legolas - @ 15.04.2020 | #

Nevěřte nikomu, kdo vám bude o tomto albu tvrdit, že je nezáživné a uměle natahované. VDGG mají v obou úvodních periodách - v první i v druhé - trojici vrcholných útvarů. Kdo zná jejich tvorbu, dokáže si tato jména doplnit bez mojí asistence. Chybí mezi nimi nepovedený debut (v první dvouletce) a dosti experimentální plácnutí mimo s Quiet Zone na konci druhé.

World Record nese všechny charakteristické črty jejich tvorby, zejména pak sporně zaměřeného údobí číslo dva. V původní sestavě byl tento koncept dotažený, kam jen nejdál to šlo. Energie, drama a zvukové dobrodružství proložené neustálými jazzovými sekvencemi jsou slyšet v průběhu When She Comes. Nervičky drásá expresivní A Place to Survive. Abychom si taky trochu odpočinuli, vyvstane před námi překrásná píseň Masks. To (skoro) nejlepší z celých VDGG přijde s dvacetiminutovou, místy improvizační Meurglys III, The Songwriter's Guild. Tam se narvalo prostě všechno a svým obsahem se blíží skvostu A Plague of Lighthouse Keepers. Hudebně je jinde, stejně jako celá druhá periody Graafů, ale její originalita je stejně výrazná. Nakonec ještě pohlazení v podobě Wondering a je vymalováno.

Obsahově a výrazově je World Record jen o stupínek pod Godbluff a Still Life. Takže za čtyři.

PaloM @ 16.04.2020 09:05:18 | #
Ku VdGG som podobne nekritický ako k Led Zeppelin a mám rád takmer celú diskografiu. U tejto skupiny sú to roky od debutu (1969) po Trisector vrátane (2008). Novšie experimenty som nestrávil a zaujal ma až Do not disturb (2016). Napadlo ma, že už by zase mohli vypustiť niečo nové. Kým starci ešte vládzu a kým ich kope Múza.

Mám v zbierke štúdiovky aj live a je to skvelé. Netrúfnem si povedať/napísať, ktorý album je slabší. Dal by som tiež 4 body, lebo pre mňa za 5 sú napr. H to He alebo Pawn Hearts.
Vďaka za pripomienku.