Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.11.2016

Tahle deska je pro mne skutečnou lahůdkou, v době kdy vycházela, jsem si koupil aktuální číslo německého časipusu Rock Hard a v něm přibalené cd výběru kapel, které právě vydávali svá alba, obsahoval i ukázku z nových F. W. Kvalitně namlsán předchozí úvatnou A Pleasant... jsem byl zvědav i na jejího nástupce, že půjde o těžký kalibr bylo jasné s prvními reporty ze studia či z ukázkové písně One. Ona i celý album, jsou zasazeny do hodně moderního zvukového hábitu, v němž dnešní technologie a lidské odcizení, jdou ruku v ruce a ovládají zbylý prostor vytýčený pro lidskou rasu k přežití. Albový koncept, texty, obálka i ona futuristická atmosféra, to vše směřuje k tomuto nezáviděníhodnému konci. Obrazotvornost a představivost myšlenkové formy páně Matheose zde dosahuje svého absolutna.

Depresivno vyvěrající na povrch skrze intro Disconnected (Part 1)- doslova vhání na mysl posluchačovi skryté pochybovačské a trudomyslné útvary. Když se k nám přiřítí One- v níž Zonder mění rytmy, computer systém vytváří hlukové stěny a riffující kytarová plocha zcela neznámé barvy a hudební hustoty tímto dokladuje onu zničující metodu lidskému pokolení.
Matheosovo působení v písni So- je mistrné, lehkonohé přechody do akustična a oduševněle intonující Adler, bicí baterie v pohotovosti, to vše a ještě mnohem více působí jako démon z budoucího světa. Velice kvalitní strukturovaná záležitost.
Pieces Of Me- se s námi od samého počátku nemazlí, tempo je ostré, Mooreův programing a kolotoč riffu, vytváří spolu vír neutuchající destruktivní vášně, na podvědomí ovšem nepůsobí vůbec rušivě, ba naopak, katarzní charakter je očekáván. V půli se skladba posouvá do dalšího plánu, stavba je vysoce progres a Adler v pochodovém tempu cituje slova s patřičným opovržením, to vše v dominanci chaldivé zvukové kulisy. V mladším věku jsem píseň nenáviděl pro její moderní uchopení, v dnešních dnech mluvím zcela opačně.
Konejšivé tóny páte Something From Nothing- dovolují patřičně uklidnit rozvířené emoce, pomalu se tu staví katedrála z pocitů, vše nabývá postupně na síle a intenzitě, moderní technologie opět dostává solidní prostor, přesto akustické vydechnutí nám dává jasně na srozumněnou, že i takto chladná hudba vychází ze srdce patřící lidské bytosti, tempo zrychlí, Mark pevně drží rytmus a nástup blahoslaveného refrénu zanechává stopu více než výraznou.
Nejdelší skvost Still Remains nořící se zvukem sonaru na svůj povrch, prostupuje několik vrcholných momentů, stačí dobře poslouchat a rázem dojdete k tvrzení- když kvalitní prog rock/metal, pak F. W. této doby, tohoto modelu.
A jsme opět na začátku, část druhá má ještě silnější hypnotický účitek než její vstupní kolegyně, tolik Disconnected (Part 2).

Už poněkolikáté byli Fates Warning na svém tvůrčím vrcholu, leč méně přístupní a méně populární než jejich souputníci, přesto kreativnější a v emotivním spektru nezkonale bohatší. Fantazie.