Flower Kings, The - The Rainmaker (2001)

Výtvarně netypicky pojatý obal alba Rainmaker představuje pána v obleku, stojícího uprostřed deštěm zalité ulice. Tu lemují osvětlené lampy prosvěcující přicházející ranní úsvit. A právě takovou atmosféru má šestá studiová nahrávka kapely The Flower Kings.

Hyperaktivní multiinstrumentalista Roine Stolt přichází s novou kůži na trh a výsledkem je další dokonalé progresivní dílo. Kytaristovo hudební pojetí je monumentální a markantně odlišné od toho, co člověk běžně potkává. Pohrává si s psychedelií jako kočka s myší, nejraděj se plácá v období seventies a občas couvne až do éry hippies. Je to fakt hustý, přitom efektní a vzdušný. A hlavně to funguje, až se kolikrát nestačíte divit. Ti, co muziku téhle party znají, se mnou budou určitě souhlasit - ať ji proženete hlavou pětkrát, desetkrát, dvacetkrát, pořád máte co objevovat. Délka některých skladeb vás může sice odradit, ale nebojte, nejde o žádné umělé natahovaní. Těch deset, patnáct minut pokaždé rychle uteče. Podobně jako voda na chodníku okolo našeho pana prodavače deště.
reagovat

EasyRocker @ 31.03.2018 19:40:50
Díky ořovi, nemám k tomuto monstrdílu absolutně co dodat. Květinky byly na přelomu milénia v dokonalé formě.

horyna @ 01.04.2018 06:41:12
Recenze které se zabývají velkými a známými kapelami se tu objevují v zásadě pravidelně. Každou z nich si s chutí přečtu, zavzpomínám a někdy se dokonce stane, že si určitou nahrávku vytáhnu, abych si ji připomenul. Progboard je tu nejen proto, aby poukázal na nové věci a směry v hudbě, ale aby občas zdůraznil kde to všechno začalo a připomenul alba, kterým říkáme něco jako světový hudební poklad.

Beatles, Jethro Tull a mračna dalších se zde pravidelně střídají v různých obměnách, od různých dopisovatelů. Každý názor je zcela osobitý. Individualita je kořením podobných stránek.
Pokud jsem však někdo zařadí věci typu Flower Kings jsem rád dvojnásobně. Známé, přesto neprovařené kapely namají šanci zaujmout v takovém rozsahu jako jejich starší učitelé. Proro díky za každou i takto
spoře oděnou připomínku. Rainmaker je extratřída.

Božský Rainmaker!! Byl jedním z prvních alb, které jsem od F.K. slyšel, okamžitě mě upoutal a jeho náklonost si vychutnávám už hezkých pár let. Zajímavost pojící se mi s touto ojedinělou kolekcí písní je, dle mého, mírný, opravdu mírný příklon k spíše rockovější složce jejich hudby, namísto fusion stylu okupující alba v nichž je tato sevřena, konkrétně Space Revolver a především Unfold the Future, ale je to spíše jen okrajový vjem. Když přijde ta pravá chvíle pro poslech tohoto skvostu, misky vah pocitů se rázem přetransformují do zemitějších poloh. Ale žádný strah, je to pořád klasické F.K. album, se zcela progresivním přístupem a sofistikovaným skladatelským základem.
Navíc nálada alba a "ojedinělý" zvuk Bodinových kláves (EasyRocker se vyjadřuje o vesmírné náladě) podtrhuje jedinečnost této epochy v dějinách kapely.

Když album rozdělím na dvě poloviny, tak ta první se skládá ze třech dlouhometrážních ploch a dvou kratších doplňujících písní. Druhá půle obsahuje skladby spíše kratšího charakteru. Úvod nám zprostředkuje začátkem spíše hard rockovější, upřímná Last Minute On Earth- která se, se vstupem Hasse Fröberga a jeho poslední minutou na planetě, rozvíjí jako krásná růže na jarem provoněné louce, ostré rytmy stojí v těsném protikladu k oné písničkovější vokální formuli, ale kdo si myslel že pánové nezačnou progresivní uragán, zatraceně se mýlil. World Without A Heart- platí za šetrně ošetřenou pomalou píseň, plnu španělek a poklidné rytmické složky s velice něžným vokálem, proloženým Stoltovými noblesními sóly. Třetí Road To Sanctuary- F.K. v jejich top formě, vzduch se tetelí pod náporem rytmických zvratů, poznávacím to znamení těchto hudebníků, skladba má zvláštní retro hloubavý charakter a smyslně historický podtext, nutno připomenout i parádně vystavěnou skoro ezoterickou vložku. Po instrumentální titulce je tu rázná, sevřená a optimisticky svěží, krapet drsnější City of Angels- tuto skladbu doslova hltám, Hasseho vnímavý a navýsost příjemný vokál, nuance sólových kytarových prvků, Bodinovy kosmo klávesy, celkově silný fussion styl, třetinový zlom se Stoltovým hlasem, jež nechce za Hasseho zůstat v ničem pozadu a zde nás opravdu hladí po duši. Do chorusu pánové doputují současně, aby s poslední částí opět nastoupil Fröberg. Ještě nezapomenutelná basová kreace Reingolda a rázem je zaděláno na stěžejní song desky. Přes snivou Elaine, stařičkými Genesis nasáklou Thru The Walls- v jejímž průběhu si člověk připadá jako v době prohybice na západní části polokoule, doputujeme skrz popěvek Agnus Dei k písni Sword Of God- rázně uchopená, s tvrdým riffem soutěžící, jak dravá horská bystřina probuzena k životu častými přívali deště. Ještě dvě kratší instrumentálky a je tu závěrečný skvost Serious Dreamers- hvízdající klávesy, vlnící akustika a parádní vokální projev divákovi jasně ukazují jak se buduje atmosférou nasáklá, artově architektonicky vystavěná katedrála pocitů. Celých devět minut se spřádá jemná akustická pavučina, plná ranní rosy vonící květinové zahrady, navrstvená a poskládaná zkušenými mistry svého oboru.

Konečný verdikt: konec milénia zastihl Stoltovu partu ve vrcholné formě.
reagovat

EasyRocker @ 16.05.2016 19:26:19
Božská recenze božského alba, musím si ho jít opět pustit :-)

horyna @ 16.05.2016 21:04:02
Přesně tak, jak řekl EasyRocker :-) božské je na tomto díle snad vše a navíc dotaženo k absolutní dokonalosti, poslechni ho prosím a hlavně si ho užij, ty víš, že to bude opět stát za to! A pak rychle "na ostrov" však víš co myslím :-)

EasyRocker @ 17.05.2016 10:06:56
horyna: no snad se k němu brzy dostanu. Ono to bylo tím, že mezi ex-floydy byl můj favorit, tak jsem si hned koupil jeho první dvě alba, ale pak mě více pohltily Rogerovy věci, takže jsem sháněl některé jeho věci a na další Davidy už nedošlo :) Taky s "Broken China" od Ricka Wrighta jsem ohromně spokojen...

horyna @ 17.05.2016 10:32:03
EasyRocker: na Broken China mám také políčeno. Jinak jak říkáš, je toho prostě moc, jak to má člověk všechno stíhat. Jen se zeptám, nejspíš budeš také velký sběratel, jde to do několika stovek cd??

EasyRocker @ 17.05.2016 10:37:57
To se ví, někdy od 15 let. Moje první CD bylo Sepultura "Roots", dodnes samozřejmě bomba a nostalgie. Co já se někdy kvůli muzice navyváděl - někdy jsem obětoval peníze na jídlo a další a šel si koupit CD, která tehdy ještě byla značně drahá. Ale blázen nejsem, kolegové v diskusích tady uváděli něco podobného :-) Přiznám se, že jsem sbírku nikdy nepočítal, ale musí mít přes 1000 kousků... :-) Taky tu někdo má podobné zážitky? Hádám že asi většina:)

Mohyla @ 17.05.2016 14:06:23
Nie si blázon, mám to potvrdené od svokry! :-)Raz pri návšteve mi hovorí: "Načo toho toľko kupuješ! Sú to vyhodené peniaze! Ja: Mama, Milan(jej syn) fajčí. On nemá nič, ide to do luftu, ja nefajčím, za tie peniaze kupujem CD, mám ich tu okolo na poličkách. Kto z nás dvoch je múdry? Ty," odpovedala!

horyna @ 17.05.2016 16:00:16
EasyRocker: tak Sepultura, to je dobrý, právě ona byla mou nejoblíbenější kapelou zhruba mezi16-20 rokem, obzvláště pak Beneath... a Arise (polská originálka), a Chaos první cd od nich. Ty ceny byly tenkrát hrozný za nový cédo běžně tak 550,- . Ale jasně, ten kdo sbírá a nestahuje, musí za 15-20 let vlastnin nejméně kvalitní pětistovku céd, spíš ale mnohem víc :-)

EasyRocker @ 17.05.2016 16:06:46
Mohyla: no vida tak už se zážitky sypou... takže cigarety :-)) četl jsem tu někde v diskusi snad i o tom jídle... :)

horyna: no nestahuju právě vůbec ... až tady jsem začal poslouchat vzorky hudby :-) Beneath, Arise masakr dodnes:)

horyna @ 28.08.2017 19:59:33
Smět si vzít na pustý ostrov pouze jedny flowery, okamžitě sáhnu po brilantním Unfold The Future. Ale jelikož mají dosti obsáhlou discografii, slušelo by se mít při sobě přinejmenším řadovky tři. Rozhodně bych přibalil výtrysk kreativity na velké oblíbenkyni Space Revolver a pak desku tuto, nejspíš mou první F. K. kolekci, pana výrobce deště. Je malinko hard rockovější, ale úžasná.

pinkman @ 29.08.2017 08:36:11
Dlouhá léta patřím mezi skalní příznivce The Flower Kings. Unfold The Future je v kontextu celé jejich tvorby všeobecně nejlépe přijímanou nahrávkou. S tímto tvrzením nemám problém souhlasit. Naopak na druhé straně spektra často stojí The Rainmaker, u něhož mnoha lidem vadí určitá syrovost. Z podobného důvodu zůstal nepochopen také Paradox Hotel. Po pětileté přestávce je deska Banks of Eden tou nejslabší, kterou od nich vlastním.

horyna @ 29.08.2017 12:21:56
Zrovna desce Paradox Hotel jsem dlouhá léta nemohl přijít na chuť. Je jiná a částečně vláčná a roztahaná. Ale hudebně jde pořád o pestrou sbírku s několika velmi silnými kusy. Pinkman, že by se tu objevil nový zapálenec do F. K.?

northman @ 29.08.2017 13:00:58
Už je to více jak deset let co jsem si koupil album Flying Food Circus bubeníka výborné švédské skupiny Samla Mammas Manna Hasse Bruniussona. Tahle deska má v sobě něco z Franka Zappy, nedávno jsem si jej pouštěl a koukám, že na něm hraje kytarista Roine Stolt a když jsem nahládl do profilu jeho mateřské skupiny, tak mi padla brada, na deskách Flower Kings hraje na bicí Hasse Bruniusson. Hudba produkovaná na jeho sólovém albu je výtečná stejně tak hudba na deskách Samla Mammas Manna, ale to co hrají Flower Kings mi moc pod nos nejde. Jaká je jejich repre deska, po poslechu téhle desky bych na dotaz, kterou desku Flower Kings si vzít na pustý ostrov tak odpovím Maltid od samla Mammas Manna. Doporučte.

pinkman @ 29.08.2017 14:46:06
Zapálenec ano, ale už postarší.
Doporučil bych ti a už to tu zaznělo mnohokrát album Unfold The Future. Vůbec gigantické projekty květinových králů jsou všechny hodně podařené. Ať jde o alba Stardust We Are, nebo Flower Power. Pokud něco přístupnějšího, pak se hodí desky Retropolis, nebo Adam and Eve.

northman @ 29.08.2017 14:48:21
pinkman: díky myslím, že tahle alba jsou na ulož to, nebo youtube. Vyzkouším.

Též se divím, že zde není více hodnocení na fóru, které bylo dlouho určeno především fandům progu... Tohle je skutečný klenot nového progresívního rocku, který potvrzuje, že TFK byli na přelomu milénia v absolutně vrcholné formě. Vkusně poskládaný komplet 8-12 minutových velkosladeb, z nichž skutečným skvostem je závěrečná Serious Dreamers (závěr je u TFK vždy zážitkem se vším všudy), a kratších 4-5 kousků nemá slabšího místa, hudba se přelévá jako oceán od drobných zčeření až po pořádná vlnobití. Nástroje jsou ve vzácné rovnováze, klávesy často malují ve stylu starých Genesis, melodie jsou nadpozemské, album má unikátní vesmírnou atmosféru, která byla k dokonalosti dotažena na albu následujícím. 77 minut je čas, za který se toho mnoho stane, ale zde se to skutečně vyplatí. Mistrovské dílo.
reagovat

Mohyla @ 18.03.2011 16:45:40
EasyRocker: : "hudba se přelévá jako oceán od drobných zčeření až po pořádná vlnobití", Tebe sa podarilo da toho oceánu ponoriť a tak tú hudbu aj precítiť a opísať! Zhoda!

EasyRocker @ 22.03.2011 09:35:09
Při poslechu vrcholných desek TFK mám skutečně neopakovatelné pocity :)

Takový klenot neo prog rocku a ani jedna recenze? Jelikož mi tady právě hraje, tak to napravíme. Už neobvyklý "šamanský" začátek, "zaříkání" dávají tušit nečekaný zážitek, který opravdu přichází a opouští nás až s posledními tóny písně Serious Dreamers. Když poslouchám toto CD, tak mám vždycky pocit, že neslyším písně, ale jamování, improvizaci ve studiu, která, i když to samozřejmě není možné, zní jakoby pokaždé trochu jinak, byť jde o studiovou nahrávku. A právě to mě na hudbě Květinových králů fascinuje, stejně jako melodie, které jsou neuvěřitelně jednoduché, ale prakticky neoposlouchatelné. Ze všech skladeb na albu, byť jsou vyrovnané a velmi rozdílné(od pomalých "balad", přes delší, s rychlejším tempem až po ty nejdelší), by jsem zmínil kompozice s nejdelší stopáží - Last Minute On Earth, Road To Sanctuary a City Of Angels, nádhera. Pokud by vás odrazovala jejich délka, o čemž pochybuji, není důvod. I přes svou délku to jsou stále písničky v tom nejlepším slova smyslu, které by se mohly hrát i v rádiích. Toto CD s klidným svědomím mohu doporučit prakticky komukoliv, hlavně pak fanouškům kvalitní rockové hudby.
reagovat