pinkman - @ 01.11.2017 | #

Pokud si chci spravit náladu nebo zavzpomínat, sáhnu po albu Fragile. Našel bych hodně lidí, kteří tuhle desku obdivují. Často patří mezi nejoblíbenější alba YES. To chápu. Je epochální a velkolepé. Snadněj se do něj proniká. Další nahrávky už potřebují delší časové rozpětí. To ale neznamená, že by bylo Fragile jednodušší. Stalo se učebnicí art–rocku v sedmdesátých letech a dokonce z něj čerpali i některé ostře řezané metalové spolky. Stačí se zaposlouchat do drhnutí baskytary a rytmických brejků v ostrém tempu Heart Of The Sunrise, to jsou němčouři Mekong Delta jak dělaní.
Pět kratších a oddychových libůstek doplňuje velkokapacitní umělecká čtyřka. Nechtějte po mě název té nejlepší, protože tady taková není. Každá skladba je jedinečná a silně nadprůměrná. Fragile je jak už název napovídá křehké, ale rovněž nerozbitné krásou prorostlé album, které přišlo v pravou chvíli do správné doby.

Snake @ 06.11.2017 10:00:38 | #
Za jednoznačně nejlepší považuji závěrečnou nakládačku Heart Of The Sunrise, ale i skladby Roundabout a Long Distance Runaround jsou skvělé a obdivuji v nich především Squirovu basu. Docela se mi líbí aj čtyřka South Side Of The Sky - v ní se vždycky soustředím na Howeův unikátní styl a navíc, je tady pěkná a vzdušná mezihra. Jenom ty krátké vsuvky mi nějak nejdou pod vousy a z kolovrátku "We Have Heaven" bývám malinko nervózní.

Mám prastaré vydání od Atlantic, ale hraje opravdu pěkně. Čtyři a půl.