Reakce na recenzi:

horyna - @ 16.05.2016

Božský Rainmaker!! Byl jedním z prvních alb, které jsem od F.K. slyšel, okamžitě mě upoutal a jeho náklonost si vychutnávám už hezkých pár let. Zajímavost pojící se mi s touto ojedinělou kolekcí písní je, dle mého, mírný, opravdu mírný příklon k spíše rockovější složce jejich hudby, namísto fusion stylu okupující alba v nichž je tato sevřena, konkrétně Space Revolver a především Unfold the Future, ale je to spíše jen okrajový vjem. Když přijde ta pravá chvíle pro poslech tohoto skvostu, misky vah pocitů se rázem přetransformují do zemitějších poloh. Ale žádný strah, je to pořád klasické F.K. album, se zcela progresivním přístupem a sofistikovaným skladatelským základem.
Navíc nálada alba a "ojedinělý" zvuk Bodinových kláves (EasyRocker se vyjadřuje o vesmírné náladě) podtrhuje jedinečnost této epochy v dějinách kapely.

Když album rozdělím na dvě poloviny, tak ta první se skládá ze třech dlouhometrážních ploch a dvou kratších doplňujících písní. Druhá půle obsahuje skladby spíše kratšího charakteru. Úvod nám zprostředkuje začátkem spíše hard rockovější, upřímná Last Minute On Earth- která se, se vstupem Hasse Fröberga a jeho poslední minutou na planetě, rozvíjí jako krásná růže na jarem provoněné louce, ostré rytmy stojí v těsném protikladu k oné písničkovější vokální formuli, ale kdo si myslel že pánové nezačnou progresivní uragán, zatraceně se mýlil. World Without A Heart- platí za šetrně ošetřenou pomalou píseň, plnu španělek a poklidné rytmické složky s velice něžným vokálem, proloženým Stoltovými noblesními sóly. Třetí Road To Sanctuary- F.K. v jejich top formě, vzduch se tetelí pod náporem rytmických zvratů, poznávacím to znamení těchto hudebníků, skladba má zvláštní retro hloubavý charakter a smyslně historický podtext, nutno připomenout i parádně vystavěnou skoro ezoterickou vložku. Po instrumentální titulce je tu rázná, sevřená a optimisticky svěží, krapet drsnější City of Angels- tuto skladbu doslova hltám, Hasseho vnímavý a navýsost příjemný vokál, nuance sólových kytarových prvků, Bodinovy kosmo klávesy, celkově silný fussion styl, třetinový zlom se Stoltovým hlasem, jež nechce za Hasseho zůstat v ničem pozadu a zde nás opravdu hladí po duši. Do chorusu pánové doputují současně, aby s poslední částí opět nastoupil Fröberg. Ještě nezapomenutelná basová kreace Reingolda a rázem je zaděláno na stěžejní song desky. Přes snivou Elaine, stařičkými Genesis nasáklou Thru The Walls- v jejímž průběhu si člověk připadá jako v době prohybice na západní části polokoule, doputujeme skrz popěvek Agnus Dei k písni Sword Of God- rázně uchopená, s tvrdým riffem soutěžící, jak dravá horská bystřina probuzena k životu častými přívali deště. Ještě dvě kratší instrumentálky a je tu závěrečný skvost Serious Dreamers- hvízdající klávesy, vlnící akustika a parádní vokální projev divákovi jasně ukazují jak se buduje atmosférou nasáklá, artově architektonicky vystavěná katedrála pocitů. Celých devět minut se spřádá jemná akustická pavučina, plná ranní rosy vonící květinové zahrady, navrstvená a poskládaná zkušenými mistry svého oboru.

Konečný verdikt: konec milénia zastihl Stoltovu partu ve vrcholné formě.