aselzesarp - @ 19.01.2014 | #

No, jak začít.. Spíš než o recenzi se jedná o vypsání mých divných pocitů... Všiml jsem si, že jak tady, tak na Prog Archives patří toto album k naprosté špičce, na Prog Archives je dokonce úplně na vrcholu. Proto jsem si ho chtěl poslechnout. Nakonec jsem to zkoušel víckrát a ani jednou jsem to nedokončil. Já nějak nevím, jak je to možné, ale na mě toto album nijak nepůsobí.
Naopak se mi nelíbí barva té hudby, nelíbí se mi barva zpěvákova hlasu.. Prostě mě to nechává naprosto chladným, na rozdíl například od několika alb od Genesis, která jsou hodnocena tak zhruba stejně. Dávám tomu tři hvězdičky, abych tomu nekazil průměr, protože se vážně bojím, že mi jenom něco uniklo. Přitom už jsem přežil setkání s kapelami tak komplikovanými a divnými, že by před nimi nejeden hudební fanoušek s brekem utekl :-(

Voytus @ 20.01.2014 17:18:53 | #
I pro mě je rok 1972 naprosto zásadní - např. prvotina Captain Beyond (ten zvuk! Ten zvuk! jak to sakra udělali?), když nebudu hned připomínat ty nejznámější kusy.

Ono to s hudbou nemusí být hned jen o znalostech, uznání, pochopení...atd. Zatímco Close to the edge je i pro mě jedna ze zásadních artrockových desek (stejně tak ale třeba první deska King Crimson, H to He od Van der Graaf Generator, Octopus od Gentle Giant...), tak třeba Sgt. Pepper mě nikdy nedostal natolik, abych "pochopil" proč je to nejzásadnější hud. album všech dob (proč to není Abbey Road?).
Je to především o emocích - pro někoho může být vrcholem všeho lidová hudba a s jakýmkoli rockem (a jeho přídomky) Vás pošle někam.

Ad zpěv: Je mnoho interpretů, které jsem odpískal právě kvůli hlasu zpěváka (byť mám v oblibě různě "divné" hlasy). Ale tomuhle naprosto rozumím, stejně tak, jako tomu s tím zvukem desky. Leccos ze 70. let je pro současného, mladého posluchače nestravitelné, protože to zní tak a tak.