legolas - @ 15.04.2020 | #

Nevěřte nikomu, kdo vám bude o tomto albu tvrdit, že je nezáživné a uměle natahované. VDGG mají v obou úvodních periodách - v první i v druhé - trojici vrcholných útvarů. Kdo zná jejich tvorbu, dokáže si tato jména doplnit bez mojí asistence. Chybí mezi nimi nepovedený debut (v první dvouletce) a dosti experimentální plácnutí mimo s Quiet Zone na konci druhé.

World Record nese všechny charakteristické črty jejich tvorby, zejména pak sporně zaměřeného údobí číslo dva. V původní sestavě byl tento koncept dotažený, kam jen nejdál to šlo. Energie, drama a zvukové dobrodružství proložené neustálými jazzovými sekvencemi jsou slyšet v průběhu When She Comes. Nervičky drásá expresivní A Place to Survive. Abychom si taky trochu odpočinuli, vyvstane před námi překrásná píseň Masks. To (skoro) nejlepší z celých VDGG přijde s dvacetiminutovou, místy improvizační Meurglys III, The Songwriter's Guild. Tam se narvalo prostě všechno a svým obsahem se blíží skvostu A Plague of Lighthouse Keepers. Hudebně je jinde, stejně jako celá druhá periody Graafů, ale její originalita je stejně výrazná. Nakonec ještě pohlazení v podobě Wondering a je vymalováno.

Obsahově a výrazově je World Record jen o stupínek pod Godbluff a Still Life. Takže za čtyři.

Kritik Vláďa @ 16.04.2020 09:12:46 | #
Pravda pravdoucí. Trojlístku "The Least We Can Do..., H To He.. a Pawn Hearts" se nic nevyrovná. Pro mě tyto desky nepatří jen mezi nejlepší výtvory od Generátorů, ale i mezi to nejlepší, co v 70. letech vyšlo. Všechny tři alba si "rozmazluju" na vinylu a když si je pouštím, je to pro mě hudební svátek.
S druhou etapou Generátorů se vyrovnávám jaksi složitěji. Není to u mě tak vyrovnané. Asi se mi z té doby nejvíc líbí album Still Life.