Reakce na recenzi:

Judith - @ 27.12.2022

World of Adventures
Tři dny se naše loď kymácela ve vlnách, než nám příboj dovolil přirazit k břehům. Po celý ten čas z ostrova vycházela podivná záře a ozývalo se rytmické dunění, které však neznělo nijak zlověstně, a jakmile se naše nohy dotkly zářivě bílého písku, měl jsem na okamžik dojem, že se nad linií vody objevila smaragdová slavobrána. Vzduch byl prosycen mocnou energií. Šli jsme za zvukem a brzy objevili stezku, jež nás dovedla k místním obyvatelům. Ostrované se odívají do zářivých barev, jejich šat je zdoben nepravidelnými kruhovými vzory a týž tvar mají i šperky, které nosí muži stejně jako ženy. Přivítali nás přátelsky, třikráte nechali kolovat dýmku. Na sklonku dne došlo k výměně darů: posádka přijala květinové věnce a nová jména, zatímco místní si vplétali do vlasů zrcátka. Patrně považují našeho kapitána za inkarnaci jakéhosi jejich ztraceného božstva – vzrušeně si mezi sebou šeptali, že nastává nový věk, a celý zítřek má být zasvěcen oslavám.

Atomic Prince
Hlavním rituálním nástrojem je elektrická kytara. Od rozbřesku probíhá veliké klanění, jehož se všichni účastní s neskrývaným potěšením. Džungle za oltářem, kde šestistrunnému božstvu vydatně přisluhují klávesy s basou, se jemně vlní do rytmu a ostrované jeden po druhém upadají do zvláštního mátožného stavu. Náhle hudba ztišuje. Našlapuje kolem mne jako šelma, protahuje si drápky a chvílemi slastně kňučí. Cítím, že mne opouští síla jí odolávat. Uléhám na notně již podupaný pažit a kytara ukazuje svou akustickou tvář. Dlouhé prsty zručného hráče mi sahají přímo do duše.

Go West Judas
Dnes nám ostrované vyprávějí o své historii. Vše se opět odehrává prostřednictvím hudebních nástrojů. Dějepravec provází svůj výklad mohutnými gesty, přibyly bicí, kytara zní více naléhavě a klávesy mají znatelně temnější tón. Je to poněkud zdlouhavé, ač nesporně barvité – všechny ty bitvy a výpravy… Cítím, že jsem syt společnosti. Nechávám všechny hlasy za sebou a pod rouškou soumraku se šplhám na nedaleký pahorek, jediné vyvýšené místo ostrova. Svěží vzduch mi plní plíce a líčení dramatických zvratů doléhá už jen zdálky.

Train to Nowhere
Inkoustová obloha je potřísněna hvězdami, které nepoznávám. Jsem raněn steskem a nořím se do vzpomínek. Všechny ty prázdné tváře na nádraží, linie kolejí klamně slibující, že se jednou opět setkáme, měkká křivka obzoru, stále více před mým zrakem rozmazaná… Chybí mi domov, který jsem nikdy neměl.

Oblivion Road
Musel jsem klopýtnout, jak jsem se vydal zpátky k ostatním. Ztrácím rovnováhu, nevím, kde jsem. Obklopují mě podivné táhlé skřeky, prolínající se se zlověstným chrastěním – tenhle ostrov je tak zatraceně zvukomalebný! Mám ho už plné zuby, on však se mnou zdaleka neskončil.

Theme for a Hero
Jdu už pátý den. Po obloze plují písečné ostrovy a mezi nimi se proplétají pestrobarevné ryby. Muselo to být v té vodě. Naučil jsem se slušně potápět, občas mám dojem, že mi rostou žábry. Krajina je nyní otevřená a plochá, všechny vodopády jsem nechal za sebou. A pořád mi něco zní v uších, chvílemi se objeví známý motiv, zalaškuje s mou pozorností a zase zapadne, jen co si v elegantní otočce vymění místo s novým dráždidlem. Tato fáze cesty je klikatá, a přece jaksi monotónní. Když to však nejméně očekávám, přichází zvrat.

Temple of the Snakes
Krajina se zužuje a tvrdnou jí rysy, je nyní ocelově šedá a ční nade mnou jako průchod do jiné dimenze.

My Cosmic Lover
Ocitám se v byzantském chrámu. Ikony se matně lesknou v mihotavém světle svíček, k nimž neznámá ruka náhle přičaruje dort a zakřičí: Překvapení! Není to moje oslava, přesto se cítím vítaný. Tančíme – už zase. Všimnu si na druhé straně místnosti upřeného pohledu. Následuji jej... Vede mě do jiného prostoru. Ten je velmi stísněný, ale i tady se vše raduje a vše mne vítá. Náramky na jejích kotnících jemně cinkají. S údivem zjišťuji, že již nemám žádné tělo, to mi však nebrání tančit dál.

The Wonder Wheel
Příliv mě vyplavil na pobřeží. Zdálky doléhají podivné ozvěny, znějí cize a jaksi osudově. Sbírám všechny síly a upírám pozornost do dálky, odkud se ke mně blíží žhnoucí trs nějaké neznámé hmoty. Vycházím mu vstříc.

Big Puzzle
Probouzím se ve své posteli, dům však nepoznávám. Vybavují se mi ale kupodivu jména a tváře. Musel to být opravdu divoký večer. Z kávovaru na mě vyskočí leguán a někdo mi zpřeházel celou sbírku cédéček, sekce art rocku je doslova na jedné hromadě. Mezi prsty mi vrže písek, jak jdu do koupelny. Pomalu se seznamuju s tím rozšklebeným týpkem, co na mě zírá ze zdi, když se těžítko mé pozornosti opět překotí a já padám naznak. Parkety se mění v palubní prkna, písek propadává hodinami, týdny a roky, v mysli zběsile rotují vzpomínky a cítím, jak mi raší plnovous. Posádka už je kompletní, všichni ostrované nakonec přestoupili na naši víru a pár se jich s námi nalodilo – vidím i elektrickou kytaru. Tahle plavba bude ještě dlouhá. Kapitán zpěvavým hlasem velí zdvihnout kotvu.