Reakce na recenzi:

Libor2 - @ 13.09.2004

V říjnu 1972 vydávají UH další vynikající kousek ve své diskografii - album The Magician?s Birthday (Kouzelníkovy narozeniny). Sestava nezměněná oproti předcházející desce (Box, Byron, Hensley, Kerslake, Thain), kvalita minimálně stejná, ne-li ještě o malý kousek lepší než u Demon?s And Wizards.
Obal od výtvarníka Rogera Deana (Yes, Asia..) i název napovídají, jako by UH vydali nějaké další volné pokračování předchozího LP. A možná to tak i je. Kvalitou jsou určitě tyto dva opusy srovnatelné, já sám je řadím k tomu nejlepšímu, co UH kdy vydali. Právě na předchozí a této desce se dle mého nachází esence toho nejlepšího, co skupina vytvořila, jak co se týká zvuku, tak co se týká kvalitních skladeb. A když se mě zeptáte, kterou desku bych hodnotil výš, tak vám po pravdě odpovím: ?Nevím?. U mě je to ovlivněno náladou. Někdy mám větší chuť si poslechnout jednu z nich a v té chvíli se mi líbí víc. A jindy se nálada změní a přesně to samé si myslím o druhé z nich. Náladou mi připadá kompaktnější Demons and Wizards, o něco vyzrálejší muzikantsky zase The Magician?s Birthday (TMB). Ať tak nebo jinak, TMB je jeden z vrcholů UH.

Deska začíná klasicky - skladbou Sunrise, kdy z tiché pasáže se po krátké chvíli vzepnou uriášovské klávesy a po úvodu se v následném ztišení vyloupne Byronův vokál. A jako vlnobití se to opakuje několikrát v průběhu melodicky i náladou klasické věci od UH. Hned další Spider Woman se rozjede jako vlak a slide kytara Micka Boxe zní vlastně po celou skladbu. Po další věci Blind Eye, kde zaujme chytlavá dvouhlasá vyhrávka kytary přijde temnější nebo možná lépe řečeno - tajemnější - věc Echoes In The Dark, která připomené náladou předchozí desku (DaW) - nádherná věc. Klavírové Rain je křehká, neuvěřitelně krásně zazpívaná věc. Byron opravdu umí a je tady na vrcholu svých sil. Rychlejší Sweet Lorraine nás uvede k další připomínce na předchozí desku (ty vazby v melodiích i v náladě tady prostě jsou) -skladbě Tales. A vše neodvratně spěje k poslední, titulní, věci The Magician?s Birthday, přes deset minut dlouhé kompozici. Snový text nás po kytarovém intru vede až přijde první zlom (a možná trochu šok) - najednou se téměř dětsky ozve popěvek ?Happy Birthday To You, Happy Birthday to Magician...? (veselé narozeniny, kouzelníku) a nálada se rozsvítí - překvapení nejen pro kouzelníka, ale i pro posluchače. Ale jen dozní krátká pasáž a po cinkání najednou nálada zhoustne a ztemní a přichází další zlom, zrychlení, kdy opět cinkání uvede kytaru a bicí ve vzájemném souboji. A jak Lee Kerslake, tak i Mick Box, ukazují to nejlepší, co v nich vězí. Kytara kvílí v kaskádě tónů, často ještě zahuštěných kvákadlem a bicí šlapou v tempu, přerušovanému zběsilými breaky a změnami rytmu. A v dalším zlomu skladby příchází zklidnění a Byronův jedinečný vokál nás tajemnou pohádkou o kouzelníkovi a boji zla a lásky vede až k nádhernému konci. - Vynikající věc, prošpikovaná množstvím nápadů a muzikantské virtuozity. Možná jeden z vrcholů UH, jak skladatelských, tak interpretačních.
A co tedy dál. Shrnuto. Jedno z nejlepších (a možná nejlepší) LP skupiny UH. Samotná deska je relativně krátká - pohých cca 37 minut, všechny skladby krom poslední 10 minutové věci jsou ve stopáži v rozmezí tří až pěti minut. Co určitě při podrobnějším poslechu zaujme je výborná basová kytara Garyho Thaina (bohužel, s UH natočil už jen dvě desky a v roce 1975 zemřel na předávkování drogami). Ale krom toho - ve výsledku je deska nabitá klasickými skladbami UH a výbornými instrumentálními výkony.

Pro každého, kdo má rád UH naprostá nutnost. A ten, kdo je nezná má právě tady jedinečnou příležitost to napravit. Stejně jako u předchozí desky Demons And Wizards dávám s klidným srdcem a svědomím 5 hvězdiček. Cokoli jiného je nesmysl. Tohle prostě MUSÍTE MÍT. Tečka.