Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 23.11.2005

Chronologicky až po albu Fragile, které, jak subjektivně cítím, vychytalo trochu nevděčnou roli pátracího pilota řítícího se do neznámých krajin, je Close opět dílo velkorysé a monumentální, rozkračující se na základech, které rozhodně nejsou křehké (Fragile). Je pravda, že záliba v nemelodických jazzových skrumážích možná mohou trochu vyvolat rozpaky, ale je to jako u četby některých knih Johna Irvinga - dlouho se "nic" neděje, ale pak se najednou to "nic" zúročí ve fantastické, strhující pointě, která by bez úvodu neměla ty pravé dudy. Takže nad tímto legendárním albem mohu chvíli mudrovat, říkat něco bližšího nemá cenu, neboť o této desce se už popsaly vagóny recenzí, a nakonec se dostávám k jediné slabině alba: škoda, že je tak krátké, mohlo mít spolehlivě o dvě tři, třeba menší skladby, více. Ne nadarmo jsou všechny tři opusy tohoto alba střídavě páteří snad každého koncertu Yes. Hudba se od prvního alba hodně změnila, ale zůstala její výjimečnost, virtuozita a bezbřehá radost, jakoby vytrysklá z nezjevných světů.