Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 09.09.2019

Nevěřím, že by nějaký matador právě na Progboardu tuhle partu neznal. Druhé album z roku 1971 je už klasikou inteligentní hudby. Roubuje se tu převážně instrumentální rock s hudbou renesanční, moderní klasikou, a taky špetkou jazzu a vše korunuje vokální šílenství.

Pokud pochybujete, že pod těmi nadýchanými obaly pánům kamsi zmizel rázný rock, z omylu vás vyvede hned úvodní Hocus Pocus. Hardrockový adrenalinový úprk s nezaměnitelnými hrdelními a varhanními orgiemi Thijse van Leera, Jan Akkerman pak v závěsu nažhaví strunné uhle. Le Clochard (Bread) - akustická klasická studie. Genialita může tryskat i z dvou minut, to mi věřte. Janis je opět v režii vrchního kapelníka mr. Leera - spojení jeho mellotronu, varhan a dechových nástrojů přivolává ducha přímo hackettovského. No dá se nepodlehnout? Titulní skladba pokračuje v křehkých odstínech a atmosférách. Mistrně se propojují Akkermanovy akustiky s pianem, varhany a naléhavým hlasem. Dalším kouskem, který ducha Genesis jasně přivolá, je předposlední čtyřminutovka Focus 2. Van Leer je komplexní varhaník nebývalého formátu, jeho řádění tu a tam jemně přizvukují strunné doteky. Ze šestnácti dílů tohle rembrandtovsko-rubensovské plátno dovrší Eruption. Emersonovské orgie, kytarou dokreslené lahodné linky, masité hammondové nájezdy, útočící z elitně sehrané rytmiky. Emerson u mě zrovna neboduje, tady je ale příklad, kdy se zkrotilo nástrojové běsnění ve prospěch báječných melodických momentů. Důkazem je finále po 15. minutě, zahájené dechy a stupňované do chaotického běsu pomalu jak Eufónia a křehkou overturou. A pak že mi hammondovka nemůže sednout.

Pokud holdujete varhannímu art rocku staré školy s dokonalou nadstavbou a suverénním podáním, nemůžou vás Focus zklamat. Naopak, jejich šíp míří rovnou na střed. Fošna, na kterou může být země tulipánů právem hrdá. A není od těchto pánů jediná.