Gattolino - @ 11.02.2015 | #

Nechci se pouštět do nějakých rozborů tohoto výjimečného alba, předchozích 23 recenzí už to udělalo dost dobře za mně. Chci jen podotknout, že ač toto album bylo pro mne z Yesovské tvorby nejobtížněji přístupné, je mi po každém dalším poslechu bližší a bližší. Naprosto obdivuji odvahu, s níž po se rozpačitě přijímaném dvojalbu Tales (jinak ovšem pohádkově krásném) a obvinění z rozvláčnosti Yes odhodlali ignorovat kritiky, následovat své inspirace a vypustit ještě mnohem náročnější desku s tak dlouhými skladbami. Relayer je virtuózním a dobrodružným výletem do neznáma, při letmém poslechu může působit překomplikovaně a chaoticky, ale při pečlivém soustředění se odmění skvostným a nespoutaným, až jazzovým odvazem špičkových muzikantů. Tato deska se asi ani nedá oposlouchat.
Napadá mne, že to možná zapříčinila i absence milovníka krásných melodií Ricka, který by zde asi kapelu trochu přidržoval při zemi (i když jeho následná hra v Awaken vytvořila hudební klenot). A taky by mne zajímalo, jestli při poslechu Relayeru Bill Bruford trochu nezalitoval svého odchodu, protože tady by se možná vyřádil podobně jako u Crimsonů :-)))

Mayak @ 12.02.2015 17:53:56 | #
... veľmi stručne - najdôležitejší hudobný album/dielo môjho života.
Kedysi som to orientačne počítal ... len v priebehu strednej+vysokej školy a v období do mojej tridsiatky som "Relayer" počul vyše tisíc krát...
Nikdy by som naňho nepísal klasickú hudobnú recenziu ...
Je to totálny vrchol sofistikovaného a v svojej dobe i avantgardného art rocku. Fragmenty jazz rocku sú LEN v atmosfére "Sound Chaser" (aj to len zásluhou P.Moraza), "The Gates Of Delirium" a tobôž "To Be Over" nemajú vôbec nič spoločné s termínom jazz rock ...