Flower Kings, The - Back In The World Of Adventures (1995)

World of Adventures
Tři dny se naše loď kymácela ve vlnách, než nám příboj dovolil přirazit k břehům. Po celý ten čas z ostrova vycházela podivná záře a ozývalo se rytmické dunění, které však neznělo nijak zlověstně, a jakmile se naše nohy dotkly zářivě bílého písku, měl jsem na okamžik dojem, že se nad linií vody objevila smaragdová slavobrána. Vzduch byl prosycen mocnou energií. Šli jsme za zvukem a brzy objevili stezku, jež nás dovedla k místním obyvatelům. Ostrované se odívají do zářivých barev, jejich šat je zdoben nepravidelnými kruhovými vzory a týž tvar mají i šperky, které nosí muži stejně jako ženy. Přivítali nás přátelsky, třikráte nechali kolovat dýmku. Na sklonku dne došlo k výměně darů: posádka přijala květinové věnce a nová jména, zatímco místní si vplétali do vlasů zrcátka. Patrně považují našeho kapitána za inkarnaci jakéhosi jejich ztraceného božstva – vzrušeně si mezi sebou šeptali, že nastává nový věk, a celý zítřek má být zasvěcen oslavám.

Atomic Prince
Hlavním rituálním nástrojem je elektrická kytara. Od rozbřesku probíhá veliké klanění, jehož se všichni účastní s neskrývaným potěšením. Džungle za oltářem, kde šestistrunnému božstvu vydatně přisluhují klávesy s basou, se jemně vlní do rytmu a ostrované jeden po druhém upadají do zvláštního mátožného stavu. Náhle hudba ztišuje. Našlapuje kolem mne jako šelma, protahuje si drápky a chvílemi slastně kňučí. Cítím, že mne opouští síla jí odolávat. Uléhám na notně již podupaný pažit a kytara ukazuje svou akustickou tvář. Dlouhé prsty zručného hráče mi sahají přímo do duše.

Go West Judas
Dnes nám ostrované vyprávějí o své historii. Vše se opět odehrává prostřednictvím hudebních nástrojů. Dějepravec provází svůj výklad mohutnými gesty, přibyly bicí, kytara zní více naléhavě a klávesy mají znatelně temnější tón. Je to poněkud zdlouhavé, ač nesporně barvité – všechny ty bitvy a výpravy… Cítím, že jsem syt společnosti. Nechávám všechny hlasy za sebou a pod rouškou soumraku se šplhám na nedaleký pahorek, jediné vyvýšené místo ostrova. Svěží vzduch mi plní plíce a líčení dramatických zvratů doléhá už jen zdálky.

Train to Nowhere
Inkoustová obloha je potřísněna hvězdami, které nepoznávám. Jsem raněn steskem a nořím se do vzpomínek. Všechny ty prázdné tváře na nádraží, linie kolejí klamně slibující, že se jednou opět setkáme, měkká křivka obzoru, stále více před mým zrakem rozmazaná… Chybí mi domov, který jsem nikdy neměl.

Oblivion Road
Musel jsem klopýtnout, jak jsem se vydal zpátky k ostatním. Ztrácím rovnováhu, nevím, kde jsem. Obklopují mě podivné táhlé skřeky, prolínající se se zlověstným chrastěním – tenhle ostrov je tak zatraceně zvukomalebný! Mám ho už plné zuby, on však se mnou zdaleka neskončil.

Theme for a Hero
Jdu už pátý den. Po obloze plují písečné ostrovy a mezi nimi se proplétají pestrobarevné ryby. Muselo to být v té vodě. Naučil jsem se slušně potápět, občas mám dojem, že mi rostou žábry. Krajina je nyní otevřená a plochá, všechny vodopády jsem nechal za sebou. A pořád mi něco zní v uších, chvílemi se objeví známý motiv, zalaškuje s mou pozorností a zase zapadne, jen co si v elegantní otočce vymění místo s novým dráždidlem. Tato fáze cesty je klikatá, a přece jaksi monotónní. Když to však nejméně očekávám, přichází zvrat.

Temple of the Snakes
Krajina se zužuje a tvrdnou jí rysy, je nyní ocelově šedá a ční nade mnou jako průchod do jiné dimenze.

My Cosmic Lover
Ocitám se v byzantském chrámu. Ikony se matně lesknou v mihotavém světle svíček, k nimž neznámá ruka náhle přičaruje dort a zakřičí: Překvapení! Není to moje oslava, přesto se cítím vítaný. Tančíme – už zase. Všimnu si na druhé straně místnosti upřeného pohledu. Následuji jej... Vede mě do jiného prostoru. Ten je velmi stísněný, ale i tady se vše raduje a vše mne vítá. Náramky na jejích kotnících jemně cinkají. S údivem zjišťuji, že již nemám žádné tělo, to mi však nebrání tančit dál.

The Wonder Wheel
Příliv mě vyplavil na pobřeží. Zdálky doléhají podivné ozvěny, znějí cize a jaksi osudově. Sbírám všechny síly a upírám pozornost do dálky, odkud se ke mně blíží žhnoucí trs nějaké neznámé hmoty. Vycházím mu vstříc.

Big Puzzle
Probouzím se ve své posteli, dům však nepoznávám. Vybavují se mi ale kupodivu jména a tváře. Musel to být opravdu divoký večer. Z kávovaru na mě vyskočí leguán a někdo mi zpřeházel celou sbírku cédéček, sekce art rocku je doslova na jedné hromadě. Mezi prsty mi vrže písek, jak jdu do koupelny. Pomalu se seznamuju s tím rozšklebeným týpkem, co na mě zírá ze zdi, když se těžítko mé pozornosti opět překotí a já padám naznak. Parkety se mění v palubní prkna, písek propadává hodinami, týdny a roky, v mysli zběsile rotují vzpomínky a cítím, jak mi raší plnovous. Posádka už je kompletní, všichni ostrované nakonec přestoupili na naši víru a pár se jich s námi nalodilo – vidím i elektrickou kytaru. Tahle plavba bude ještě dlouhá. Kapitán zpěvavým hlasem velí zdvihnout kotvu.
reagovat

hejkal @ 28.12.2022 05:08:45
Neoprog nepatrí medzi moje preferované štýly, ale tento album som si obľúbil a rád si ho vypočujem aj v súčasnosti.

zdenek2512 @ 28.12.2022 10:29:06
K Flower Kings jsem se dostal přes bubeníka Hasse Bruniussona, který hrál v Samla Mammas Manna, takto švédské avantgardní skupině patřící k Rock In Opposition. Jinak neoprog taky nepatří k mým oblíbeným žánrům, ale recenzi jsem si rád přečetl.

Judith @ 28.12.2022 11:02:27
Já se k TFK blížím pozpátku, napřed jsem si poslechla něco z novějších desek, hm hm, potom období kolem roku 2000, tam mě to zaujalo, pochopila jsem, že směrem k prameni tahle řeka houstne, a taky že jo - hned první skladba je kostka Maggi, z které by šel navařit plný hrnec... Začala jsem včera album poslouchat několikrát, zkraje jsem po první skladbě měla prostě dojem, že jsem dostala celý chod a jsem plná. Hotový svět, kulatý a zářivý, se s tim smiř. Chytrý a poučený, to je moderní prokletí, ale svěží a chrumkavý. Oni vědí, co dělají - tady to rozbalíme, tady přitvrdíme, tady dolijeme sirup (z Train to Nowhere trnou zuby), a jistěže tam musí být rozmáchlé plochy a hravé barvy a těžší kovy a nějaký ten vesmír... ale zjevně je to baví a mě to nakonec chytlo taky. Souhlasím s dalšími recenzemi, že místy kapánek přetáhli délku. Stardust We Are pro mě zatím zůstává nepokořen, už kolik neděl vězím v základním táboře, ale hyn sa hukáže! Asi bych měla dostudovat, co je to ten neoprog. Nejspíš to bude nápis nad dveřmi té hospody, co jsem v ní pečená vařená (a šťastná), jen jsem zatím došla vždycky poslepu. Jdu hledat ňáký mapy.

zdenek2512 @ 28.12.2022 12:29:39
Judith: vyzkoušej první dvě desky skupiny Samla Mammas Manna, hraje tam bubeník od Flower Kings. Hlavní postavou je klávesák Lars Hollmer. Jejich desky Samla Mammas Manna a Maltid jsou pro mě pecka.

Zdravím všetkých fanúšikov tejto skvelej stránky.
Ja som Adam, som tu úplný nováčik a rozhodol som sa tiež prispieť
svojimi dojmami a pocitmi z niektorých kapiel.

Keďže najradšej počúvam progresívný rock a metal, rozhodol som sa,
že moju prvú recenziu napíšem o kapele tohto štýlu.

Možno sa pýtate prečo prvá recenzia na: The Flower Kings ?
Samozrejme, že moje obľúbené skupiny sú: Rush, Yes, Pink Floyd... ale
tie si nechávam na neskôr. Toto beriem ako takú prípravu.

K The Flower Kings som sa dostal cca. pred dvoma týždňami
(ja viem, na recenziu je možno ešte skoro) úplnou náhodou.
Bol som už takpovediac „pre-počúvaný“ z už zmienených kapiel
a rozhodol som sa, že si skúsim vypočuť niečo nové. Tak som zapol
progboard a prvá recenzia na ktorú som natrafil bola Banks Of Eden.
V recenzii ma zaujali hlavne časti ako, „mistři melancholie i techniky zároveň“,
„dlouhominutové eposy“, „kilogramy kytarových sól“, tak som si povedal
prečo to neskúsiť.

Najskôr som si o kapele niečo našiel. Pri jednom zistení, a tým bolo, že skupina je zo Švédska
ma to hneď spojilo s druhou kapelou, ktorej národnosť je tiež švédska - Opeth, moji veľkí
obľúbenci. Ďalej to bolo zistenie, že zakladateľ skupiny, Ronnie Stolt, mal
v dobe vydania albumu už tridsaťosem rokov. Gitarový veterán, ktorý už má niečo za sebou.
Tak som teda naťukal do youtube The Flower Kings a pustil sa do počúvania.

Už po prvej skladbe World Of Adventure, ktorá ma mimoriadne nadchla som bol rozhodnutý.
Vypočujem si aj iné cédečka a uvidím... neoľutoval som. Po vypočutí celého albumu (asi
päťkrát) som prišiel na zistenie, že na ňom, „aj keby som sa postavil na hlavu“, nenachádzam slabšie miesto.
Je to niečo nové, sú to výborní muzikanti a Ronnie je dobrý spevák. Nechcem hodnotiť
jednotlivé skladby, album na mňa urobil dojem ako celok, no ak by som mal vypísať
moje najobľúbenejšie, tak by to boli: World Of Adventure, Atomic Prince/Kaleidoscope,
Train To Nowhere a Big Puzzle. Tým sa pre mňa začala nová etapa v hudbe.

To je asi všetko, čo by som k tomu dodal, hodnotenie je teda jasné.

P.S.: Nemám ešte napočúvanú celú ich tvorbu (zatiaľ som pri Unfold The Future),
no v budúcnosti plánujem pridať aj ďalšie recenzie.
reagovat

horyna @ 25.08.2016 19:24:45
Adam6: vítej artový specialisto:-) díky za zmínku prvních F.K. překrásné desky, kterou cesta králů květin teprve začíná, kapelu mám mega rád 4,5* s přehledem, můj názor,můj pocit.

kamila @ 26.08.2016 05:00:38
adam 6: jestli se nepletu, je tu řeč o mojí práci s albem Banks of Eden :) :) a vypadáto, že jsem dostala další neznalou dušičku na zcestí mnohabarevné hudby milovaných květinových králů. A tak tedy vitaj chlapče a potěšení na mé straně, nejen z teho, že tě tato hudba učinila šťastným. Plné bodování chápu, udělila bych taky a nenech se zvyklat zdejšíma komentářama, který chtěj doporučovat jak má kdo co vnímat a cítit, svůj mustr máme po svém :) Emoce a city jsou vlastní každému z nás, jen dávkování má jedinec nastavené jináč.

Adam6 @ 26.08.2016 13:11:45
Ďakujem Vám obidvom za reakcie.

kamila: áno ide presne o spomínanú recenziu, takže Vám patria všetky zásluhy za to že počúvam F.K. Ešte raz vďaka.

kamila @ 26.08.2016 19:40:11
Adam6: tvé uznání a zájem mě těší, co teda říkáš na další hudební práce tohohle souboru? Spokojenost pokračuje?:) Piš rozhodně dál ráda si přečtu názory mladého člověka na oblíbené Opeth, I.Maiden, Yes, Rush, snové divadelníky, nebo Friedmanovy megadéty:)

Adam6 @ 28.08.2016 04:55:57
Už mám zvládnuté dvoj-CD Unfold The Future a povedal by som že spokojnosť s FK nepokračuje ale rastie :D

Balů @ 01.09.2016 21:30:28
Zdravím Adam6

V tvé recenzi padla zmínka o Opeth.

A co říkáš jejich blížencům Katatonia.

Mám rád jejich alba:

Last Fair Deal Gone Down a Viva Emptiness.
-:)

EasyRocker @ 02.09.2016 05:11:45
Nezbývá než popřát, ať chuť k psaní a poslechu čarodějné hudby vydrží...

Adam6 @ 03.09.2016 17:23:56
V prvom rade Vám ďakujem obom za reakcie :)

Balů: Nemám ich tvorbu až tak napočúvanú, vlastne jediné CD ktoré som počul bolo práve Last Fair Deal Gone Down. Nie je to zlé, ale až tak ako opeth ma to za srdce nechitilo

EasyRocker: vďaka a dúfam že vydrží

Už je to pekných pár rôčkov, čo ma prepadla túžba po doplnení si vzdelania z luhov a hájov neoprogu, ktorý ma vždy rýchlo odradil (pozdravujem Marillion). Deväťdesiate roky a Severná Európa boli pre mňa nepoznanou zemou, nuž som sa niekedy počiatkom nového milénia vrhol na všetky tie Anekdoteny, Tangenty, Wobblery atď. a výberovým spôsobom som si zohnal vzorku od každého. Na Flower Kings som čítal toľko ospevných reakcií, že som jedného dňa neodolal a kúpil som si tento „druhý debut“, reku, nech viem, čo sa v 90. rokoch považovalo za „progresívne“.

Od prvých tónov skladby World of adventures som mal jasno. Je to moderné, je to kompilačne ukotvené vo svojich art rockových vzoroch a hlavne, znie to sviežo! Keby v pozadí neznela relatívne komplexná hudba, zvádzalo by to k myšlienke, že by sa to dalo púšťať do rádií, tak dobiedzavé sú melódie lemujúce spievané i nespievané pasáže. Kto nezačuje Genesis, ten má najvyšší čas buď doplniť základné rockové vzdelanie alebo navštíviť ušného doktora. Samozrejme, dominujú klávesy, i keď gitarové plochy sú tiež štedré (Atomic Prince-Kaleidoscope). Keď k tomu prirátame obligátne dychy (flauta, saxofón), dostávame kusisko starosvetskej muziky, na ktorú fanúšik 70. rokov rád spomína. Veľmi kvitujem, že kapela dokáže tvrdo rockovať a neskĺznuť k metalu (ďalší neduh súčasnosti), viď „párplovské“ tiky v Go west Judas. Balady neopomínajú melancholické účinky antidepresív (Train to nowhere). Nechýba pocta Canterbury (Oblivion road) a všetko uvedené sa následne opakuje v ďalších skladbách až do konca. Pravda, pribudne tu psychedélia The wonder wheel, tam King Crimson (Big Puzzle), však netreba zabudnúť na nič, čo tu už niekedy bolo a môže sa využiť v prospech veci.

Jedinú chybu albumu, trvanie, pripisujem dobovému kúzlu - dĺžke cédéčka. Namiesto zocelenej dosky sa vtedajší (o dnešných škoda vravieť, tým je jedno CD málo) artrockeri nevedeli odtrhnúť od závislosti dokazovať, koľkože dlhometrážnych skladieb vedia polepiť behom nahrávania. To nie je obdivuhodná schopnosť, ale očividná neschopnosť podriadiť svoje schopnosti nejakej miere podporujúcej zámer, a teda spraviť to, čo je pre kompozíciu „ambiciózneho“ rocku podstatné – vyjadriť myšlienku i pocit bez zbytočných opakovaní. V literatúre tomu nadávame „umenie škrtať“.

Back in the world of adventures je pre mňa veľmi príjemným prekvapením, ktoré si rád vypočujem, keď sa potrebujem pozitívne naladiť. Cítiť z neho nadšenie z hrania a radosť z hrajkania sa so skladbami, to všetko zaobalené do osviežujúceho soundu. Keď neoprog, tak takto.
reagovat

PaloM @ 08.04.2013 15:13:52
hejkal: dobové kúzlo a dĺžka CD, to je problém, ktorý si niektorí umelci umelo vytvorili. Zabudli, že Herbert von Karajan navrhol preto takú dĺžku, aby vošla na jeden disk celá Beethovenova symfónia. Iní to vzali opačne: keď máme 80 minút, treba to zaplniť.
Posledné roky ten pomýlený trend ustúpil. Buď sú prevažne dĺžky mierne cez 50 minút alebo ako na starých LP. Tu platí príslovie: menej je rozhodne viac. Česť výnimkám, čiže ak dielo stojí za dĺžku cez 70 minút.

Jarda P @ 08.04.2013 15:47:34
"Kapela dokáže tvrdo rockovať a neskĺznuť k metalu" je důvod, proč jsem o kompletní Flower Kings zahrnul do své sbírky. I když pro délku desek (a hlavně v případě 2CD edic) je někdy těžké to doposlouchat v celku. Pro mě severská kapela nr. 1.

Brano @ 08.04.2013 17:58:16
-vyjadriť myšlienku i pocit bez zbytočných opakovaní". A práve opakovanie je matka múdrosti! :-)Práve to na týchto kapelách milujem,že mňamkavé orgastické pasáže sa opakujú a môžem si ich vychutnať znovu a znovu.Počas takej 30 minútovej epickej megaskladby ledva čakám,kedy sa to mňam mňam zopakuje.Ach jó,to je ono! Inak,recenzia je fajn,potešila ma.

hejkal @ 08.04.2013 18:06:42
Brano - to mám rád aj ja, myslel som to trošku inak. Iné je mať celok, ktorý spájajú nosné motívy (i opakované), ktoré graduje (opakovaním rozvíjajúcich sa tém) a iné je mať skladbu pre skladbu, napájať jeden zbytočný motív za druhým, ktorý dielo nikam neposúva, iba kamufluje fakt, že chcú inštrumentalisti po desiaty krát ukázať, že nacvičili aj takéto stupnice.

Brano @ 09.04.2013 10:32:43
hejkal:Jasné,pochopil som.Dík za vysvetlenie.Napíšeš niečo aj o ďaľších albumoch TFK?Napr. taký Retropolis,alebo Stardust We Are rozhodne stoja za zmienku.

hejkal @ 10.04.2013 18:09:22
Brano - nenapíšem, pretože iné CD od kapely nevlastním.

Tohle album bylo první od Floweru co jsem slyšel. Tohle album taky bylo jedno z prvních art-prog-rockových alb co jsem slyšel. A líbí se mi dodnes. Ty krásné jednoduché melodie mne dojímají a rozveselí. Stoprocentne pozitivní nálada téhle hudby není hraná. Já jim to proste verím. Tohle album je pomerne dlouhé, ale neobsahuje žádnou vatu. Opravdu moc pekné písnicky (opravdu písnicky i když mají více než deset minut) to kdysi Floweri umeli moc dobre.
Hodne moc mrzí jak hluboko Floweri klesli na posledních dvou albech. Poslední alba jsou pravý opak starších. Samá vata a žádná zábava.
reagovat

Mohyla @ 23.08.2011 10:33:35
S tým, čo píše suchos súhlasím a ja im to tiež verím, výborný album!