Reakce na recenzi:

horyna - @ 28.06.2016

Další obr projekt kapely Flower Kings, druhý v pořadí nese jméno Flower Power. Že se jedná o skutečnou artovou lahůdku netřeba fanouškům kapely zdůrazňovat, pro ty jež tvorbu těchto seveřenů neznají vůbec, nebo pouze okrajově, je nutno zdělit, že se jedná o těžký a neprostupný oříšek jejich diskografie. Spolu s alby Stardus We Are a i částečně Paradox Hotel, pro mne představuje (spíše představoval) nejtěžší kolekci, jejímž nitrem se prokousat vyžaduje od posluchače dostatek porozumnění, chuť vše pochopit a vstřebat, množství následných poslechů i krátkých nástřelů alba a hlavně velkou časovou rezervu.
Sestava zůstala z dřívějška nezměněna, jen pro Roineho bratra Michaela Stolta obsluhující basovou kytaru je to poslední album. Od příště už bude velet těžkým strunám Jonas Reingold.
Deska je rozdělena na dvě části, dva disky, z nichž první obsahuje hodinovou skladbu členěnou do 18 podskladeb a dále tři instrumentální věci.
Druhý disk, to už jsou klasické písně flavrů, 10 tracků, tak jak je zná člověk třeba z Retropolis. Ještě se zmíním o časech alb, oba disky se pohybují okolo 70 minut. Takže je toho opravdu požehnaně, zhůru do boje:-)

Úvodní hodinový monolit, jež je naštěstí takto rozčleněn, pomáhá posluchači svými oddělitelnými tracky se ve skladbě mnohem lépe orientovat. Nebudu píseň popisovat jako celek, ani všechny její části, tohle není školní elaborát, nakouknu pod pokličku pouze některým zvlášť chutným kouskům.
Temná třetí skladba Business Vamp- opředena zvlaštním tajemnem Bodinových klavírních pochodů a hvízdajících kláves, obsahuje spoustu skvělých melodií a silně expresivní Stoltův vokální přednes, nástrojové zvraty a vrcholy, padající do teskných romantických poloh spolu skvělě kontrastují. Chvílemi zatěžkaně, přesto velmi svižně zní instrumentální pátá Attack Of The Monster Briefcase. Stoltův lyrický přerov v sedmé Did I Tell You- učaruje hned s prvními poslechy, bicí vytváří tichý pochodový rytmus, Stolt sází krásná sóla a subtilní atmosféra je okouzlující, to ovšem člověk netuší že hned v následující osmé,"zahradě snů"- toto všechno je ještě znásobeno, ovšem přednes Hasseho sytým vokálem, vytváří ještě více uhrančivý moment, deroucím se pod citový povrch, laskomina prvního stupně. Po utržené ze řetězu deváté Don't Let The d'Evil In přichází hudební femoném desky, skladba Love Is The Word- nejprve zaútočí drsným nástupem sekaných rytmů a expodující zvukovou koláží, aby melodický přerod v jednoznačně originální (ta basa) stavbě písně, obsahuje plno mimořádných nápadů, sto udržet naše uši na pozoru, naprostý gejzír hudební nápaditosti. Ezotericky nábožný je třináctý kus Dungeon Of The Deep, to následující, barovým piánem provázející Indian Summer- medituje ve vzpomínkách časů minulých. Velké okamžiky na nás číhají prostřednictvím šestnáctém tracku alba, niterné, přesto velkolepě vypovědní Gardens Revisited. Volně stojící instrumentální závěr alba Astral Dog- představuje hloubavě položenou, krásnou a volně plynoucí plaletu květinových umělců.

Oduševnělým entrée široké palety barev začíná jedna z nejlepších skladeb desky, zahajovací část druhé části Deaf, Numb & Blind- uvozující kytarová melodie nepostrádá originalitu uchopení i značné novum stylu F.K., z niž budou pánové vycházet i na dalších deskách, perkusní vpády a kytarové ornamenty, doplněné vzrušující exotickou melodií posouvají skladbu do dalších segmentů, Stolt čaruje nejen skvělé nápady skladatelské, ale jeho vokální poloha, držící se linie instrumentální je prostě ukázková. Následný basový běh a nejspíš imitovaná foukací harmonika způsobí přerod do fusion vod a mi ne a né se dostatečně namlsat. Orientem vonící počátek Stupid Girl- má poté spíše uhrančivě free charakter, to třetí Corruption- tvořena zásobárnou perkusních tónů, zvuků a úderů, svou svižnou dravostí prostě bavit musí. Originální každým coulem je pátá Psychedelic Postcard- svými zvuky, tempovými legráckami a silně humorným vokálním zkreslením, posouvá naši mysl někam ke konci psychadelických šedesátých lét. Fröbergova Magic Pie- skýtá jeden z oduševnělých vrcholů alba- Bodinovy nápady, klasická kytara, zpěv ptáků, sbory a basová figura, to vše pomáho k Hasseho jedinečným vokálním kreacím plným touhy a přesvědčení, že lépe tato skladba prostě podat nejde. Ovšem jejich osm minut nám dává na vědomý, že zlom a přerod v ještě emotivnější strukturu se konat bude, katarze je na dohled, provází nás klavírní melodie, přispívá a dotváří tak jedinečné nástrojové bohatství písně. Závěr alba se nese ve velkém stylu, nejprve onene "magický koláč", tentokrát se divák pasuje se Stoltovým uchopením sborově výborně intonovaného, táhle uhrančivého, až nábožensky svatého "malíře". Jedenáct minut "volání domova"- nás nechce nechat vydechnout, opět mimořádné vokální kreace a kouzlící Thomas na klapky, odlehčený fusion styl písně postupně prochází různými tvary a změnami, ano takto se dělá nanejvýš sofistikovaná a bohatě kreativní hudba.

Netuším jak dlouhou dobu mi trvalo, se do tohoto díla konečně pořádně ponořit a vstřebat ho. Ano objevovat se zde dá pořád a je mi jasné, že ještě dlouhou dobu v něm budu nacházet nuance a části jež mne překvapí. Když člověk tohle všechno tuší, o to více se na další zkoumání takového teritoria těší. S poslechem alba napadla mne myšlenka týkající se bohatství barev obsažené v hudbě kapely Genesis v 70-letech, něco podobného cítím i v muzice těchto velkých malířů obrovských pláten.