Beriq - @ 04.04.2008 | #

Docela by mě zajímalo kolik lidí už po poslechu tohoto alba spáchalo sebevraždu. Skutečně veselou a pohodovou náladu promění v melancholickou a tu smutnou ještě prohloubí. I to je umění a to asi jde- vyvolat emoce a v tom je Peter Hammil geniální. Místy mi připadá že hudba nemá žádný řád, že prostě náhodně plyne- že to co slyším není zpěv ale jen něco co jak zpěv zní. Ale všechno pohromadě to dává smysl. Závěrečná 23 minutová skladba je pro mě to nejlepší co tato osobitá, těžce stravitelná skupina stvořila.

uf...

Ondra @ 13.09.2010 10:47:54 | #
Je pravdou, že živá vystoupení VdGG v 70.letech byla přímo elektrizující, před časem jsem si stáhl nějakou nahrávku (zvukově velmi amatérskou, bohužel), kde Hammill ohlašuje, že budou hrát skladbu Killer - and now, we had going to play Killer... a to, co se potom začne odehrávat, je prostě NESKUTEČNÉ, a ohromí i znalce skupiny - ďábelský zpěv, nástrojový melstrom, no prostě se to musí slyšet.
Ale i současná vystoupení kapely mají stále špičkovou úroveň, při troše štěstí si je člověk poslechne i u nás:-)), akorát mě trošičku mrzí, že po exkomunikaci Jacksona je zvuk kapely už poněkud tvrdší, nežli dříve. Prostě ten saxofon tomu chybí, chápu, že Hammill už do kapely Jyxe nechce, na druhou stranu by možná stálo za úvahu angažovat jiného, vhodného saxofonistu. Jenže to zřejmě nenastane.