steve - @ 27.03.2018 | #

Původně jsem první VDGG poslouchat vůbec nechtěl. Jenže v tomto týdnu mě jejich muzika zase chytla a dnes jsem si vytáhnul i tento neslavný debut. Názory na něj jsou hodně rozporuplné, já jej beru jako nesmělý pokus který příliš nevyšel. Jde o takové hrubé náčrty, ty se naplno rozpracují až v následující silné etapě, která začíná druhou deskou. Nahrávce nemůžu upřít autenticitu ani atmosféru, ta však na mě působí dráždivě skličujícím dojmem. A není mě vůbec příjemná. Samozřejmě se dá oponovat, že taková idea je kapele blízká i v blízké budoucnosti. Pravda, ale pověstná aranžerská erudice provázející VDGG je tady hodně chuďounká.
Nepodstatný doplněk sbírky.

Voytus @ 28.03.2018 07:06:42 | #
Jasně, to nejlepší teprve přijde, ale to, co už tady Hammill předvádí po pěvecké stránce, je vážně hodně daleko - už jen ty přechody z plného hlasu do falzetu a zase zpátky v Afterwards mě vždycky dostanou. Dále toto rozvíjí třeba v Refugees z další desky a v House with No Door ze třetí. To pokaždé zůstávám v němém úžasu, jak se mnou doáže jeho hlas zamávat.