excelentní výkon basáka Garyho Thaina. David Byron je jako vždy nezaměnitelný a jeho zásluhou má i tato, harmonicky zcela prostá skladba, hned několik vrcholů a na ploše čtyř minut stačí na posluchače převést tolik nálad, co se mnohým kapelám nepodaří na celé desce. Přitom kytara hraje po celou dobu téměř unisono s Hammondkami a dává Sunrise neopakovatelnou atmosféru - fantazie!

Spider woman, Blind eye, Echoes in the dark jsou opět klasické produkty UH, Mick Box se prezentuje svými bottlenecky, Gary svou opravdu nezaměnitelnou basou, co dodat, prostě krása.

Rain - nádherná, prostě nádherná skladba, pro mne vrchol alba. Ken Hensley je opravdu špičkový skladatel, což dokazuje až do dnešní doby. Úžasný text a jedinečné podání Davidem Byronem. Rain, rain, rain, in my tears
measuring carefully my years - dojemné, když si uvědomíme, že zpěvák zemřel v 38 letech....

Sweet Lorraine - další esenciální uriášovka se všemi atributy, které k jejich hudbě patří.

Tales - zajímavá pomalá píseň, při jejíž soustředěném poslechu si uvědomíte, v čem zpočívá tajemství harmonických postupů a aranžmá hudby Uriah Heep, stejně tak i při poslechu skladby poslední, The Magicians Birthday.

Uriah Heep a jejich rannou tvorbu považuji za zcela nedostižnou ukázku progresivního rocku, když si uvědomíme, ve které době vznikla, nezbývá než smeknout pověstný klobouk. Proto těm, kdo při poslechu jakékoliv uriášovské skladby mají, byť jen trochu pocit, že je tato hudba oslovuje, radím - opatřit si všech pět prvních alb a poslouchat a poslouchat!