horyna - @ 16.04.2016 | #

Pro velkou skupinu fans uriáši skončili s odchodem Byrona, pro někoho ještě dřív, pro někoho po Hensleymu a jsou mezi námi tací, kteří je mají rádi dodnes. Osobně se řadím někam doprostřed toho všeho. Miluji Byronovo období s několika vyjímkami, mám rád i Lawtonovo, s dalšími zpěváky už to tak slavně nevidím, osdesátky nebyla zrovna jejich doba, ale třeba Raging Silence poslouchám rád. Comeback roku 2008 a živá prezentace Shawem, dle mého kapelu shazuje o stupně níž, navíc po odchodu dvorního skladatele Hensleyho se jeho pozici nikdy nepodařilo náležitě zacelit.

Chěl bych se teď tedy podívat na druhou etapu kalepy s nástupcem Pana "nenahraditelného" zpěváka a její třetí album.
Mám za to, že deska Firefly se povedla na výbornou, její nástupce Innocent Victim na chvalitebnou, no a jaké to bude tady?

Rázný úvod Woman of the Night a skladba už letí na křídlech, jež mírně nakukují do osdesátých let, Lawton píseň táhne a přesvědčuje nás že charisma mu nechybí. Dvojka působí krapet vtíravě, přesto vcelku únosná záležitost. To třetí track nepatří zrovna mezi reprezentativní písně souboru, pocity z ní jsou až otravné. Vše se napravuje s příchodem čtvrté Put Your Lovin' on Me- akustikami opředená záležitost, kde ke štěstí dopomáhají kvalitní sbory. Come Back to Me- baladický styl vyprávění kapele vždy slušel, Lawton intonuje na výbornou, Box přidává tklivá sólíčka a vše podpírají melancholické hammondky. Na pozitivní vlně se pohupujeme s Whad'ya Say i díky kvalitní basové figuře. O sedmé v pořadí se mi ani nechce psát, spíš ostuda pro kapelu.
Pořádný bigbít obnáší Love or Nothing- s parádní klasickou kytarou, pružným tempem a krásnými sbory, i rázná devátá je parádní šlupka, rytmicky pevně ohraničena, a když Lawton zařve I'm Alive chce se mi tomu věřit:-). Poslední desátá je další mistrovská píseň kapely, je cítit že pánové nechtějí přešlapovat na místě, ani se pustit na tenký led komerce. Kde tedy stát?

Přes dvě, tři vceku příšerné popárny se mi zbytek alba zamlouvá, představuje pro mne ještě pořád na mnoha místech (klasické) uriáše, jež drtí kola osudu a doby.Za tři.

catcher @ 20.04.2016 16:39:44 | #
38 let staré, z dnešního pohledu ZCELA bezvýznamné, zhlediska předchozí tvorby kapely hodně nepovedené album, a dokáže rozproudit diskuzi i po těch letech...
Jako tehdy zapáleného fandu kapely mě nedokázalo odradit ani předešlé, děsivě popové Innocent Victim (řadím ho dnes někam k Love for Sale od Boney M.), abych si Padlého anděla neopatřil na burze. Tehdy jsem to bral s úlevou, že to není taková hrůza jako minule, ale dnes mi přijde, že jsem se ke kapele příliš upnul a dokázal akceptovat sound, který by jiní do ucha nepustili... jak jsem zjistil o dekádu později. Hned po převratu, než abych sledoval jak se z komančů stávají "demokrati", jsem zvednul zadek a přemístil se do U.K. Bylo to v mnohém poučné a dost jiné než jsem čekal, a k tomuto vláknu bych uvedl můj tehdejší dosti šokující poznatek, že angláni prostě tuhle kapelu, ač z jejich domoviny, fakt nemuseli... Dokonce ani moje odkazy na Byronovské období vůbec nezabíraly. Každý tam sice znal Lady In Black, mnozí i akordy na španělku k příležitostným Beer Party, ale jinak kapelu vnímali jako "kuriozitu" (nechal jsem si to podrobně vysvětlit, že to tak opravdu cítí) a řadili ji někam mezi Smokie a Bee Gees (!) Dost se divili co na kapele vidím, a já se zase divil jejich ignoranci...
Ale v zemi, která byla tři dekády pupkem hudebního světa to, jak jsem postupně zjišťoval, asi ani jinak být nemohlo. Moje vazba zejména na sestavu 72-74 (Hensley, Byron a pro mě hlavně "nezodpovědný génius" Gary Thain) je nicméně stále těsná (prostě to mám tak hluboko pod kůží, že to přetne až ta s kosou), ale dnes už jsem slevil a odchod Byrona je pro mě u této kapely definitivní konečná, tj. tahle sestava s Lawtonem (jakkoli mám natrvalo v paměti naprosto úžasnou prvotinu Luciferů) už fakt za poslech nestojí. Už na to prostě není čas... skvělé muziky jsou mraky a já u této sestavy pozvání Paní Nostalgie už s díky odmítám...
P.S. : raději jsem se poslední dny nechal pozvat k poslechu Santana IV a byl jsem velmi příjemně překvapen!
Life Goes On...