Uriah Heep - Fallen Angel (1978)

Rok 1978 nebyl a není pro rockovou muziku zrovna časem, na který by pamětníci se slzou v oku vzpomínali jako na "tu" dobu, a z níž by služebně mladší rockuchtivci mohli lovit nepřeberné množství stylotvorných či alespoň "styluvěrných" desek. Rainbow, AC/DC, UFO a Judas Priest se vydali cestou hutného zvuku, který zanedlouho vyústí v "novou vlnu, tentokrát britského heavy metalu". Zcela opačnou cestou pak šly kapely jako Status Quo či Climax Blues Band, které si už nějakou dobu užívaly záře hitparád a ochotně svůj zvuk otevíraly například vlivům tehdy módního diska. A kde se mezi těmito "dvěma rockovými světy" nacházeli matadoři Uriah Heep, kterým roku 1978 vyšla studiovka Fallen Angel?

Pročištěný prostor s dominujícími klávesami, ale s (jistě pečlivě kontrolovanou) snahou o jakous takous ostrost, to je úvodní Woman of the Night, ve které zarazí úvodní figura pocházející ze starší skladby Circus na desce Sweet Freedom. Šlapající rockový spodek (jakoby kapela rozjížděla "párplovskou" Higway Star) se ve Falling In Love dobře snoubí s popově vzdušnou melodií, kterou navíc Hensley zdařile navazuje na melodiku byronovského období. Za mě jasný hit a spolu s předchozí skladbou dva nejlepší kousky na albu. Poslouchatelnou se mi zdá být i závěrečná dvojice I'm Alive/Fallen Angel. I'm Alive je dynamická a gradující věc, titulka zase staví na snivé atmosféře - obě na mě ale působí lehce nedotaženě. No a pak už je to zlé. Popový prostředek desky jde z bláta do louže, respektive od zoufale prázdných rock'n'rollů One More Night a Save It přes "vyprávěcí" cajdák Come Back to Me až ke krotkým rockovým pokusům Love Or Nothing a Put Your Lovin' On Me či k diskofilní příšernosti Whad'ya Say. I bonusové singlovky Cheater a A Right to Love by se přes svůj silný popový nádech na desku hodily více.

Obrázek rockové kapely, kterou kolotoč deska-turné, naslouchání dobovým trendům a autorská vyčerpanost dovedly na okraj propasti, album Fallen Angel prokresluje do detailu. Uriah Heep podruhé v sedmdesátkách klesají ke dnu a tentokrát už je nespasí ani další personální obměny. Fallen Angel se s Return to Fantasy dle mého názoru dělí o pozici nejhoršího alba, které Uriah Heep v sedmdesátých letech vydali. Dvě a půl hvězdičky zaokrouhluji dolů.
reagovat

VaclavV @ 18.06.2019 16:28:10
Není to nic světoborného, ale mě to album baví :-)

oř @ 18.06.2019 16:53:31
Další pecka od Uriah Heep. Příznivce démonu to asi tak nenadchne, to chápu. Tak ať, já tu desku žeru.

vmagistr @ 18.06.2019 17:04:54
oř: Podle pětihvězdičkové recenze bych hádal, že se za příznivce "Demons and Wizards" také považuješ.

PaloM @ 18.06.2019 18:07:03
Václav V: moja reč :-)

vmagistr: ako reakciu viď môj názor/recenzia na Fallen Angel 26.03.2011. Ber to ľahko a bav sa -:)

PaloM @ 18.06.2019 18:08:59
Na oř_e jsem zapomněl - taky dobrý :-))

PaloM @ 18.06.2019 18:11:45
Keď som sa už rozkecal, tak dodám, že na Progboarde paradoxne má tento album prevažne vysoké hodnotenie a sedí mi to.

vmagistr @ 18.06.2019 21:01:25
Palo: S tím "vysokým hodnocením" se mi to úplně nezdá - ze sedmdesátkových alb Uriah Heep tu horší průměrné hodnocení než Fallen Angel má jen Innocent Victim.

vmagistr @ 18.06.2019 21:10:03
Jen pro zajímavost - zkusil jsem propočítat průměrná hodnocení zde na progboardu hůře hodnocených desek Uriah Heep ze 70., 80. a 90. let, a vyšlo mi toto:

Return to Fantysy: 3,83
High and Mighty: 3,36
Wonderworld: 3,35
Conquest: 3,28
Fallen Angel: 3,25
Abominog: 3,12
Innocent Victim: 3,07
Head First: 2,83
Raging Silence: 2,83
Equator: 2,75
Different World: 2,66

horyna @ 19.06.2019 05:22:40
Ještě větší pop a limča naž na I. V. Jenže pro mne je tu zase Lawton, který to o třídu zvedá.

Pro někoho symbolizuje Padlý anděl kýčovité odumírající chapadlo mátořících se Uriah Heep, pro mě je to recept na vytvoření parádního (líbivého) pop rockového alba, na kterém rocková složka ohleduplně převládá. Tohle album za svým předchůdcem mírně, ale skutečně mírně pokulhává a nemůže se pyšnit tolik vyrovnaným materiálem, ale skvostných melodií tady není jako šafránu.

Woman Of The Night plní fukci krevního rozprouďovače, Falling In Love si skvělě zarockuje a One More Night napodobuje elvisovský model rock'n'rollu padesátých a šedesátých let. S každou další minutou se pocit kvalitní uriášovské nahrávky umocňuje a od Come Back To Me už deska přede v intencích Byronovy éry. Euforické zakončení poslední trojicí patří k nejlepším v uriášovských dějinách. S Lawtonem nám kapela předhazuje další z výborných kousků své bohaté éry.
reagovat

Pro velkou skupinu fans uriáši skončili s odchodem Byrona, pro někoho ještě dřív, pro někoho po Hensleymu a jsou mezi námi tací, kteří je mají rádi dodnes. Osobně se řadím někam doprostřed toho všeho. Miluji Byronovo období s několika vyjímkami, mám rád i Lawtonovo, s dalšími zpěváky už to tak slavně nevidím, osdesátky nebyla zrovna jejich doba, ale třeba Raging Silence poslouchám rád. Comeback roku 2008 a živá prezentace Shawem, dle mého kapelu shazuje o stupně níž, navíc po odchodu dvorního skladatele Hensleyho se jeho pozici nikdy nepodařilo náležitě zacelit.

Chěl bych se teď tedy podívat na druhou etapu kalepy s nástupcem Pana "nenahraditelného" zpěváka a její třetí album.
Mám za to, že deska Firefly se povedla na výbornou, její nástupce Innocent Victim na chvalitebnou, no a jaké to bude tady?

Rázný úvod Woman of the Night a skladba už letí na křídlech, jež mírně nakukují do osdesátých let, Lawton píseň táhne a přesvědčuje nás že charisma mu nechybí. Dvojka působí krapet vtíravě, přesto vcelku únosná záležitost. To třetí track nepatří zrovna mezi reprezentativní písně souboru, pocity z ní jsou až otravné. Vše se napravuje s příchodem čtvrté Put Your Lovin' on Me- akustikami opředená záležitost, kde ke štěstí dopomáhají kvalitní sbory. Come Back to Me- baladický styl vyprávění kapele vždy slušel, Lawton intonuje na výbornou, Box přidává tklivá sólíčka a vše podpírají melancholické hammondky. Na pozitivní vlně se pohupujeme s Whad'ya Say i díky kvalitní basové figuře. O sedmé v pořadí se mi ani nechce psát, spíš ostuda pro kapelu.
Pořádný bigbít obnáší Love or Nothing- s parádní klasickou kytarou, pružným tempem a krásnými sbory, i rázná devátá je parádní šlupka, rytmicky pevně ohraničena, a když Lawton zařve I'm Alive chce se mi tomu věřit:-). Poslední desátá je další mistrovská píseň kapely, je cítit že pánové nechtějí přešlapovat na místě, ani se pustit na tenký led komerce. Kde tedy stát?

Přes dvě, tři vceku příšerné popárny se mi zbytek alba zamlouvá, představuje pro mne ještě pořád na mnoha místech (klasické) uriáše, jež drtí kola osudu a doby.Za tři.
reagovat

kamila @ 18.04.2016 16:10:23
Pořád ještě dost dobrá deska a Lawton zpívá skvěle, možná bych i hvězdu přihodila

horyna @ 19.04.2016 18:10:35
Kamila: některý písně jsou fakt šíleně popový, prostě špatný, ale pořád se laťka kvality jakž takž drží, mají mnohem horší alba :-)

bullb @ 20.04.2016 05:38:11
horyna: V tomto prípade sa zhodujeme. Snáď osobná spomienka na "slaďák" Come back to me ... (aj kvôli tomu 3*). Tak, ako napríklad Yes bez Andersonovho vokálu nie sú Yes, tak bez Byrona nie je Uriah Heep. Aj keď to vždy neplatí. Napríklad Genesis, ale aj to nie vo všetkých albumoch, ale o tom snáď niekedy inokedy.

horyna @ 20.04.2016 06:07:04
bullb: to že uríši jeli dál i bez Byrona mi zas až tak neva (i když samozřejmě on byl zcela mimořádný pěvec a žádný další se mu ani nepřiblížil (Lawton trochu:-), jako spíš směr kterým se ubírali a skladatelská impotence, sice né vždy a na všech deskách, ale v určitých etapách hodně markantně.
No a Genesis v 80-tkách, to raděj néééé, včera jsem jen tak ze srandy projížděl po kouskách nahranej Abacab (kdysi jsem ho vlastnil) a z některých písní bylo mi hrůzno :-) :-) a to horší mělo teprve přijít!

bullb @ 20.04.2016 07:42:00
horyna: Upresním, keď už sme pri debate o Genesis. Bez Gabriela, teda s Collinsom ako spevákom jedine Wind and Wuthering. Toto je inak pre mňa absolútny vrchol Genesis. (totiž zostava s Gabrielom ma až tak neoslňuje) ale o tom až inde, ak si nájdem čas a odvahu napísať recenziu ...

horyna @ 20.04.2016 07:51:12
bullb: Wind... je naprosto skvostné a jeho prvenství u tebe chápu, mám ho taky moc rád.

EasyRocker @ 20.04.2016 08:35:08
Nikdy jsem nebyl jejich velkým fandou ani ve zlaté éře, natož potom. Alba od Salisbury do Return to Fantasy mám ve sbírce a před léty jsem je docela točil, dnes už na to musím mít rozpoložení a náladu. Některé skladby jsou velmi zajímavé, Demons... by asi dostalo 4 nebo i 5, ale jinak mi jejich produkce vždy přišla v HR jako taková dost nekonfliktní limonáda. A za to mě klidně rozcupujte na mikročástice:-) Pravda je, že celá ta hammondková odnož HR tedy i Párplové mi vždycky imponovala mnohem méně než Zepelíni a jejich dokonalé organické podání snad všech stylů. Ale to jsou vše jen osobní pocity...

horyna @ 20.04.2016 09:13:02
EasyRocker: žádné cupování nehrozí :-) prostě tobě rockové bandy založené na velkém klávesovém (vkladu) podkladu, imponují mnohem méně než třeba syrovější zepelíni, chápu, osobně to mám například naopak, ony barevné zvuky všude okolo mi perfektně dotváří atmosféru skladeb, ale nesmí toho být příliš.

bullb @ 20.04.2016 09:18:16
EasyRocker: ale veď je všetko O.K. Bavíme sa o LP Fallen Angel, ktoré je podpriemerno-priemerné. Uriah Heep mali svoj vrchol začiatkom 70-tych rokov. Keď to vtesnám do svojej "teórie" o vzniku a produkcii skupiny, tak po neotesanom rozbehu vzniklo "kvalitné víno" ako napríklad Demons and Wizzards (ale aj aj iné). Zvuk hammondov bol pre nich charakteristický, tak ako pre Led Zeppelin napríklad hlas Planta, bicie "Bonza" Bonhama. Opäť: V kontexte doby boli odlišní od priemeru, preto aj výborní. (pre niekoho).

EasyRocker @ 20.04.2016 09:26:56
Pravda je, že jsem to vzal obecně a tady je to trochu off-topic... :)

Jarda P @ 20.04.2016 10:51:48
Jak tady kdysi jeden zabanovaný popleta tvrdil, Uriah Heep jsou zcela bezvýznamná kapela :-)))

Jarda P @ 20.04.2016 10:57:48
Podle mě kvalita Uriah Heep stála a padala na skladatelském mistrovství Kena Hensleyho a zpěvu Byrona. Mám rád všechny jejich desky včetně High and Mighty, i když ty poslední 2 již nedosahovaly úrovně prvních pěti. Po Kenově odchodu si jeho sólové desky udržovaly standardní úroveň, kdežto UH šli dolů, protože neměli adekvátního autora hudby.

horyna @ 20.04.2016 11:05:41
Jarda P: tak tohle se dá podepsat, vždyť Hensley skládal asi 80% hudby, jeho odchod se někde musel projevit, většina alb vycházejících bez něj je dosti nevýrazných a rozpačitých.

Jardo @ 20.04.2016 14:22:20
Easyrocker - s tou limonádou ti nebudem protirečiť (aj keď mám iný názor), pretože tak to zrejme vnímaš. No aj tak si myslím, že temnote, ktorú počuť v Rainbow demon (hlavne spočiatku) a predovšetkým v brutálnej Shadows of grief nesiahajú black metalové spolky (ani tie škandinávske) ani po členky.

EasyRocker @ 20.04.2016 14:45:08
Jarda.P: já to nemyslel zle, jen jako pocit... ale u mě je to opravdu dané tou obecnou výraznou oblibou LZ oproti hammondkové odnoži hardrocku, to už je vysloveně věc osobní preference :-) Určitě není náhoda, že u DP mám nejraději alba s Coverdalem a Bolinem, kde ne že by hammondy nebyly, ale přece jen oproti předchozímu období dost ustoupily :-)

kamila @ 20.04.2016 15:18:18
jardo i ostatní- píseň Rainbow demon je parádní a její temná atmosféra z ní přímo sálá, také mě prudí určitý druh kapel hrající si na tvrďáky a přitom mnoho hudebních spolků z před 30-40 let tvořilo hudbu tvrší, bytelnější i hrůzostrašnější (mnohá alba VDGG), jen neměli k dispozici moderní zvukové vymoženosti

EasyRocker @ 20.04.2016 15:26:55
Jak jsem napsal, Demons and Wizards je album, které by určitě dostalo 4, možná i 5... tam mám rád už ten parádní akustický úvod The Wizard, právě Rainbow Demon, Paradise/The Spell a pro mě parádní bonusovka Why...

kamila @ 20.04.2016 15:30:57
Démony.. mám z celé jejich tvorby asi nejraděj, těch alb je samozřejmě víc, okolo Byrona skoro všechny, přesto tohle by trůnilo nejspíš na špici

catcher @ 20.04.2016 16:39:44
38 let staré, z dnešního pohledu ZCELA bezvýznamné, zhlediska předchozí tvorby kapely hodně nepovedené album, a dokáže rozproudit diskuzi i po těch letech...
Jako tehdy zapáleného fandu kapely mě nedokázalo odradit ani předešlé, děsivě popové Innocent Victim (řadím ho dnes někam k Love for Sale od Boney M.), abych si Padlého anděla neopatřil na burze. Tehdy jsem to bral s úlevou, že to není taková hrůza jako minule, ale dnes mi přijde, že jsem se ke kapele příliš upnul a dokázal akceptovat sound, který by jiní do ucha nepustili... jak jsem zjistil o dekádu později. Hned po převratu, než abych sledoval jak se z komančů stávají "demokrati", jsem zvednul zadek a přemístil se do U.K. Bylo to v mnohém poučné a dost jiné než jsem čekal, a k tomuto vláknu bych uvedl můj tehdejší dosti šokující poznatek, že angláni prostě tuhle kapelu, ač z jejich domoviny, fakt nemuseli... Dokonce ani moje odkazy na Byronovské období vůbec nezabíraly. Každý tam sice znal Lady In Black, mnozí i akordy na španělku k příležitostným Beer Party, ale jinak kapelu vnímali jako "kuriozitu" (nechal jsem si to podrobně vysvětlit, že to tak opravdu cítí) a řadili ji někam mezi Smokie a Bee Gees (!) Dost se divili co na kapele vidím, a já se zase divil jejich ignoranci...
Ale v zemi, která byla tři dekády pupkem hudebního světa to, jak jsem postupně zjišťoval, asi ani jinak být nemohlo. Moje vazba zejména na sestavu 72-74 (Hensley, Byron a pro mě hlavně "nezodpovědný génius" Gary Thain) je nicméně stále těsná (prostě to mám tak hluboko pod kůží, že to přetne až ta s kosou), ale dnes už jsem slevil a odchod Byrona je pro mě u této kapely definitivní konečná, tj. tahle sestava s Lawtonem (jakkoli mám natrvalo v paměti naprosto úžasnou prvotinu Luciferů) už fakt za poslech nestojí. Už na to prostě není čas... skvělé muziky jsou mraky a já u této sestavy pozvání Paní Nostalgie už s díky odmítám...
P.S. : raději jsem se poslední dny nechal pozvat k poslechu Santana IV a byl jsem velmi příjemně překvapen!
Life Goes On...

horyna @ 21.04.2016 06:16:39
catcher: díky za velice zajímavý pohled na ostrovní kapelu a její ne zrovna přívětivě nakloněnou posluchačskou obec tam, člověk se nestačí divit.

EasyRocker @ 21.04.2016 06:26:52
A v USA se neprosadili skoro vůbec, byla to skoro výsostně záležitost kontinentální Evropy. A věci, které nesedí mě, tj. skoro úplné odbluesování a pročištění zvuku, asi zřejmě nesedly i Amíkům, kteří jsou přece jen hodně "černě" založeni. Není vůbec divu, že tam měli LZ takový ohromný úspěch s hudbou, kterou hráli, a UH naopak. V Danielsově knize se hezky píše o tom, jak Robert Plant nadšeně přijímal všechny americké rockové importy v 60kách o mnoho víc, než evropské. Úplně jsem si notoval, že to máme podobné :-)

Co napsat ke třetímu albu s Lawtonem a neopakovat se? Snad jenom to, že obal opět stál za to, vyvolal emoce a ačkoliv jsem to sám neviděl, byla prý Boudica na obalu v některých zemích dooblečena... Možná jsem byl k předchozí desce až moc kritický, přestože se mi líbí, stejně jako tento opus. Abych byl objektivní v hodnocení, pustil jsem si všechny tři desky po sobě a byl jsem zmaten. Proč se mi vlastně věci s Lawtonem líbí? Tak jsem si pustil Gypsy pro srovnání a hned jsem to pochopil. Desky s Lawtonem maji oproti deskám s Byronem absolutně otřesný mix. Byl to učitě záměr, snad to bylo dáno dobou, ale s Lawtonem přišla hudba UH o koule, kytara ztratila dominantní zvuk, varhany stejně tak. Jinak jsou to pořád UH, hlavní skladatel Hensley, ale novátorské šelmy z počátku sedmdesátejch jsou už tady pěkně u krmítka a spokojeně předou v intencích rock and rollu. Come back to me jsem poprvé slyšel v roce 79, když ji pustil DJ na diskotéce v internátě, a pak se při ní sám svíjel v tranzu, jak se mu líbila. Mne se tehdy nelíbila vůbec, ale nakonec jsem ji vzal na milost a dnes ji pokládám za vrchol alba. Ostatní písně jsou UH s Johnem Lawtonem. A pokud se vám líbily dvě předchozí desky, nemůže se vám nelíbit deska tato, a naopak. Nedivím se, že Lawton odešel, vydat další album by už asi nemělo fakt cenu.
reagovat

b.wolf @ 22.05.2013 07:43:01
... tak další; do rockového nebe odešel Trevor Bolder, tak doufám, že to nahoře zase s D. Byronem roztočí... R. I. P.

Posledné album s Lawtonom. A je to škoda, pretože mohli urobiť spolu ešte viac peknej hudby. Keď si zoberiem tie tri albumy s Lawtonom, tak Firefly je jasne najlepší, ale ostatné dva mám takisto rád a nepripadajú mi vôbec zlé. Ide o to, či sa niekto dokáže preniesť cez prah zaujatosti kvôli predchádzajúcej tvorbe kapely. Ja áno a som rád.
Album otvára šlapajúca zaujímavá Woman of the night. Tempo pokračuje aj v ďalšej skladbe Falling in love, s peknými vokálmi. Akési odľahčenie cítiť v ďalšej skladbe One more night. Potom príde pekná pomalejšia skladba Put your lovin´ on me s dobrou gitarou. Avšak oveľa lepšia a jedna z mojich obľúbených balád kapely s nádhernými vokálmi a clivou atmosférou Come back to me. To je fakt krása. Naopak Wad´ Ya say si to beží po nočnej diaľnici. Taký mám z nej pocit a mám ju rád. Hutnejšie tempo nám predstaví Save it, kde opäť musím pochváliť gitaru. A máme tu krásnu, melodickú a zapamätateľnú Love or nothing. Ďalšia obľúbená. I´m alive to opäť roztočí, aby záverečná Fallen angel mohla podobne ako takmer všetky záverečné skladby Uriah Heep stajomniť atmosféru. Krásna skladba na koniec, s krásnymi vokálmi. Bonusy obsahujú ďalšie tri skladby. A right to live je outtake, pôvodne určený na B stranu singla, a je to taká zvláštna skladba s pekným gitarovým sólom. No a potom ešte dve singlovky - pekná a melodická Cheater a naliehavá Gimme love.

Nedá mi nespomenúť skladby z Five Miles Sessions z roku 1979, čo sú posledné nahrávky tejto kapely. Skladba Been hurt s parádnou basgitarou sa objavila ako bonus k albumu (nová zostava ju nahrala nanovo a vydala na singli). Rocková vypaľovačka Let it ride, nádherná Feelings, ktorá bola nahratá na ďalší album v novej zostave, v tejto verzii však ešte krajšia, a priamočiara Your love sa nachádzajú na výberovom boxe A Time of revelation. Ďalšie dve skladby môžete nájsť na výberovom boxe Chapter and verse - nádhernú akustickú krehkú skladbu so slide gitarou I won´t change a rockovú vec so zapamätateľným refrénom L.A. Woman. Určite tie skladby z tohoto sessions stoja za to. A album Fallen angel takisto.
reagovat

hejkal @ 27.07.2011 10:45:17
Možno iba na doplnenie tejto vety: "Ide o to, či sa niekto dokáže preniesť cez prah zaujatosti kvôli predchádzajúcej tvorbe kapely." Ide aj o to, akú hudbu má človek rád, tvorba skupiny s Lawtonom je už niekde inde, a preto neoslovuje niekoho ako som ja. Minulá tvorba s tým nič nemá.

nowhere_man @ 27.07.2011 11:04:52
hejkal: Ja som čakal niečo podobné, ale napokon ma zaujala aj táto hudba, hoci so starými UH nemá toľko spoločné. V podstate ide o to, že sa mi to zapáčilo bez ohľadu na to, že ide už o inú hudbu. Ale chápem ťa.

hejkal @ 27.07.2011 11:09:58
Tak by to malo byť, nech zaujme hudba.

luk63 @ 27.07.2011 13:52:15
Vyzkoušel jsem všechny tři desky s Lawtonem, ale patřím k těm, pro které jsou zklamáním a ani po těch desítkách let se to nezměnilo. Byl to úpadek jak Uriášů, tak Lawtona, který u Luciferů exceloval. Ale respektuji, že se někomu líbí.

Jarda P @ 27.07.2011 18:00:20
Z Firefly, Innocent Victim a Fallen Angel bych složil dobré album. Celé řadovky ale poslouchat nedovedu. Kdysi na gymplu jsem si na cestu k Balatonu nahrál Firefly, hrál ho každý den a byl nadšen. Později nadšení vyprchalo a dodnes jej nemám na CD. Zkrátka éra s Lawtonem pro mě představuje sestup o patro níž.

pito63 @ 27.07.2011 21:20:40
Čo môžem napísať, aby som sa neopakoval?
nowhere_man, hlásim sa do klubu priaznivcov Johna Lawtona. Jeho pôsobenie v Uriah Heep pre mňa znamená viac, ako čokoľvek predtým a potom - moje najobľúbenejšie albumy tohto speváka!
Vďaka za "Fallen Angel"!

Album neuráža, neštve, neirituje. Nastal čas vytriezvenia. Žiadne návraty, žiadna nostalgia. Pragmatické prijatie reality - hrajú adult oriented rock (AOR). A počujem, že s nasadením, s energiou. To hlavné, čo ma zaujíma: neviem čo sa stalo, ale z albumu sála fantastická nálada, zábava a radosť. To je umocnené originalitou v danom žánri. Zabudnite na progres, sme tu pre vaše pobavenie. A to sa im darí ! Neuveritelné sa stalo realitou: Padlý anjel ma fakt baví ! Skladby, ktoré uzatvárajú obidve strany pôvodneho LP, sú najlepšie: Come Back To Me a Fallen Angel. Najslabšia skladba je Save It. De Luxe vydanie r.2004 obsahuje 8 bonusov, ktoré ešte vylepšujú skóre. Zbavený predsudkov o nutnej progresii, dávam 4 hviezdy.
reagovat

martin69 @ 26.03.2011 11:04:18
Palo,jsem překvapen.Vyskoké hodnocení.Myslím že to je,ale v pořádku.Každý má právo na svůj názor hodnotit jak to slyší.
Čekal jsem po předchozí recenzi,že Uriah Heep už tě neosloví.Mýlil jsem se.A jsem tomu rád.
Jen tak dal,jsem zvědav na tvé další recenze tvorby Uriah Heep.
Je jen dobře,že jsi se rozepsal!!!

PaloM @ 28.03.2011 09:51:20
Vďaka Martin, ak posudzujem jednotlivé albumy Uriah Heep bez porovnávania s ich prvými 6 štúdiovkami, tak nachádzam potešenie aj z iných, ktoré boli nahraté v úplne inom štýle. Ovšem, v 80. rokoch okrem Abominog niet veľmi čo pozitívne hodnotiť.

pito63 @ 02.04.2011 13:03:38
Paľo
Musím priznať, že po Tvojich predošlých hodnoteniach albumov s Lawtonovou účasťou, som takú nádielku hviezd nečakal. Hádal som, že "Fallen Angel" vyfasuje dvojku. Toto hodnotenie, ale hlavne samotná recenzia, je pre mňa veľmi milým prekvapením.
Dlho to bol môj favorit, pokiaľ som nespoznal "Firefly". Remaster z roku 1997 má na obale chybne vytlačené poradie skladieb. Všimol som si to až v momente, keď ma priateľ požiadal o nahratie albumu na kazetu.
Paľo, vďaka za "Fallen Angel"!

PaloM @ 02.04.2011 16:32:18
Piťo, veľmi sa mi páčila výborná atmosféra skladieb a neštvalo ma večné pripomínanie iných skupín, ako som to vnímal na tých najslabších albumoch. Ďakujem za reakciu.

PaloM @ 04.04.2011 16:20:42
Dnes popoludní som počúval Acustically driven (2001) a veľmi sa mi páčila skladba Come Back To Me. Mám pocit, že je to hit, ktorý poznám odjakživa, ale je to len zdanie. Našiel som si videoklip a je to nádherný zážitok. Vychutnajte si aj vy >> odkaz

pito63 @ 04.04.2011 16:29:59
Paľo
Skladbu "Come Back To Me" radím medzi svojich najväčších favoritov na tomto albume.

PaloM @ 04.04.2011 16:57:36
Piťo zhodneme sa, je to najlepšia skladba a celý album je veľmi príjemné počúvanie.

Třetí a poslední placka s Luciferem. Pro mě téměř na úrovni Firefly a tedy mnohem lepší než předchozí hrůza Innocent Victim. Nicméně výhrady k soundu zůstávají-zase FM poprock na hony vzdálený legendárním albům s Byronem. Přestože se jakoby "zajeli" v tomto personálním obsazení (tahle třetí společná deska na mě působí nejvyrovnaněji zhlediska produkce, dobře zaranžovaná, prostě "šlape". Od úvodní Woman of the Night jedou ve slušném rytmu (i Pavouka zde beru na milost), v dusavé Falling In Love Ken připomíná své lepší roky,jeho další rock'n'roll moc nemusím, stejně jako Lawtonovu kytarovou Put Your Lovin' On Me. Následující věc je asi nejprovařenější z celého alba (vyšla i na singlu a měla celkem ohlas). Druhá strana alba začíná další krátkou, ale docela svižnou Hensleyho jízdou Whad'Ya Say (jen ta barva kláves... kdo jednou propadl starším deskám UH, ten se s tím nikdy zcela nesmíří). Bolderova Save It je zcela z jiného těsta a je zde jen do počtu, ba co víc, myslím že zavazí. Lehký popěvek s akustickými kytarami Love or Nothing je vcelku příjemný, stejně jako Lawtonova přitvrzená I'm Alive. Závěrečná titulní skladba tentokrát není tak rozmáchlá, jako na Firefly, jde o lehce pompézní poprock, který nikoho neurazí...ale ani neuvede v nadšení, zejména majitele desek z let 7O-76.
Fallen Angel - 2,5 zaokrouhluji ale dolů.
Pokusil bych se teď o souhrnné hodnocení tří společných pokusů UH&Lawton. Já vím, že úroveň, nastavená kapelou (a řekněme objektivně, že hlavně Kenem) zejména v letech 1972-73 se nedá udržovat donekonečna, ale tenhle line-up prostě nevyšel, a přes vcelku solidní úroveň některých skladeb už to nejsou Uriáši v pravém smyslu toho jména. O podobě "Byronových" skladeb, zpívaných na koncertech Lawtonem ani nemluvě. Prostě se ukázalo, jak silná individualita a s jakým vlivem a přínosem pro kapelu David byl. S jeho odchodem něco nenávratně skončilo, protože prostě nešel nahradit. Nicméně alba stojí pro skalní fandy UH, resp. Kena Hensleye za pozornost pro občasné světlé okamžiky. Ovšem pokud bych měl sestavit Top Ten z alb kapely, rozhodně se do něj nic, co vyšlo po odchodu Byrona, prostě nevejde.
reagovat

Nějakou náhodou jsem lovil nedávno v klasických LP plackách, protože jsem zkoušel nový gramec a narazil jsem na třetí album Uriášů, které nazpíval John Lawton. Dobře si vzpomínám, že první mě kdysi zaujal řekl bych klasický uriášovský počin Come back to me. I teď se to dobře poslouchá, sice mi připadá trošku popové proti třeba Firefly nebo Innocent Victim, leč pořád stojí za poslech.
reagovat

první přehrání ó hrůza co to proboha nahráli za flákotu.Jenže mílka tato deska se vám dostává pod kůží každým dalším poslechem.
Má svá silná místa ale i ty slabší.
Jako vždy excelentní výkon Johna Lawtona za mikrofonem.I když jsou to mojí miláčci nemohu si pomoct , ale tápu s ohodnocením poněvadč si myslím že to je jeden z nejslabších LP které uriáši vydali.
Dávám za 3.
reagovat