Reakce na recenzi:

Voytus - @ 07.12.2007

K High and mighty jsem se dostal ve stejné době jako k Wonderworld, už jsem měl za sebou jejich zásadní desky a tuto jsem považoval za nutné poslechnout jen kvůli tomu, že je poslední s Byronem.
Hensley to vzal do svých rukou, jen ke dvěma věcem přizval Wettona (ty jsou nejlepší - Weep in silence, Footprints in the snow). Když hlavně vidím, na jaké nástroje si na HaM zahráli, tak mě napadá, že to vůbec nemuselo vyjít pod názvem Uriah Heep. Stačilo by jen přizvat bubeníka, protože oba i zpívají, Wetton dokonce úvodní píseň (kterou nazpíval hrozně). Možná ještě I can't stop singing stojí za zmínku, Woman of the world mě docela pobavila (trochu připomíná britské kapely 60. let - Traffic, Cream - které měli na deskách vždy nějakou takovou barovou), docela slibně začíná Can't keep a good band down (klávesový motiv), ale od začátku zpěvu je to pak pořád dokola. A že by Byron zpíval o sobě? Možná. Jinak mě tu nic nezaujalo. Vpodstatě Hensleyho sólovka, nahraná jen kvůli tomu, aby byla nahraná, navíc s hrozným obalem. Sice to stále není nejhorší album, ale kdybych ho nikdy neslyšel, rozhodně bych o nic nepřišel.
( :-) ono se to rýmuje! :-))