miguel7 - @ 11.09.2010 | #

Na album Pawn Hearts mne tehdy namlsaly zdejší reakce a tak jsem si ho objednal a těšil se na něj. Měl jsem jíž desky Present a The Quit Zone... a i když jsou velmi kvalitní, jejick klasiky to nejsou.
Ležel jsem tehdy paralyzován s vážnou mužskou nemocí (chřipečka) a jak mi jej hned doručila pošťačka, šup zpět pod peřinu a na sluchátka.
Po prvním songu jsem si řekl dobré a zajímavé ale jen to chce víc poslechu. Pak přišel Man-Erg, klavírní úvod a jemný Hammilův zpěv, který mne pomalu a příjemně začal uvolňovat...pak bum, klávesy, saxík, bicí a já vyvalil doslova bulvy! Takhle na první poslech mne uzemní jen málo co a ten (jestli se tomu dá říkat refrén?)je doslova ohromující. Nevím o čem je řeč v písni, ale mám dosti velkou fantazii a tak po 3-minutovém famózním úvodu přijde vraždění. Neskutečně sekavý saxofon, šílené tempo a rytmus....pro mne do té doby něco neslyšeného. Takový zvrat jsem nečekal a ještě víc jsem valil bulvy...ach je to za mnou a opět zklidnění, trocha melodramatu, piánko a Hammill zas hladí po mé duši a návrat k úvodním melodiím až k závěrečnému "sekavému" běsnění všech nástrojů a hekotu! Celá píseň byla jak rána palicí a jediné co jsem udělal, tak než přišel závěrečný kousek, dal jsem repete, protože napoprvé jsem to nevstřebal.
A Plague of Lighthouse Keepers na mne působí jako když během 23 minut zahřejete své tělo v sauně na 70 stupňů a poté skočíte do ledové tříště a to aspoň tak desetkrát opakovat! Začínáme opět zvolna, naléhavá melodie i zpěv a už jen podle toho soudím, že o louce a motýlcích to není. Nedá se napočítat kolik zvratů, gradací, famózních nástupů, někdy až naprostého šílenství a opětovných zvolnění skladba obsahuje, ale dovolím si říci, že nejen touto písní, ale celým albem dali VDGG na frak všem prog kapelám tehdejší doby a skladbou A Plague of Lighthouse Keepers se řadí vedle klasiky jako Close to the Edge a Suppers Ready. musím vyzdvihnout opět Hammilla. Je to prvotřídní chameleon. V jednu chvíli vás dokáže uchlácholit svým hlasem a pak se před jeho šílenstvím krčíte strachy.
VDGG je bezesporu jednou z nejoriginálnějších kapel 70.let, i když to není hudba pro každého a je to dosti na palici.
Poslech mě sice nezbavil chřipečky, ale ten den jsem slyšel album ještě 3x a zkrátilo tak můj pobyt na lůžku. Jedno z vrcholných alb v progresivní muzice 70.let!

majamazzi @ 21.03.2014 16:14:12 | #
Nechápu, jak jsem při svém "veteránství" v obdivu k artrocku "dokázal" roky přehlížet VDGG. Jen díky PB jsem se k nim dostal. A dostal mě miguel7 s touhle recenzí. Díky Tobě a Tvé recenzi jsem první ze všeho uslechl Man-Erg. S úplně stejným pocitem. Nemá ani cenu psát další recenzi, když P. Gratias to shrnul odborně a miguel krzevá emoce. Jen jsem chtěl upozornit na tento link: >> odkaz Někdo spojil tuto píseň se slavným stařičkým krátkým surrealistickým filmem Luise Buñuela a Salvadora Dalího (1929). to samo o sobě je hlína, natož tak s propojením s hudbou VDGG. Nějak to k sobě pasuje, aspoň mě to fakt vzalo. Přikládám ještě vlastní (amatérský a určo ne zrovna moc slavný) překlad textu Man-Erg, alespoň pro ilustraci pro někoho, kdo třeba vůbec nerozumí éngliš

Man-Erg
Člověk-pro tohle (pokud je to latina)
Člověk-energie (pokud je to fyzikálně:-)) - těžko překládat...)

Vrah žije někde uvnitř mě, ano, cítím jeho pohyby.
Někdy lehce spí v tichu svého pokoje;
ale jindy se jeho oči otevírají a zírají skrz mě,
a on pak promlouvá mými ústy, krájí mou mysl zevnitř.
Ano, vrah přežívá.

Andělé žijí uvnitř mě, cítím jejich úsměv;
jejich přítomnost hladí a zklidňuje bouři v mé mysli
a jejich láska hojí rány, které jsem si způsobil.
Sledují mě, jak jdu ke dnu;
tak jo, já vím, že jsem přistižen,
zatímco andělé žijí.

Jak můžu být volný?
Jak se můžu dovolat pomoci?
Jsem já opravdu já?
Nebo jsem někdo jiný?

A tak pronásledováni v mých klášterech, pak oběšeni visí Přisluhovači Temna
a Smrtihlav vrhá plášť stínů do rohu mého pokoje
a já jsem odsouzen k záhubě.
A tak smějíc se na mých nádvořích, hrají si bezstarostní šprýmaři mého mládí,
zatímco vážný Stařec číhá ve štítech střech:
A ten mi říká pravdu.

A já sám snad také žiju v sobě, i když velmi často nevím, kdo vlastně jsem;
Jen vím, že nejsem hrdina; dobrá, ale taky doufám, že ještě nejsem zatracen.
Jsem jen člověk - a vrazi nebo andělé všichni jsou, ať
diktátoři, zachránci či uprchlíci ve válce i míru
od těch dob, co člověk člověkem je...

Jsem prostě jen člověk a vrazi či andělé všichni jsou –
ti diktátoři, zachránci či uprchlíci.