Ondra - @ 25.08.2005 | #

Pawn Hearts - Zadaná srdce, já myslím, že tady je jakýkoliv komentář nedostačující, hodnotím 2x za 5 hvězdiček!!! Hudba je křišťálově čistá, průzračná, beží jako vánek nad řekou, ovšem místy se ten vánek mění v maelstrom a uragán a když se do toho Hammill opře svým Hlasem tak posluchač opouští zemi a míří do vesmíru...
Jednoznačně nejlepší hlasová forma jakou kdy Peter měl, zpěv je neuvěřitelně emotivní, a s dlouhými výdržemi na výškách, místy až s bolestivým zabarvením trpícího zvířete. Tuto formu téměř "bolestivě emotivního" zpěvu přivedl Peter k dokonalosti na albech Godbluff, Still Life a World Record, ovšem tady je více prostoru pro také velmi jemný zpěv s přechody právě do této emotivnosti. Myslím že tady je právě ten poměr tak akorát - velmi hezky je to slyšet na Man-Erg, kde se mísí démonické momenty se svežím výrazem, s velmi lehkým zpěvem a dozvuky saxofonů, např. ....sometimes he's lightly sleeping in the quiet of hii-iis roo-ooom, but then hii-iis eyee--ees, will raise and sta-re through mii-iinee.... myslím že tato pasáž charakterizuje Hammillův typický pěvecký výraz a jeho vůbec nejlepší. kompozice "A Plague of Lighthouse Keepers" je od VdGG to nejlepší, co kdy nahráli - střídání tempa, rytmiky, nástrojů, hraní si s melodií, slovy a zpěvem, velmi tiché, komorní pasáže Eyewitness a S.H.M jsou střídány rychlými nástupy s dozvuky a s napjatým démonickým zpěvem Petera. Těsně před koncem to završuje brutální pasáž kakofonicko-kolovrátkového rytmu s hýkavým přerývaným zpěvem a rezonujícím spirálovitě znějícím doprovodem kapely a pak nastává uvolnění a závěr - nádherně vyzpívaná We Go Now s Peterovým procítěným doprovodem na klavír.
Robert Fripp - byl to od Hammilla velmi dobrý tah, že po částečném úvazku, jenž Robert měl na Emperoru v "H to He..." ho zde angažoval téměř jako plnohodnotného člena sestavy, humorně to dokladuje booklet, kde jsou uvedeni hudebníci VdGG, pak je tam mezera s laxní poznámkou: -and Fripp: electric guitar,... jako by se tam vlastně ocitl nějak náhodou jako cestovatel z kosmu a tomu odpovídá i jeho lehká, uvolněná, výborná hra na kytaru, která nijak nevyčnívá a působí až nenápadně, vine se jako nit celým albem a nedosahuje známé agresivity jako v King Crimson.
Vůbec souhra hudebníků je výborná a úplně samozřejmá, orchestrální.
Velmi pěkný je také obal od Paula Whiteheada, při troše pozornosti poznáváme jednotlivé hudebíky v jejich vesmírných hábitech.
Jednoznačné krásné, průzračné album, které definuje vlastní stylovou kategorii.

Ondra @ 10.01.2006 00:00:00 | #
To Ryback: Ty jsi prostě věčný šťoural. Srdce v zástavě je jeden z možných překladů, slovo pawn má více významů - zástava, zadáno,..- jako velký počet anglických slov - proboha každej kdo tyhle jejich šílenosti překládá se dostane k jinýmu výsledku - hezky je to vidět třeba u Zappy - ten si libuje ve specialitách typu penis dimension, hloučcích nadržených děvek, apod. - 2 lidi se na překladu neshodnou a to i v nehudební oblasti.
Já prostě jen nevím proč by kdokoli toto album měl nazvat Srdce v zástavě - vůbec to nepasuje (je tam i množný číslo kurňa), zamysli se nad tím trochu, když si můžeš zase někde dočíst, že původně se to mělo nahrávat tak, že tam bude kus od každýho člena (celkem 4kusy, nebo jak to bylo) a dá se to do kupy jako dvojalbum - proto měl mít vlastně každý z nich svou srdeční záležitost (svou muziku co se mu líbí) - jakoby zadanou na desce - proto myslím že zadaná srdce (určité hudbě a filozofii) je dobře vystihnutej smysl poselství té desky. Beru to spíš citem, než podle slovníku na kompu jako ty:-))
Navíc Srdce tam jsou v množným čísle, takže Srdce v zástavě v češtině i dost mate (jedno. Spíš Srdce v zástavách, Zástava srdcí (zástava jako je že je něco zadaný, kapišto?), nebo tak, když už musí být po tvým. Srdce v zástavě vůbec nezohledňuje to množný číslo - takhle to může přeložit jen expert tvého kalibru - zamítá se!:-))
Ale osobně se mi zamlouvá i srdce pěšáků jak tu někdo uváděl. Prostě těch významů je víc, ale podstata je jasná všem, kromě ovšem vědeckých kalibrů....