oř - @ 26.04.2017 | #

Deska High And Mighty má dvě velké nevýhody. Jednak byla vydána po dominantní nahrávce Return to Fantasy a podobně silnou hymnickou skladbu jako je titulní flák z pětasedmdesátého už nepřinesla. Za další, patří k nejprogresivnějším věcem z U.H.katalogu a většinou věrných U.H.fanoušků zůstala dodnes nepochopena. V roce 1976 byl trh s nahrávkami kapely přesycen a fanoušci jí nedali dostatečný prostor na to, aby se dokázala prosadit a přesvědčit je, navíc konzervativnější část nehodlala na kompromisy přistoupit a o žádné novum nestála. V době renesance kapely byla už High And Mighty doceněna podstatně víc, pořád na ni ale hodně lidí kouká přes prsty. Je to velká škoda, protože jde o vysoce kvalitní muziku v intencích kapely a touha posunout svůj výraz dál, je přehledná a patrná. Dovolit si výkop prostřednictvím Wettona u mikrofonu, je husarský kousek, ten vyšel přinejmenším zajímavě. Následující trojice skladeb už patří u uriášů k těm nejlepším. Je tu ale i hodně upřímného rocku a dalších vlivů, jako například reggae a klasický rock n roll.
Bohužel jde také o Byronovu labutí píseň, naplněnou citem a velmi laskavým, příjemným hlasovým vystupování, které nenašlo v art/hard rockové oblasti v sedmdesátých letech srovnání. Byron byl úžasný fenomén a žádný jemu podobně modulovaný vokál se už nezrodil.

Ryback @ 26.04.2017 12:48:10 | #
Tohle album vzbuzuje rozporuplné reakce. Nemůžu si pomoct, ale tady musím s Ořem souhlasit – mě se tohle album taky moc líbí. A ne vždycky musí ústup ze zavedeného stylu znamenat únavu materiálu. U tohoto alba se obzvlášť potvrzuje staré známé – sto lidí, sto chutí.
Znám ty argumenty typu „kapele tady viditelně dochází dech“… ale nevím… Náhodou: znám ve svém okolí min. jednoho člověka kromě mě, komu se tohle album líbí ;-). Ale po téhle desce je pro mě poslouchatelný už jen sólo Byron, resp. byl, dnes si už tuto hudbu pro velkou naposlouchanost pouštím výjimečně.