terka - @ 01.06.2018 | #

Desky Uriah Heep patří do zlatého fondu a do každé jen trochu rozrostlejší sbírky rockového fanouška a fanynky. Společně s Led Zeppelin a Deep Purple tvoří zlatý hard-rockový trojlístek. Z uvedených kapel bývali těmi nepřístupnějšími a nejmelodičtějšími. Sice nekřížili rock s blues jako Zeppelin, ani s klasikou jako Párpl, zato měli úžasně propracované vícehlasy a dokázali napsat překrásné melodie.

V Uriah Heep neměl hlavní slovo kytarista, nebyl tu druhý Page ani Blackmore. Jejich hudbu vymýšlel klávesák Ken Hensley, jehož nástroj se stal poznávacím znakem souboru. Na klávesách to stálo a padalo. Jeho klávesy hudbě velely, přidávaly další barvy, aroma, rozměr, napětí a hlavně emoce. Možná proto se jejich nahrávky tvrďákům nepozdávají a metalisty (na rozdíl od Led Zeppelin) neoslovují. Někdo o nich říká, že jsou vyumělkované a podbízivé. Hloupost, hloupost, hloupost.

Uriah Heep jsou esencí sedmdesátých let. Hodně jejich desek patří k tomu nejkvalitnějšímu zrnu, se kterým tyhle roky dokázali pracovat. Kvůli svému věku jsem tuhle kapelu nemohla sledovat, ale něco o ní vím. O střídání muzikantů, výměnách zpěváků, boji s drogami, vyhazovu Byrona, smrti Thaina, odchodu Hensleyho... a o skladatelské neschopnosti Boxe.

Možná je to tak lepší. Dnes nemusím dělat rozdíl v tom, které období bylo ok a které K.O. Rozdíly se stírají. Nepotřebuji srovnávat. Souhlasím v bodě, že Byron byl jedinečný. V době, kdy byl součástí kolosu UH, neulpěla na deskách černá kaňka. Pak přišel Lawton a souboru se znovu vzchopil a dařilo se dál.

Deska Firefly je moje neoblíbenější Lawtonovka a současně bych ji zařadila mezi pět nejlepších děl této kapely. Pokud si někdo myslí opak, jeho názor mu neberu. Často může hrát rozhodující roli v pro a proti čas, který jejich nahrávkám věnujete. Firefly jsem byla zvyklá vnímat podprahově. Ty noty se ve mně postupně usazovaly a když je dnes prostřednictvím desky vyvolávám nazpátek, vykouzlí ve mě úsměv jako klaunovi.

Předně jsou tu skladby, které mají tah na branku a zapamatovatelné melodie. Žádné tuctovité vycpávky nenajdeme. No a pak je tady ještě Lawton. Principál Lawton. Rváč Lawton. Král Lawton. Jen on mohl nahradit Byrona. A taky to dokázal. Ostatním, kteří zkoušeli štěstí po nich, už chybělo to, čeho měli tihle dva plné hrdlo - charisma.

yngwie3 @ 02.06.2018 17:50:21 | #
to oř: Tvoja reakcia mi príde trocha zmätená ...

1/ "klady tohoto alba leží hlavně v hudbě" - znamená to, že spev nie je súčasťou hudby tohto alby ? lebo ...
2/ "geniální písně dali vzniknout výbornému albu " ... ja len pripomínam že pieseň, je jedným zo základních typov hudobného prejavu ...

Neviem či si ma pochopil, ale mám pocit že si protirečíš ... alebo si mal na mysli, že album by bol lepší bez spevu ? ...