Reakce na recenzi:

horyna - @ 16.06.2016

Mimořádné album, mimořádné kapely. Takto stručně lze charakterizovat desku, jež čítá jednu jedinou píseň trvající přes 50-minut, rozdělenou na 12 partů snadno splňující i ta nejnáročnější kritéria, týkající se progresivního uchopení daného tématu. Dalo by se napsat, skrytá lahůdka inteligentní rock-metalové větve jedinečných rozměrů a hlavně jedinečné atmosféry. Kapela, která si vydobyla svůj status nesmrtelnosti především artově laděnou lahůdkou z 91, nazvanou Parallels, na níž zůročila všechny svoje představy a nabité zkušenosti v plném měřítku a obecenstvu tak předložila, zcela svojské pojetí progresivního žánrů jako takového. Že už není vývoje vpřed v tomto daném stylu potvrdila deska následující Inside Out, aby s překopanou sestavou a velkou změnou identity, za tři roky přišla na trh s totuto ojedinělou kolekcí. Velká změna je cítit hned z prvních tónu alba, charakterizuje ho zcela svojský a novátorský, strojově chladný až technokraticky zmanipulovaný zvukový part a kompoziční industriální proces vůbec, velké odosobnění přesto nepůsobí nijak rušivě či odtažitě. Tři hlavní persony a poznávací to znamení souboru zůstali, hlavní lídr, kapelník a kytarista, skladatel Jim Matheos, nezaměnitelná pěvecká persona Ray Alder i motor kapely, zcela ojedinělý a technicky mimořádně vybavený bicman Mark Zonder, se svou krásně nazvučenou plejádou přechodů a hlavně skvostnou technikou hry na činely.

Tato předlouhá a mistrně dělená, členitá kompozice, nepředstavuje zhola žádný problém týkající se pojmutí materiálu na jeden zátah, čí případné nesoustředěnosti. Je skvostně proaranžovaná a obsahuje nezpočet zajímavých motivů. Uvozuje ji šerý svit akustických kytar na pomezí vpádu do temného města světů. Neustále přítomná pojící nit alba, se jím rafinovaně proplétá a my si vychutnáváme bohatost zkomponovaných momentů, různé krkolomné přechody a silové modernistické uchopení. Občas zkreselný, jindy zase křišťálově čistý Adlerův vokální projev, jasně čitelná baskytara, kombinačně zajímavá Matheosova hra brázdící temnotu svými technoriffy, bicí se potulně pohybují kolem a svojí neutuchající nádaditostí dodávají skladbám na patřičné síle i entuziasmu, nechybí ani ezoterické vložky dotvářející onu vycizelovanou atmosféru. Písně nepostrádají artovou stavbu, progresivní hody bude posluchač zažívat celou dobu trvání hudebního toku, dokonce se do takto obsahově nahuštěného celku propasíruje i bolestně elegická až romanticky vyznívající balada.

Když k tomu všemu přidáme špičkový zvukový zábal od Terryho Browna, o skutečný zázrak je postaráno.