Ondra - @ 24.08.2005 | #

Na tomto počinu se kapela teprve rozkoukávala, i když základní obrysy hudebních schémat a postupů jsou již i zde postupně krystalizovány. Hudebně a emotivně už kapela celkem umí, ale kvalitu alba sráží nedostatečná kvalita zvuku a občasné rytmické nepřesnosti. Hammill zde zní velmi mladě, jeho hlas ještě není tak pevně usazen, ve výškách ještě váhající, ale na druhou stranu naprosto křišťálově čistý. Každopádně se jedná o základní kámen - sám Hammill původně chtěl nahrávat sólové album, protože zcela původní sestava se těsně předtím rozpadla, Hammill byl tedy chvíli sám, ale na poslední chvíli oslovil G. Evanse, K. Ellise a H. Bantona s tím, že udělají album společně - "and do some nice, sweet, gentle things". Kompozice jsou spíše písničkové s určujícím rytmem kytary a flétny. Oproti pozdějším letům je zvuk trochu rozvláčný a řekl bych dosti sentimentálně zabarvený, člověk musí mít k poslechu tu správnou náladu.
Zlatý hřeb představuje Afterwards s ulítlým textem, který působí dojmem, že ho Peter napsal v naprostém rauši. ostaní kousky jsou slabší, vyčnívají Into A Game, Aquarian a Octopus.
Pěkné zpestření představují 2 bonusy - jejich přítomnost záleží na konr. vydavateli, "People You were Going To" je skvělá vypalovačka a tuhle písničku miluju. Škoda zase toho zvuku..:-(

majamazzi @ 21.03.2014 19:29:26 | #
Ahoj, nepřijde mi, že Afterwards je ulítlý text, stvořený v rauši. Řekl bych, že je to sakra smutné vyznání chlapa, co mu odešla sakra skvělá láska. Možná se pletu, možná je moje anglina nanic, ale celý mi to tak prostě připadá. Ale ono je to vlastně jedno, je to hudba a báseň a v tomhle podání VDGG je to čisté umění. Nádhera, i když smutná (nebo právě proto?). A posláním umění je, myslím, to, aby NĚJAK působilo na člověka. A je jedno, "co tím chtěl básník říci". A na mě to působí nějak takto (omlouvám se předem všem potencionálním čtenářům za nedostatek překladatelského umu nebo lyrických vloh)

Poté

Zíráš žlutýma očima, většíma, než vůbec dovedu pochopit;
odpočívajíc, do viskózních bazénů štěstí klouzáme…
Je to všechno příliš krásné na to,
aby to moje mysl mohla unést.
A, v třpytu usínání, je naráz něco nerozdělitelné!

Ale když vidím květinu, co byla tu včera,
slza se roztéká přímo za něžným klidem tvých stínů….
A svět je naráz tak opuštěný
pro tu zprávu, co proklouzla teď ke mně.
A ty ujíždíš pryč po umírajících kolejích štěstí.

Okvětní lístky, co kdysi kvetly, jsou už jen papírky v tvé ruce;
tvé oči, kdysi tak jasné i v noci, jsou teď neprůhledné, jak tam tak stojíš.
Jsi příliš krásná na to, aby to bylo naposled…
Avšak ta vize, třpytíc se, mizí za sklem.

Lístky květů, co kdysi kvetly, uschly v tvých rukou.
Lístky květů, co kdysi kvetly, uschly v tvých rukou.
Lístky květů, co kdysi kvetly, uschly v tvých rukou.