Volfi - @ 24.07.2008 | #

Na stará kolena, tedy cca 20 let po pubertě, jsem začala lovit v paměti i v archivu a pozdě, leč přece si uvědomila, jak úžasnou muziku jsem kdysi uvrhla v zapomnění. Tohle album miluju! A s každým dalším poslechem mé nadšení ještě roste. Velcí znalci UH se mnou možná nebudou souhlasit, ale ze všech nápadů ve skladbách, a stejně tak i ze zpěvu Johna Lawtona i z tradičně skvělých vokálů jsem prostě na lopatkách. Možná je to trochu ženský pohled, ale pro mne je to mistrovská práce na pět hvězdiček, i když mé znalosti tvorby UH nejsou tak zevrubné, abych mohla tvrdit, že toto album je pro kapelu zásadním.

catcher @ 30.01.2010 15:55:59 | #
Všechno je to o přístupu k poslechu. Jestli si dnes někdo v záplavě ostatní produkce poslechne na půl ucha z mp3 přehrávače někde na ulici Byronovy desky s UH, nedivím se že je schopen vyplivnout takovou blbost. Chce to jen v klidu si na přiměřené aparatuře alba vychutnat, nejlépe vcelku a ne přeskakovat přepínačem po deseti vteřinách. Pak není možné nedojít ke zjištění, že ta "pravá" sestava byla Box-Byron-Hensley-Kerslake-Thain, což ostatně tvrdí i přeživší borci tohoto kvinteta. Lawton je výborný frontman, co se mě týče oceňuji zejména jeho výkony na prvních třech plackách Lucifer's Friend, ovšem snažit se ho srovnávat s Davidem, nebo dokonce tvrdit, že je lepší, je asi stejný nonsens jako vyzdvihovat desku Párplů s Turnerem (Slaves & Masters) nad jejich starší klasiku s Gillanem. Fluidum Uriášů prostě stálo a padalo na dvojici Byron-Hensley a po odchodu prvního pomalu upadalo až k Conquestu, kde jejich stopa končí. Co se dělo pak ani nebudu komentovat, snad jen poznámka, že klasické fláky kapely umí mnohem lépe přehrát jejich revivaly (např. ten z Karláče), než současná ostudná sestava, jejíž fungování je klasický Monkey Business.