oř - @ 28.09.2017 | #

Sedmá studiová produkce Uriah Heep dostala název Wonderworld a v mnoha posluchačích dnes vyvolává kontroverznější reakce než v dobách svého vzniku. V roce 1974 se celkem úspěšně umísťovala na všemožných hudebních žebříčcích a sklízela o něco přívětivější reakce. I ze svého okolí často slyším označení jako tupá, zbytečná nebo stagnující. Já tento názor nezastávám a na davovém lynčování Wonderworld se podílet nebudu. U mě jde o klasickou produkci Uriah Heep, která (ač neobsahuje úměrně silné skladby, na které jsem byl zvyklý v minulosti) slabým polotovarem jistě není.

Deska má oproti předchozím albům rockovější spád a Box dostává se svoji kytarou větší prostor. Přesvědčíme se o tom například ve skladbách Suicidal Man nebo Something or Nothing. Hensleyho titulní Wonderworld je klasická něžná Byronovka, stejně jako The Shadows and the Wind a špičková balada The Easy Road. Konec alba odhaluje kapelu při hledání nových výrazových prostředků. Skladby We Got We a Dreams patří k těm nejlepším, které kapela ukuchtila během první poloviny sedmdesátých let.

Jarda P @ 29.09.2017 07:27:31 | #
Přidávám se k těm, kterým se Wonderworld líbí. Snad jen So Tired bych vypustil. A čím jsem starší, tím se mi tato deska líbí víc.