Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 16.04.2012

Třetí album holandských Focus jsem měl tu čest poznat už v r. 1973, kdy vyšlo. Přivezl ho otec jednomu mému kamarádovi z Holandska. Jeho vydání provázela prý tehdy zesílená kampaň kolem kapely v amsterdamském music shopu. Poslouchali jsme to tehdy u něho poměrně často a nemohli jsme se nasytit hudebním obsahem alba.
Já jsem jenom tehdy získal pocit, že zvuk alba není úplně superdokonalý. Kamarád měl už tehdy kvalitní aparaturu a i když se snažil nějak vyekvalizovat sound, pořád to nebylo nějak ono.
Trvalo řadu let, než jsem získal tohle album do své sbírky. Focus prostě byli v dané době nějak zastiňování britsko-americkou produkcí a tak až po letech, když jsem získal tohle album v remasteringované digitální podobě jsem si konečně mohl vychutnat jemné nuance téhle fantastické hudby…..

ROUND GOES THE GOSSIP – bubenické intro Pierra Van den Lindena otevírá první skladbu, do které se připojuje další instrumentace. Baskytarista Bert Ruiter hraje výtečnou melodickou basovou linku v jistém slova smyslu inspirován Chrisem Squirem filosofií, že i basový základ má vlastní melodickou strukturu a pak je tu samozřejmě podíl dvou nejzásadnějších členů kapely varhaníka Thijse van Leera, jehož klasické hammondky a rovněž i prvky divadelního modelu vokálního podílu mají v rámci kapely svůj výrazný podíl a konečně i Jana Akkermana, kytarového virtuosa, který zásadním způsobem ovlivňuje sound kapely svými vynikajícími instrumentálními jízdami. Je tohle art rock, je tohle classical rock, je tohle kontinentální pomp rock, nebo máme co dělat s derivátem prog rocku? Myslím, že tohle řešit je irelevantní. Především od každého kousek a hlavně zahráno famózním způsobem a navíc s velkou elegancí…..

LOVE REMEMBERED – Thijs van Leer vedle hammondek hraje melancholické téma na flétnu. Její majestátně vznešený tón je doprovázen mistrovskými kytarovými ornamenty akustické kytary Jana Akkermana. Posmutnělost tématu přivolává závan mlh nad holandské kanály a nekonečné zahrady, kdy člověk hledá nejen ztracenou lásku, ale i sám sebe. Skladba volně plyne jako jemně zurčící říční proud do pozvolného zanikání….

SYLVIA – jestliže i Focus potřebovali do své koncepce albového pojetí nehitového charakteru vložit něco jako hit – pak právě Sylvia patří do této kategorie. Mnozí si ji budou pamatovat (zejména ti starší), že v sedmdesátých letech v rozhlasové relaci, Pozor, zákruta! tahle skladba byla hrána jako instrumentální vklad téměř neustále. Nikdo se z běžných posluchačů nedozvěděl, kdo hraje, ale obecně se skladba velmi líbila. Myslím, že Thijs van Leer napsal opravdový majstrštyk do tříapůlminutového formátu, v němž je výrazný kytarový podíl Akkermana nejen v dobře odsekávaných doprovodech, ale i ve výtečné architektuře skvostného melodického sóla, které se vine nad harmonickou strukturou za monumentálního doprovodu hammondek a úderné rytmiky. Tohle je už dnes živá rocková klasika a příklad mistrovsky vymyšleného rockového modelu skladby! Možná, že bych si dokázal představit, že Modrý Efekt první poloviny sedmdesátých let byl částečně ovlivněn soundem této skladby. Ať už je to jenom pocit, nebo realita, skladba je opravdu krásná.

CARNIVAL FUGUE – další skladba, jakoby se vymykala rockové koncepci. Spíš získávám pocit, že se přesouváme do articifiální hudby. Nasvědčuje tomu nejen hudební téma, ale i klasická interpretace. V pozadí velmi velmi daleko slyším Akkermanovu kytarfu v nějakých názvucích. V další části skladby se už adresně vracíme do historie. Prvky renesanční hudby jsou jakýmsi derivátem mé milované holandské školy renesančního šerosvitu Rubense, Rembrandta, Steena, Van Dycka, Vermeera…. Symbolizuje to jednak klasické téma, ale i model posléze zrockovaného motivu, kam vstupují bicí nástroje, důrazná baskytara a svižná flétna pod utlumené hammondky. Velmi zajímavý hudební motiv, který odvíjí výtečnou melodickou linku. Tady někde možná ucítíme i Collegium Music z Bratislavy (třebaže by to Marián Varga a Fedor Frešo asi důrazně popřeli). Výtečně propracované hudební schéma, které je velkou muzikantskou výzvou pro následování……

FOCUS III – bublání hammondek a přitlumené tóny elektrické kytary s pulsující rytmikou se odehrává v jakési téměř pianissimové podobě hlubokého zatlumení interpretace, ale postupně se dynamický model ve skladbě prosazuje a skladba má jasnější a ostřejší kontury. Je nádherné poslouchat jemně zpatetizované hudební téma v zásadních akcentech. Zajímavá a kreativní kompozice. Zcela určitě nemá ambice stát se nejvýraznějším přínosem na albu, ale zase nám na druhé straně ukazuje smysl pro detail a jemné proporce mezi jednotlivými instrumentacemi. Akkerman používá lehce elektrické vibráto, jinak je sound jeho kytarového tématu spíš hladivý a kontemplativní a příjemně ukolébává, ale Thijs van Leer dokáže do instrumentace napumpovat nutnou energii, která hučí, zurčí a hřmí a nakonec vyvrcholí v opakujících se schématech. Klasické vzdělání studovaných hudebníků zde dává najevo svůj intelektuální background….

ANSWERS? QUESTIONS! QUESTIONS? ANSWERS! – Riterovy basy jsou opět středem pozornosti a Leerovy hammondky mají onen kosmicky tříštivý sound. KLehce postpsychedelický opar byl vystřídán ráznějším kytarovým nástupem Akkermana. Ten ovšem opakuje schematický riff a Leer se rozmáchlým způsobem pustí do vypilovávání širokého tématu. Fantastická souhra, vzájemně kontrolovaná – nic není ponecháno náhodě a improvizaci. Tohle je přesně zaranžováno do posledního vyprecizovaného tónu. Rockovější přítomnost je určitě vítána, přestože nemá dobový hardrockový model, ale pracuje v jiných schématech, ovšem s jedinečnými tónovými proměnami. Kdo se naučí číst mezi hudebními osnovami, nalezne v téhle skladbě jedinečné uvolnění a přítom spoustu kreativních hudebních obrazů. Leer opět připojí téma na zádumčivou flétnu, ale nejsou to ani Traffic, ani Jethro Tull, ani King Crimson, Van Der Graaf Generator – jsou to FOCUS, i když srovnání se samozřejmě asi posluchači, kteří mají širší záběr nevyhnou a tak ty crimsonovské nálady právě zde jsou možná citelnější než jinde. Výtečný příklad mnohovrstevnaté skladby, která má pořádně široký formát (skoro čtrnáct minut!) Dynamické prokreslování skladby začíná gradovat a skladba vedle rockových prvků, vážné hudby sem přimíchává i opar jazzu. Akkermanova kytara je neustále součásti tvůrčího procesu a neustává mě fascinovat ve svých proměnách a výrazivu. Pravděpodobně nejexpresivnější kompoziční příspěvek na albu s jemně mahavishnovskými nálety. Akkerman prostě reaguje na dobové podněty a dokáže je vkládat do širokého tématu stejně jako santanovské polyrytmické obrazce. Výrazní zklidnění přináší klouzavě neuchopitelné kytarové mlžení, varhanní opar a zklidnění rytmické výbušnosti… Akkerman se ovšem ještě pozvedne ke kytarové erupci, až dlouhý tón hammondek skladbu ukončí. Nádherný příklad vzájemné muzikantské koexistence!

ELSPETH OF NOTTINGHAM – renesanční šerosvit přivolá loutna. V Akkermanových rukou suverénní nástroj. Její kovové tóny mají v sobě podmanivost dávných časů a tak za asistence flétny procházím virtuálními zámeckými komnatami, po drahých běhounech a hledám svou tvář v benátských zrcadlech, obdivuji plátna starých mistrů a intarzovaný nábytek, stejně jako sbírku zbraní, porcelánu a pohled do majestátní zahrady – ptáci se ovšem ozývají v tématu jako součást reality. Velmi příjemná odbočka!

ANONYMUS TWO – Van Leer, Akkerman a Der Linden se autorsky vyřádili v závěrečné skladbě. Varhanní téma na hammondky má opět svoje klasické téma a perfektně frázující rytmika je pulsujícím energetickým motorem instrumentace. Akkerman ovšem sleduje Leerovy varhanní eskapády, které jsou střídány v rockovějším nápřahu výraznějším riffem a dravou flétnou. Jestliže v předešlých skladbách bylo všechno vymyšleno do sebemenšího detailu, tady se naopak ponechávám prostor improvizačnímu běsnění, ovšem v tom nejlepším slova smyslu a svědomí. Leer opravdu řádí svými přefukovanými tóny na svůj nástroj a ještě stačí vyrážet extatické výkřiky, zatímco Akkerman hraje sekaně drobené doprovody, už zase do kompozice vstupuje Leer svými hammondkami. Jeho zrychlená práce na klaviaturách je pastvou pro uši pro posluchače, který si zamiloval tento nástroj a my už dobře víme, že nejenom Emerson, Crane, Auger a Lord… patří mezi famózní zástupce tohoto instrumentu. Thijs van Leer opravdu řádí a vkládá sem různá témata čímž posiluje energetický základ skladby. Tohle už ovšem není běžná skladba ale více než šestadvacetiminutové hudební téma.
Bert Ruiter dostane svou šanci dokázat, že baskytarové téma má rovněž prostor na tomhle projektu. Je to sólový prostor a tak můžeme vnímat výstavbu jeho basové linky, která začíná zvolna, jakoby nenápadně, ale postupně získává větší a větší prostor se zakulaceným soundem se zesíleným robustnějším tónem. Van der Linden na bicí nástroje a Akkerman jemným škrabáním strun dotvářejí background. Bert Ruiter je možná „holandský Jack Bruce“, v každé případě bych tuhle subjektivní nálepku vnímal jako vyznamenání. Ruiter nejenže ovládá své čtyři struny, ale má rovněž velmi čitelný výraz, kterému zvolna akcentuje Leerova flétna. Konečně se připojí opět celá kapela v širších improvizačních plochách kytary, varhan a flétny, i přesně stanovených rytmických strukturách – myslím, že zde se Focus probojovali do fusion music a zůstavají inspirací pro hudebníky, kteří se vývojově chtěli posouvat dál……. Aby se uzavřel kruh, i bubeník Pierre Van der Linden dostává příležitost pro svoje bubenické exhibice a tako jeho víření, práce nohou na šlapáku a bubenické přechody a virbly mají možnost rozehrát nálety rytmických vln...
Ani po letech zde nezaznamenávám při poslechu nějaký pocit osobní únavy na rozmáchlým tématem a s napětím dokážu Focus naslouchat tak jako v polovině první poloviny sedmdesátých let, kdy tahle hudba spatřila poprvé světlo světa….

Myslím, že hudebním kritikům se album Focus III líbilo úplně nejvíc. Já si myslím, že Focus mají více alb vyrovnané úrovně, nicméně, tady lze opravdu hovořit o skutečném vzepětí ducha i instrumentálního mistrovství a nedá se zde nic zpochybnit nebo znevážit. Myslím, že Focus zde přesvědčují, že jsou nejlepší kapelou kontinentální Evropy po instrumentální stránce. Za tohle vysvědčení nemohou dostat méně než pět hvězdiček!