Reakce na recenzi:

Libor2 - @ 15.09.2004

V březnu 1974 vydávají UH své sedmé studiové album Wonderworld (Země zázraků). Je to poslední album, na kterém na basu hraje Gary Thain, který začátkem roku 1975 ze skupiny odchází (problémy s alkoholem a drogami) a koncem roku 1975 umírá na předávkování. Další z výtečných muzikantů, kteří neunesli kolotoč koncertů, nahrávání a slávy. Velká škoda.

I přesto, že obsazení se od ?Démonů? nezměnilo, je nutno říci, že Wonderworld je slabá deska (aspoň v porovnání s předchozími). Muzikanti působí unaveným dojmem, nápadů ve skladbách je poskrovnu, občas dokonce skupina vykrádá sama sebe (kytarový vyhrávka ve skladbě We Got We, která nás vrací na The Magician?s Birthday). Deska je prostě ve výsledku nevýrazná. UH sice poznáte ve většině věcí po pár vteřinách, ale co je to platné. Není se nakonec čemu divit - UH v první polovině 70 let chrlili jednu desku za druhou a zákonitě musel nastat čas, kdy se to projeví. A ten nastal právě zde.

Z celého LP na mne nejlépe působí hned první a titulní věc Wonderworld. Moc pěkné. Přitvrzená ?Suicidal Man? ujde a z třetí ?The Shadows And The Wind? v hlavě zůstane aspoň závěrečný popěvek, kde se hlasy proplétají přes sebe. Šlapavá ?So Tired? je další z dobrých věcí, které lze na albu najít. Řekl bych, že potom jde kvalita rapidně dolů a do konce se to již moc nezlepší. Nepříliš zajímavá ?The Easy Road? se sirupovitými smyčci a posléze s orchestrem,o něco je lepší celkem našlapané ?uriášovské boogie? ?Something Or Nothing?. Následná věc je utahaná (a přes 6 minut dlouhá) ?I Won?t Mind?, kde snad na konci v posledních dvou minutách zaujme dlouhé Boxovo kytarové sólo (ale stejně se ke konci nudíte). Přichází další nevýrazná věc ?We Got We?, kde, jak jsem psal výše, si sami hudebníci ?půjčují? své staré nápady (možná je to záměr, ale stejně to nepomáhá). Malinko lepší (aspoň chvilkama) je poslední ?Dreams?, která jako druhá skladba na desce přesahuje 6 minut. A když je v konci této věci přimícháno několikrát kříčené ?Dreamer, dreamer? z předchozí desky, jen si člověk v duchu povzdechne při vzpomínce na ?jinou? kvalitu.

Tak to je vše, přátelé. LP Wonderworld jako by trochu charakterizoval název čtvrté skladby ?So Tired? (Tak unaven[i]). Přesně tak na mě celá deska působí. Bez jiskry, bez invence. Není to sice takový průšvih, jak by se podle toho, co jsem až doteď napsal, mohlo zdát. Ale fakt je, že po poslechu (i vícenásobném) vás nic moc nebude nutit, abyste si desku (CD) znovu pustili. A následující mé bodové hodnocení je tedy nevyhnutelné. Tři body.