Fan - @ 19.02.2010 | #

Tuto desku jsem si minulý týden poslech znovu po 20 letech a musím konstatovat, že se jedná stále o výbornou hudbu a čas ji vůbec neublížil.
Ve výše uvedeném nástrojovém obsazení je jeden nedostatek. Vždy jsem uvažoval, čím a proč se zvuk této desky liší. Je to tím, že Rick Wakeman kromě vynikajícího Polymoogu zde využívá zcela jedinečný a unikátní klávesový nástroj Birotron.
Tento ideový následovník Genesisovského Mellotronu byl vyvinut pod patronací právě Ricka a dodnes jsou na Světě dochovány pouze cca 4 exempláře tohoto nástroje.

Ale zpět k albu. Úžasné, jak po vrcholném Going for the one dokázali YES vykročit trochu jiným směrem. Autorsky a pěvecky vynikající Anderson jakoby vyvracel každým tónem slova jednoho rádoby kritika, který o něm v souvislosti s jeho koncertem na Colours v Ostravě napsal:


Anderson "no", Mercury Rev "yes"
Objektivně vzato, poměrně značná část návštěvnictva si opravdu užila sólové vystoupení ex-zpěváka artrockových Yes Jona Andersona. Ne už tak recenzent, pro kterého jsou Yes subjektivním ztělesněním hudebních nočních můr a Andersonův nyvý hlas jejich hlavním nositelem. Artrock byl už od počátku postaven jako slepá ulička a v tomto kontextu je dobře, že jsou 70. léta už dávno za námi.
Ondřej Bezr

Neubráním se úsměvu. Autor této recenze Ondřej Bezr zásobuje čtenáře idnes slepou uličkou, kterou je však jeho IQ a rozhodně ne hudba YES a celého art rocku.

ufolog @ 22.02.2010 12:09:57 | #
No a to najlepšie: ak sa ufológ považuje za Znalca kapely Yes preto (ako sám argumentuje, aby sme mu verili), že už stihol povymienať všetky možné verzie vydaní na všemožných médiách, dokonca obmenil aj tie tituly, koté mu nič nevravia, tak to nemá zmysel ani komentovať - súdny človek si urobí obraz sám (snobsto, hlúposť ?).

Ja sem se zaprvy nikdy nepovazoval a nepovazuju za zadnyho znalce. Poslouchani muziky je pro me hlavne zabava :-)
Pokud povazujes vymenu starsiho vydani za novy za pouhy snobstvi nebo hloupost, tak ti to neberu :-)
Vymenu starejch vydani za remastery povazuju z duvodu (vetsinou) lepsi zvukovy kvality za plne pochopitelny. Mam celkem kvalitni aparaturu a miluju spickovej zvuk:-)
Co se tyce vymeny starsich remasteru za jeste novejsi remastery, tak tam je to trochu komplikovanejsi a nekdy to opravdu moc cenu nema. I kdyz nekdy ma novejsi vydani remasterovanejch nahravech treba i lepsi zvuk nez vydani tech prvnich. Navic vydavatele novejsich vydani lakaj i na mnozstvi vsemoznejch bonusu - i kdyz to je taky dost diskutabilni. Vetsina bonusu stoji za houby.
Jeden z duvodu proc si kupuju novy vydani je ale i ten, ze se mi libej obaly - napr. posledni vydani Led Zeppelin jsem si koupil prakticky jen proto, ze nadherny paper sleeves nadherne kopirujou originalni obaly LP desek.

Dalsi celkem podstatna vec je i ta, ze vetsinu starsich vydani prakticky vzdycky prodam za cenu stejnou (ne-li vyssi) nez jsem ji kdysi koupil, resp. za cenu stejnou nez me vyjde lepsi-novejsi vydani.

No a ted si predstav, ze uz ani ty remastery mi casto nestacej a uz par let prechazim na SACD, DVD-A, a mam i spousty HQ vinylu. Respektive u spousty kapel mam nekolikery vydani na vsemoznejch nosicich.

Nekdo proste sere prachy do aut, nekdo do zenskejch, nekdo do hadru, nedo do minci nebo znamek.
Lidi sou ruzny a ruzny konicky maj, jeden ma rad holky, druhej zase vdolky (Prazsky Vyber).


Tvuj Snob a Hlupak :-))