Reakce na recenzi:

Tanmut - @ 20.11.2006

První ryzí artrockový kousek, který se odvážím od YES hodnotit.

YES si nastavili laťku vysoko ihned ze startu; Roundabout: Vedle art rockové scény stál vždy hard rock; hard rock tvrdil muziku - tlakem své dunivé atmosféry. Existovala-li kdy u art rocku dokonalá analogie hard rockové tvrdosti, byla to Roundabout. Úvodní motiv nastavuje apokalyptickou atmosféru a ta se sic nebude vznášet nad celou skladbou, což jeho repetici v prostředku skladby jen umocní. Co se týče zbylé skladby jsem naprosto konsternován z baskytary Chrise Squirea. Roundabout je vražedný kus.
Cans And Brahms znamená nádherné uvolnění atmosféry, jako by někdo přetrhl provázek, na němž jste leželi v absolutní rovnováze několik centimetrů nad zemí a ten pád vám přinesl nevídanou úlevu; jinak vtipná variace klasického tématu.
We Have Heaven mi přijde už jako pohled právě do nebes; ležíte na zemi, záda ještě příjemně brní po dopadu a vy se zahledíte do nezměrné výšky a podlehnete závrati, která může být nepříjemná, avšak vždy v jistém smyslu působivá.
South Side Of Sky není tak silná jako Roundabout, ale některé momenty jako třeba klavírová motiv vprostřed skladby to vynahrazují; za celou tou pasáží s "lá, la, lá" a klavírem krásně bublá Squire.
Five Per Cent For Nothing. Nejlépe bych ji asi přiblížil fanouškovi německé metalové scény. Působí na mne stejně pichlavě jako skladba Weird Dreams z alba Tales From The Twilight World skupiny Blind Guardian.
Nebýt pětiprocentní mezery mohla by Long Distance Runaround plynule navázat na South Side..., aniž by to muselo být povšimnuto... To se téměř děje s The Fish (Schindleria Praematurus), která najede ani člověk neví jak. Taková zvláštní skoroinstrumentálka, kde si celá skupina trochu zakouzlí na své nástroje. Pak přijde skvělá kytarová exhibice Mood For A Day, jež dle mého ještě předčí The Clap.
Na závěr další unikátní skvost Heart Of The Sunrise. Zprudka zaútočí na sluchovody, přejde na klidnější vyhrávku, jíž dominuje baskytara, a vzápětí se opět přežene bouře etud, které jakýmsi zázrakem dávají smysl. Zcela kontrastně pak pokračuje klidně, teměř líně, sotva ale zapěje Anderson SHARP-DISTANCE, nástroje bodnou... klávesy pak uvedou další smršť a opět klid atd.
Bonusová skladba America rozhodně nedělá YES ostudu. Nemá jen takovou atmosféru jako zbylé a je z ní cítit víc blues a rock'n'rollu.

Hodnocení: Mistrovské dílo... bez debat. Když i muzikanti vzdychají, že je to: ...ehm, nehratelné... a přitom to není onanie.