Reakce na recenzi:

oř - @ 25.02.2017

První Lawtonův prubířský kámen, neboli album Firefly, je z dlouhodobého hlediska hodnoceno jako jedno z vůbec nejlepších alb v historii Uriah Heep. A není se vůbec čemu divit. Vyprázdněné pozice po Davidovi se John zhostil velmi osobitě, s chutí a naprosto srdcařsky. Jeho koncertní repertoár si přizpůsobil na tělo a do nových skladeb vtiskl vlastní impulzivní interpretaci, sytý a emotivní projev, ale i velké kouzlo, které se opět táhne celým albem, jako by spatřilo světlo roku 1972.

Jestli mohli posluchačům některé písně na deskách Wonderworld nebo Return to Fantasy připadat "zvláštní", tady se vyvěsil čistý a naleštěný štít, bez náznaků sebemenší oprýskané rzi. Ale i na Firefly se nachází dvě mírně řečeno netypické skladby repertoáru kapely. Jedná se o Elvisovský rockec-model skladeb Who Needs me a Do You Know, ale jejich živočišné podání okamžitě dokáže zahnat veškeré chmury přicházející s prvním poslechem do hlavy. Zbytek už sjednocuje esenci toho nejlepšího, co z především Kenova pera kdy vypadlo, a jestli se vám budou s poslechem cd nebo lp nosiče často klepat kolena (je klidně možné že skoro neustále) - s prvními dvěma a posledními třemi položkami pak rozhodně a dunivě příjemně -, vězte, že přesně takhle to kapela zamýšlela. Jejich muzika má za úkol především bavit a Firefly tento aspekt splňuje dokonale.