Reakce na recenzi:

- @ 29.09.2005

První živák Yes čerpá celkem logicky především z jejich tehdy aktuálního alba Close To The Edge a předcházejících Fragile a The Yes Album. Možná je škoda, že se zde neobjevují i nahrávky z prvních dvou alb. Navíc tu jsou dvě klávesová představení Ricka Wakemana - Firebird Suite (zpracování vážné hudby) a výňatky z jeho sólového alba. Kromě toho je zde i sólo Steva Howea (Mood For A Day). Těžištěm alba jsou ale skladby, v nichž hraje celá skupina. A vzhledem k tomu, že Yes jsou skvělí muzikanti, tak tyto koncertní verze v ničem nezaostávají za studiovými, ba naopak jsou někdy ještě lepší. To podle mě platí zejména o Heart Of The Sunrise, která je snad ještě skvostnější než na Fragile a Long Distance Runaround/The Fish, která je výrazně prodloužena a obsahuje hodně pěknou improvizaci a potom dechberoucí nástup Jona Andersona. Nejlepší skladbou na albu je ale podle mě čtrnáctiminutová verze Yours Is No Disgrace, ve které Steve Howe předvádí naprosto neuvěřitelný, velice rychlý, precizní a přitom stále smysluplný kytarový ohňostroj. Naopak trochu problém mám se Starship Trooper, kde se mi Würm zatím v žádné živé verzi nelíbil tolik jako na The Yes Album.