Beriq - @ 04.04.2008 | #

Docela by mě zajímalo kolik lidí už po poslechu tohoto alba spáchalo sebevraždu. Skutečně veselou a pohodovou náladu promění v melancholickou a tu smutnou ještě prohloubí. I to je umění a to asi jde- vyvolat emoce a v tom je Peter Hammil geniální. Místy mi připadá že hudba nemá žádný řád, že prostě náhodně plyne- že to co slyším není zpěv ale jen něco co jak zpěv zní. Ale všechno pohromadě to dává smysl. Závěrečná 23 minutová skladba je pro mě to nejlepší co tato osobitá, těžce stravitelná skupina stvořila.

uf...

Ondra @ 15.05.2008 01:16:17 | #
Víš co, tak se běž zasebevraždit a nezacláněj tady:-))
Ne dělám si legraci, ale mě osobně se nálada po poslechu VdGG vždy vylepší, fakt, asi jsem masochista, ale na mě to prostě depresivně nepůsobí, navíc texty v této době byly ještě hodně orientovány na kosmos, sci-fi, daleké galaxie a nejsou vůbec depresivní.
Mno a House with no Door je obyčejný popis osamělosti, která může potkat každého člověka, někdo v ní žije i úmyslně a může být dokonce spokojen.
Vyloženě depresivní může být pro bázlivého posluchače chápán snad Emperor, ale zase, nemá balada o dávném krutovládci starých časů "High Kings" svůj předobraz jen a pouze ve faktografické minulosti lidstva? Myslím že ano, a v tom je právě to - umět se s těmi texty sžít a podívat se jejich prosté životní pravdě do očí - potom pro vnímavého člověka, který je schopen se s touto pravdou ztotožnit mizí veškerá depresivita, ovšem jistě, pravda, zrovna pro zbabělce to není:-))