Enchant - Blink Of An Eye (2002)
Reakce na recenzi:
horyna - @ 31.03.2016
Blink of an Eye patřil společně s předchozím Juggling 9... k mým prvním ochutnávkám těchto amerických progresivistů. Kdysi dávno jsem sice slyšel něco z debutu a možná i dalšího alba, ale tohle byl ten skutečný vstup a seznamení se s materiálem této osobité kapely. Obvykle je skloňuji ve společném sledu, spíše tedy než blízkostí jejich vzniku, to bude stejným časovým obdobím jejich nákupu do sbírky. A jestli zpočátku mě alba splývala a připadala mi podobná, postupem času se tahle anomálie zcela vytratila.
Tentokrát začnu zcela netradičně a to od konce alba. Na jeho vrcholu se vyjímá velice zajímavá instumentálka Prognosis- plna neotřelých nápadů a postupů ve které se vyřádí kompletní instrumentální složka. Devátá Despicalbe- je na poměry kepely až drsně rázná věc, s pevnou rytmikou a zcela vévodícím Leonardem. Kouzelnými zvuky kláves začínající My Everafter- patří mezi mé oblíbené položky, prezentuje klasické Enchant se všemi vůněmi k nim patřícími, vznosné kytarové a klávesové melodie mi vždy vyčarují úsměv na tváři. Pátá Follow The Sun je balada z říše pohádek, Monday- překrásná sametová věc, založena na velice citlivém přístupu ke kytarové technice lídra Douglase A. Otta, neustálé přeskakování do akustik a španěl je obdivuhodné a mistrně plynulé, melancholie jež nás zaplavuje ve zpěvákově hlase je velice půvabná. Under Fire- výborný energický otevírák postavený na parádním riffu, klasických kytarách a barevné hře bubeníka Seana Flanegana.
Písně jež jsem vynechal mi až tak neimponují, vyčítám jim přílišnou délku a menší míru zajímavých nápadů, což pro mne není zrovna marginální problém, nemají patřičnou sílu posluchače natolik zaujmout, aby s nimi neupadal do mírné letargie.
3,5* tentokrát zaokrouhlím dolů